Útek zo Sibíri

Peter je vynikající filmař o tom žádná a i tady funguje obrazová složka skvěle. Problém vidím ve scénáři nebo spíš časové náročnosti filmované látky. Netrvalo to dlouho a už jsem remcal, konkrétně nad odfláklým útěkem z lágru, to nezkousnu, kolik v týhle scéně mohlo bejt adrenalinu a emocí jenže útěk si měl divák asi přehrát v hlavě sám. Pak s těma vlkama, z jejich strany přece muselo jít o pernamentní nebezpečí vůči skupině i tady se dala rozehát slušná hra nervů a zase nic. Potom ta zima na Sibiři, líp asi udělat nešla, ale přiznejme si, že v realu to bylo peklo sekundu po sekundě, tady 15 minut ? Dvě drsný scény ? Oproti tomu se dobře poved přechod pouště, za to Himaláje, bylo zjevný, že už se nikomu nic velkýho ani časově náročnějšího točit nechce a tak to ošidili na nejvyšší možnou míru. Naštěstí herci neošidili nic a tak si člověk mohl vychutnávat maxi výkonů u Colina se mě chce říct, že to byl jeho nejlepší herecký výkon vůbec. Škoda, někde ubrat , jinde přidat nebo-li nepodceňovat emoce s atmosférou a mohla to být pětihvězdičková salva. (13.04.2011)

Peter Weir je výnimočný režisér. Aj keď do svojho filmu obsadil dve hollywoodske hviezdy - Colina Farrella a Eda Harrisa, nie sú to oni kvôli ktorým sa na film túžite pozrieť. Celá partia, ktorá je zložená z mixu národností, tvorí pevné jadro skrz ktoré sa vydávame na neuveriteľne ťažkú ​​cestu. Skúška ich odolnosti pobytom v gulagu začína. Úloha Colina Farrella čoby ruského potetovaného kriminálnika je príjemným korením. Tento herec ukazuje, že dokáže zahrať prakticky čokoľvek. Smrť je v tomto snímku podaná ľahko, ako úplne prirodzená súčasť života. Je jasné, že putovanie do zradného konca nezvládnu všetci členovia party. Ale ich odchod budete vnímať ako samozrejmosť. Aj toto je znak umenia, úplná absencia pátosu tam, kam by ho iní nepochybne umiestnili. Možno máte už dosť filmov odohrávajúcich sa vo vojne, ale nezanevrite nad týmto snímkom tak rýchlo. Uvidíte, že o vojne samotnej príbeh ani toľko nerozpráva. Ak sa necháte filmom voľne unášať uvidíte, že budete príjemne prekvapení. (26.11.2019)

Nesmyslně sestříhaná první polovina, která nenechá rezonovat jedinou scénu, se bije s překrásně rozmáchlou druhou půlkou, která ždíme limity širokoúhlé kamery na maximum, ubírá Weirovu filmu ve finálním hodnocení body i přes to, že své hrdiny dokáže představit několika slovy a donutí vás je mít rád i bez toho, aniž by nějak razantně dramatizoval scénu; na to si vystačí se skvělými herci, pár omrzlinami a opuchlými rty od sucha. (13.10.2011)

Film dvou významových rovin a dvou tváří. Útěk ze Sibiře pojednává o útěku ze Sibiře (překvapivě), o fyzicky zničující cestě napříš Asií, přes hory, pouště a zase hory za svobodou. Pojednává ale také v symbolické rovině o cestě napříč dějinami střední a východní Evropy, o cestě k odpuštění. Ale ouha! Podobně jako hollywoodské pokusy inscenovat tragédii Holocaustu i první pokus inscenovat hrůzy gulagu působí dojmem vysvětlujícího a průměrně inscenovaného divadla, jehož cílem je, aby divák neznalý faktů pochopil a soucítil. Z pochopitelných důvodů může tenhle trik fungovat jen prvoplánově a bez jakékoli hloubky. Obecně však platí že čím dále jsou hrdinové od traumatického prostoru gulagu, čím více se o nich dozvídáme a čím více pojednává Weir o jejich individuálních příbězích, tím lepší a filmařsky přesvědčivější Útěk ze Sibiře je (vrcholem je mariánská scéna v poušti, která mě jako jediná ve filmu opravdu dojala prostou silou filmové řeči). Naopak čím blíže se hrdinové dostávají k velkým dějinám, tím vykonstruovaněji film působí – je to taková středoškolská učebnice zločinů komunismu pro nezasvěcené. Bere mu to hodně energie a autenticity (s tím bohužel souvisí i hodně zvláštní volba dominantní jazykové varianty a Eda Harrise coby mediátora příběhu pro americké publikum). Dá se na to zvyknout, ale pachuť umělé tragiky nelze úplně setřást. Jako všechny podobné filmy i tento historické trauma spíše zakrývá povinným sentimentem, než otevírá k analýze a pochopení... Plusové body za vynikající (a jedinou skutečně ambivalentní) postavu zloděje Valka ve famózním balení Colina Farella. (31.03.2011)

Miluji filmy o tom, jak někdo někam jde! Zvlášť ty extrémně dlouhé. Jeden si u nich po perném dni najde konečně chvilku pro sebe, něco hezkého si přečte, udělá si nehty, kvalitně zašuká, zajde vyvenčit psa, zasmaží na mobilu tetrisy a přitom se vůbec nemusí obávat, že mu z tolik hutného a komplikovaného děje něco uteče. Je pravda, že pravidelně v půlhodinových intervalech ubude jeden herec, nicméně fakt, že se prostě ušel, nikterak nedegraduje strhující tempo ostatních a člověk celou dobu myslí jen na otravnou repliku Shrekova Oslíka: "Už tam budéééém??". A tak naší milí hrdinové jdou a jdou, místy mají žízeň, místy hlad, někdy je jim zima, pak zas horko, ale oni to všechno prostě přejdou. Výhodou je, že se dá takový svižný film sledovat velmi aktivně a jen tak nezahálet. "Už tam, kurva, konečně budéééém??", blesklo mi po desáté hlavou někdy v šedesáté minutě a opět jsem se otočil na druhý bok, abych neměl proleženiny. A takových otoček jsem udělal tři série po desíti!!! No nemám nic proti, za chvíli je léto a ladím plážovou formu! Zvláštní pozornost si také zaslouží citlivý casting, který bezděky vnesl do tak vážného spektáklu notnou dávku humoru. Poté, co židovský producent zjistil, že pan Sturgess je Angličan, bylo jasné, kdo bude hrát Poláka! Vždyť Polsko je taky v Evropě, hned vedle Vídně. Jeho plynnou polštinu pak nerozeznáte od rodilého mluvčího. S vybitými předními zuby, hubou plnou aft a horkou bramborou na patře! A tak je to se všemi. Jedinou opravdu světlou výjimkou je Farellova kreace ruského mukla! Vyrostl z něj opravdu Pan Herec a náramně mě bavil až k Mongolské hranici! Někdy bych ho hrozně rád potkal u Colína. (10.03.2011)