Útek zo Sibíri

Cesta. Zajímavá spíše nezáviděníhodnou situací poutníků, než dějem samotným, a to je ten zásadní problém. Nuda je pořád silný slovo, ale spád od začátku do konce filmu celkem stabilně klesá. Obsazení bych taky ještě posílil, zavání to unylostí. Ale "dík Bohu" za Farrella, ten se tu hodně vyznamenal. Pak už zaujme jen Harris a modroočka z LOVELY BONES. (13.04.2011)

Sedm let v Tibetu dovedených k dokonalosti. Přes jistou prvoplánovost celého projektu se tahle adaptace knihy Slawomira Rawicza povedla vskutku nevídaně, režisérský nestor Peter Weir natočil strhující příběh, který je, bez v Hollywoodu téměř nemyslitelného patosu, skutečnou poklonou oněm polozapomenutým hrdinům. O přístupu tvůrců hovoří nejlépe už jen ten prostý fakt, že se v gulagu mluví rusky, jen polština je nahrazena angličtinou (je to výhra jen napůl, ale díky bohu za ni). Weirovi se podařilo na americký film nevídaně udržet autenticitu ruských reálií, což bylo podpořeno vynikajícím castingem i mnohým odpozorovaným (kostýmy, tetování, typologie herců...). Útěk ze Sibiře je složen ze dvou částí - gulag a odysea z něj, přičemž samo téma gulagu vlastně teprve čeká na své filmové objevení. Sekvence ze sovětského lágru svou až didaktickou konotací trochu skřípe, ale záměr je jasný. Připomnělo mi to analogii literární, a totiž novelu Jeden den Ivana Denisoviče, v němž šlo také především o nutnost sdělit jistá fakta světu, což Solženicyn realizoval prostým soustředěním se na detaily. Skutečné filmové demaskování zrůdného systému gulagu teprve na své ,,souostroví" čeká. Jestli je něco k vyzdvižení zvlášť, pak především herecké mistrovství většiny zúčastněných herců - od zkušeností Eda Harrise až po křehkost Saoirse Ronan, kongeniální byl ale především výkon bravurního Colina Farella. Poláci mohou být právem na co hrdí - mají své hrdiny. Nezapomínejme, že i my máme podobné, už by někdo (a klidně zase americká produkce) mohl konečně zfilmovat osudy bratrů Mašínů a Milana Paumera a jejich legendární útěk přes celé východní Německo do západního sektoru rozděleného Berlína (třeba jako filmovou adaptaci strhujícího románu Jana Nováka Zatím dobrý), příběh je to stejně neuvěřitelný... (12.04.2011)

Drama založené na skutečné události popisuje útěk mezinárodní skupiny vězňů z ruského gulagu. Nic víc, nic míň. Filmy o útěcích z vězení jsou vždycky vděčnou tématikou. Boj o svobodu má vždycky čím zaujmout notabene, když je utíkajícím vězněm nevinný člověk. Problém ovšem je, že tento film není zas tak o útěku jako spíše o bezstarostném putování krajinou, kdy jediným nepřítelem je občasný hlad, zima i žár a u Bajkalu komáři. Glosující raper by řekl what the fuck, man! Ač uznávaný režisér Peter Weir zkusil natočit strhující "ultimate survival", do kin pustil odvařený příběh bez řádného napětí a takřka bez úctyhodného konce, který by si možná příběh zasloužil. Nebo alespoň jeho hrdinové. Totiž hned po té, co je hlavní hrdina odvlečen do gulagu na Sibiři, rozvíjí se příběh o plánovaném útěku. Plánování samotné tady ovšem nehraje prim. Vězni prostě utečou. Weir tomu věnuje asi dvě minuty a to možná trochu přeháním. Přisluhovači Stalina jsou zde za neskutečné amatéry, kteří se za nimi sice rozběhnou, ale to je tak všechno. Jestli zabloudili hned v prvním lese, se už nedozvíme. Ostatně extatická přítomnost pronásledovatelů tím naprosto končí. Uprchlíci jsou v pohodě. Dokonce z filmu ani nedýchá, jak strašné musí být šlapat 6 000 km nahoru a dolů, cestou necestou. Dny prostě plynou, občas prší, občas je horko, občas někdo zkape vysílením. Colin Farrell krapet přehrává a naopak jeho rumunští kolegové nic nehrají, jen sebou nechávají vláčet příběhem. Největším kladem filmu je asi tradiční Ed Harris, krásná příroda a knižní předloha. (01.06.2011)

Sławomir Rawicz prožil cosi nepředstavitelného, proto nemám problém mu tolerovat tu jeho fikci. Poválečná generace potřebovala mnoho takových příběhů, aby dokázala přežít. Po první válce tu byla Anastázie, po druhé Útěk ze Sibiře. Jediný problém mám s příliš univerzální adaptací a příliš známými herci. Colin Farrell a Ed Harris? Ty jejich obličeje jsou prostě překážkou na cestě k uvěřitelným obyčejným postavám. (17.01.2023)

Rozpaky. A respekt. Respekt před těmi, kterým se povedlo Gulag přežít, případně z něj odejít. Rozpaky nad filmem. Chápu snahu přiblížit co nejvíce skutečnou událost, ale pro film jsem tam postrádala potřebnou hloubku, napětí, vyvrcholení, detaily. Cesta byla plná útrap, ne všichni to přežili, dalo se vnímat cosi jako proměnu, ale jen slabě naznačenou. Mohl to být zážitek, životní zkušenost a místo toho je to jen mdlá nastavovaná kaše. Je mi líto. (27.09.2014)