Útek zo Sibíri

Peter Weir je výnimočný režisér. Aj keď do svojho filmu obsadil dve hollywoodske hviezdy - Colina Farrella a Eda Harrisa, nie sú to oni kvôli ktorým sa na film túžite pozrieť. Celá partia, ktorá je zložená z mixu národností, tvorí pevné jadro skrz ktoré sa vydávame na neuveriteľne ťažkú ​​cestu. Skúška ich odolnosti pobytom v gulagu začína. Úloha Colina Farrella čoby ruského potetovaného kriminálnika je príjemným korením. Tento herec ukazuje, že dokáže zahrať prakticky čokoľvek. Smrť je v tomto snímku podaná ľahko, ako úplne prirodzená súčasť života. Je jasné, že putovanie do zradného konca nezvládnu všetci členovia party. Ale ich odchod budete vnímať ako samozrejmosť. Aj toto je znak umenia, úplná absencia pátosu tam, kam by ho iní nepochybne umiestnili. Možno máte už dosť filmov odohrávajúcich sa vo vojne, ale nezanevrite nad týmto snímkom tak rýchlo. Uvidíte, že o vojne samotnej príbeh ani toľko nerozpráva. Ak sa necháte filmom voľne unášať uvidíte, že budete príjemne prekvapení. (26.11.2019)

Rozpaky. A respekt. Respekt před těmi, kterým se povedlo Gulag přežít, případně z něj odejít. Rozpaky nad filmem. Chápu snahu přiblížit co nejvíce skutečnou událost, ale pro film jsem tam postrádala potřebnou hloubku, napětí, vyvrcholení, detaily. Cesta byla plná útrap, ne všichni to přežili, dalo se vnímat cosi jako proměnu, ale jen slabě naznačenou. Mohl to být zážitek, životní zkušenost a místo toho je to jen mdlá nastavovaná kaše. Je mi líto. (27.09.2014)

Cestopisné drama slovutného Petera Weira o útěku skupiny muklů ze sibiřského gulagu v třeskuté zimě na jih, stále na jih - k Bajkalu, BAMu, do Mongolska, Nepálu a Indie. Survival smíšený s road movie, jenže bez cest, pěšky, tisíce kilometrů a bez potravin a vody. Má to sice místy parádní atmosféru se spoustu zajímavých lokací, jenže děj je přes skvělý námět celkem popisně jednotvárný a bez výrazně dramatických momentů. Přeživší hrdinové tak na konci cesty padají vyčerpáním tak trochu jako divák. A o filmu lze tedy spolu s hrdiny konstatovat: "Chutná jako kuře." - Jo,... kuře bez nohou." Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=3rMhn0AjxCg (09.05.2013)

Sedm let v Tibetu dovedených k dokonalosti. Přes jistou prvoplánovost celého projektu se tahle adaptace knihy Slawomira Rawicza povedla vskutku nevídaně, režisérský nestor Peter Weir natočil strhující příběh, který je, bez v Hollywoodu téměř nemyslitelného patosu, skutečnou poklonou oněm polozapomenutým hrdinům. O přístupu tvůrců hovoří nejlépe už jen ten prostý fakt, že se v gulagu mluví rusky, jen polština je nahrazena angličtinou (je to výhra jen napůl, ale díky bohu za ni). Weirovi se podařilo na americký film nevídaně udržet autenticitu ruských reálií, což bylo podpořeno vynikajícím castingem i mnohým odpozorovaným (kostýmy, tetování, typologie herců...). Útěk ze Sibiře je složen ze dvou částí - gulag a odysea z něj, přičemž samo téma gulagu vlastně teprve čeká na své filmové objevení. Sekvence ze sovětského lágru svou až didaktickou konotací trochu skřípe, ale záměr je jasný. Připomnělo mi to analogii literární, a totiž novelu Jeden den Ivana Denisoviče, v němž šlo také především o nutnost sdělit jistá fakta světu, což Solženicyn realizoval prostým soustředěním se na detaily. Skutečné filmové demaskování zrůdného systému gulagu teprve na své ,,souostroví" čeká. Jestli je něco k vyzdvižení zvlášť, pak především herecké mistrovství většiny zúčastněných herců - od zkušeností Eda Harrise až po křehkost Saoirse Ronan, kongeniální byl ale především výkon bravurního Colina Farella. Poláci mohou být právem na co hrdí - mají své hrdiny. Nezapomínejme, že i my máme podobné, už by někdo (a klidně zase americká produkce) mohl konečně zfilmovat osudy bratrů Mašínů a Milana Paumera a jejich legendární útěk přes celé východní Německo do západního sektoru rozděleného Berlína (třeba jako filmovou adaptaci strhujícího románu Jana Nováka Zatím dobrý), příběh je to stejně neuvěřitelný... (12.04.2011)

Útěk z ruského gulagu po americku, kde se nemusí divák brodit krví, tak trochu sází i na krásné obrazy přírodních krás, za které by se nemusel stydět ani filmový program National Geographic. Kdo četl literární předlohu Dlouhá cesta od Slavomira Rawicze, toho bude patrně nejvíce zajímat, jak se podařilo přenést do řeči filmu emocionální působivost, která jde v knížce mnohem více na dřeň lidského nitra než filmový příběh. Prchající navzájem konfrontují své dosavadní životy pod tlakem prostředí, ale chyběla mi zde ta síla odžitých emocí z knihy. Ostatně myslím, že v tomto případě nešlo o nic víc než rychle a dobře povyprávět příběh, který nepostrádá příklad odvahy a touhy po svobodě, a následně ho oprostit od surových zbytečností, aby byl věrohodnější. Nepřísluší mi rozebírat, jestli všechno vychází ze skutečnosti, či jsou některé věci údajně fikcí, ale neoddiskutovatelným faktem pro mne je, že podobný starší německý film Bílé peklo se stejným námětem určitě více mrazil v zádech. (20.04.2011)