Klub poslednej nádeje

Po nějakém přemýšlení se nakonec musím přiklonit k názoru, že mi film přijde ze všeho nejvíc jako víceméně prázdná oscarová návnada. Ohání se založením na skutečném příběhu, ale při bližší inspekci je velmi povrchní, neosobní a tradičně manipulativní jako bič. Všechny situace vykresluje jakoby z první dobré. Napočítala jsem jenom dva momenty uhrančivé magie (motýli, Rayon s otcem) a to je na dvouhodinový film zatraceně málo. A zároveň mě to přivádí k tomu, co mě nakonec rozptylovalo úplně nejvíc a to bylo právě zavedení postavy Rayona. To je bytost, která s sebou přináší tolik tajemství a traumat, že mě okamžitě přestává zajímat charakterová studie hlavního macha Rona, jenomže ten film pořád dál je o hlavním machovi Ronovi a Rayon se tam jen tak mihne jako trofej, ale jako se skutečnou postavou se s ním nezachází. Zároveň je to taky trochu o tom, jaké jsou korporace zlé, a nejspíš ještě o něčem dalším, nicméně ta střídající se a manipulující optika z toho ve výsledku dělá film o ničem. Konečně také můžu definitivně informovaně říct, že vážně nemám ráda herecký projev Matthewa McConaugheyho. (02.01.2017)

-Thank You. -Fuck off! Breaking Good? Ne tak úplně. Překvapivě nejde o citově vyděračské drama o pozdním procitnutí jednoho homofoba, ale o formálně i obsahově vzácně střízlivý snímek, který namísto Woodroofova zbožšťování připouští, že tenhle kovboj si přehnaný soucit nezasloužil ani poté, co se nakazil AIDS. Snaze protagonistovo utrpení nerozmazávat a prostě jej zobrazovat odpovídá věcnost formy (natáčení bez umělého dosvěcování, dokumentaristicky nesouměrné záběrové kompozice, nenávodné používání hudby). Není-li film emocionálně chladný, pak zejména díky vyzáblému (cca 20 kilo dolů) McConaugheymu. I když hraje pouhý stín svých hrdinů z jiných filmů, nikdy neztrácí jiskru v oku. Způsob, jakým kombinuje neadekvátní sebejistotu, nehoráznou drzost a obdivuhodnou zarputilost, dělá z protagonisty ideálního bojovníka proti (zdravotnickému) establishmentu. Ten od svého konkurenta zosobňujícího nezlomnost americké ctižádostivosti očekává už jen to, že brzy zemře. Zejména svou fyzickou proměnou fascinuje také Jared Leto, jehož společné scény s McConaugheym vzdáleně připomínají Půlnočního kovboje, jiný film, který se nebral přehnaně vážně a na seriózním tématu se na druhou stranu ani nepásl, ani jej nebanalizoval. 75% (10.01.2014)

"Promiňte, slečno, ale radši umřu obutej." Krémová hnedá s prímesou béžovej. Matthew MacConaughey po rokoch romantických komédií/ komédií/ thrillerov nevalnej kvality opäť HRÁ. Dva razy zvýrazňujem a podtrhávam slovo z predchádzajúcej vety, a i keď tým iba budem nosiť drevo do lesa, odvolám sa na otrepanú frázu, že podáva jeden z najvýraznejších výkonov jeho hereckej kariéry, a toho Oscara mu skutočne prajem. Ron Woodroof je v istom zmysle akoby nadviazaním, resp. voľným pokračovaním Matthewovej postavy Marka Hannu z Vlka z Wall Street po tom, čo nadobro skrachoval a utiahol sa do Dallasu, kde pracuje ako elektrikár, holduje pravidelným pohárikom (rozumej fľaškám) whisky a nechránenému sexu s náhodnými dievčatami a prostitútkami. To však trvá len do chvíle, keď mu oznámia, že trpí AIDS... Priznávam, že som sa veľmi bál skĺznutia na parketu rozoberania homofóbie a útrpného vykresľovania spoločenskej nespravodlivosti, sprevádzaného srdcervúcimi výkonmi a melancholickou emocionálnou hudbou, ktorá vás prinúti uroniť slzičku za nejakého toho homosexuála, transku či "hetera", ktorý je v tom nevinne - a ono nie. Miesto toho sa hrdý Kanaďan Jean-Marc Vallée a scenáristická dvojica Wallack-Borten zamerali na vecnú (i keď stále zreteľne hollywoodsky "poupravenú") rekonštrukciu poslednej životnej etapy symbolického "rebela proti svojej vôli", ktorému je jednoducho povedané, koľko dní mu ešte zostáva. Ron sa so situáciou hodlá vyrovnať svojsky, a púšťa sa do boja proti notorickým veľkým zlým vlkom v podaní amerických byrokratov a farmaceutických firiem, a, div sa svete, dosahuje malé, bezvýznamné víťazstvo, aké v dejinách pravdepodobne nemá obdoby. Aby nie, keď má McConaughey k ruke takých skvelých hereckých pomocníkov ako Jared Leto (rovnako zaslúžený Oscar) a Jennifer "ja nie som Elektra" Garner. Ten jeho malý business stál za to a scéna s "kňazom" je na nezaplatenie. Len trochu škoda toho klasického gýčového happyendu v štýle "a žili šťastne, až kým nezomreli". Možno by som šiel aj na plný počet. 85% (11.03.2014)

O tom, jak zbohatnout na AIDS. Měl jsem trochu problém s vláčným dějem, protože když z vás vyprší nadšení z té originální postavy a poté z té podnikatelské linie zjistíte, že tam už toho vlastně moc nezbývá. AIDS totiž nakonec stejně nevyléčí a ženu a kupu dětí už si taky pořídit nestihne, takže mi přišlo, že to plyne odnikud nikam. Není to žádná uslzená chcojka, ale myslím si že i přes skvělej výkon McConaugheyho ten film stejně zapadne a do roka si na něj nikdo nevzpomene. (05.08.2014)

No, uznávam, že Matthew McConaughey a Jared Leto tu odviedli kus dobrej práce. Keď si to porovnám s Tomom Hanksom a jeho Filadelfiou musím konštatovať, že si s prípravou na filmovanie a samotným filmovaním nedal toľko roboty ako títo dvaja. Pritom za ten film dostal oskara. To ako sa dokázali vyhladovať mi na filme prišlo najzaujímavejšie. Ale príbeh nebol zlý, osloví veľa ľudí, rovnako ako oslovil aj mňa. Nemôžem sa však zbaviť dojmu, že celé to tiahne hlavne McConaughey, ktorý tu bol proste famózny. To, že farmaceutickým spoločnostiam na ľudskom živote záleží asi tak ako upratovačke na švábovi je stará známa vec. Človek si musí dať sakramentský pozor aby nepadol do chamtivých pazúrov kolotoča lekári-farmácia, a.s. To či prežije a ako si prežije svoj život záleží hlavne na každom z nás, príklad Rona Woodroofa ukazuje, že sa to dá, len je treba, aby si svoj život riadil každý sám so svojim rozumom a neuvážene sa nezveroval do inštitúcií, kde ani tak nejde o ľudské zdravie ako o peniaze. A hlavná pointa filmu? Ľudská chamtivosť nemá hraníc. 75/100 (27.01.2014)