Klub poslednej nádeje

Čekala jsem vzorného otce od rodiny, který byl nedopatřením infikován při krevní transfuzi, následně srdceryvný příběh o jeho umírání a hnusnou pachuť na patře. Kanaďan v americké produkci mohl natočit citově vydírající snímek, ale on řekl ne a natočil fakt dobrý film, kterému lze vyčíst jen sklouzávání do stereotypu. Bez opakování některých scén by mohl být snímek o půl hodiny kratší a tudíž dynamičtější. Jinak skutečně nelze vytknout nic. (04.03.2014)

Docela chápu nadšení diváků, ale neztotožnuji se s ním. Všechno tu už někdy bylo. Breaking bad, Blow, Philadelphia.. film prostě nepřináší příliš nového, ale jsem ráda, že vznikl už kvůli tomu, že se dotýká i ožehavého tématu - lékařů, kteří pacienty nechtějí vyléčit, ale dostat zaplaceno.. Je to bohužel stále aktuální a ne jen problém Ameriky. Co se týče herců, McConaughey nezklamal - standardní výkon, nic zvláštního, nic výrazného, jen dobří stylisté, kapky v očích a dost přemrštěný nevydařený přízvuk. Prostě jak je u něj zvykem. Jared Leto mě ale naprosto zbavil slov, je vidět, že se ničeho nebojí a vyhledává opravdu extravagantní role, které mu v závěru vážně sednou. Nepoznala bych ho. Nepoznala bych, že nešlo o skutečného transvestitu. Hádám, že to nebude nejoblíbenější role jeho fanynek, ale mně dokázal, že jako jeden z mála dokáže dobře zpívat i hrát a nic nedělá napůl. Film byl dobrý, ale leckdy jsem měla téměř pocit dejavu (kde jsem to jen viděla?) a příliš mi neubíhal. Kdybych mohla, dám 3,5 *. Bez přehrávajícího McConaugheyho by to byly 4. Edit - Po pár dnech si za boha nemůžu vzpomenout, jak film skončil, takže hodnocení nechávám na 3*, které jsou zcela oprávněné. (28.02.2014)

Nepozdáva sa mi označenie indie, ani mainstream, je to niečo medzi a to niečo prekvapivo funguje. Bude to asi tým, že Valieé dobre vie ako narábať s tak ošemetnou látkou akou je boj s AIDS. V prenesenom zmysle slova to znamená schopnosť nezachádzať do zbytočných extrémov a radšej nechať bez nemiestnych predsudkov i prehnaných sympatií voľne plynúť to čo si tak nejak nepriamo vyžaduje byť voľné (fabula) a naopak atmosfericky zosilovať to, čo si každý priaznivec filmu-katarzie praje mať zosílené (syžet). To sa odráža hlavne v používaní jednotlivých vyjadrovacích prostriedkov, ktoré sa už naďalej nesnažia na seba samoúčelne vzťahovať pozornosť a svojou nestrojenosťou a nedoslovnosťou sa podriaďujú samobytnému fikčnému svetu v ktorom sa ide jak do tuhého, tak sa príhodne odľahčuje. Najzaujímavejšie na "Dallas Buyers Club" potom teda nie sú ani tak bezpochyby brilantné metamorfózy McConaugheyho a Leta, ale skôr ono umné balancovanie medzi príjemnou človečinkou o nádeji a trpkou existenciálnou spoveďou. (26.08.2014)

DALLARS BUYERS CLUB by určitě slušelo minimálně 30 minut navíc. Několik postav je tu lehce odbytých, na Oscara nominovaný Jared Leto je tu jen lehce nastíněný, Bradford Fox je jen zvláštní cameo a ačkoliv celý film okupuje McConuaghey, i jeho postava by si zasloužila trochu dokreslit abych Rona Woodroofa dokázal pořádně pochopit. A nedá se svítit - DBC jsem viděl v momentě, kdy dobíhá TRUE DETECTIVE, ve kterém je McConaughey ještě o dva stupně lepší. Ale to jen tak na okraj, DBC určitě patří mezi nejzajímavější filmy roku 2013. (06.03.2014)

Vynikající film, přinášející něco navíc nejen o boomu viru HIV, ale i Americe 80. let, etice zisku, duchu koncernového kapitalismu, nutnosti boje proti elitám a autoritám, stejně jako třeba jižanském geniu loci. Zprvu to vypadá jako mírně modifikovaný konkurenční Vlk z Dallasu s AIDS (svým zjevným antihrdinstvím) postavený na poetice Půlnočního kovboje, postupně se ovšem charakteristika hlavního hrdiny změní tak trochu na Elektrického jezdce, což celé je pak korunováno přerodem v soudní drama a klasickým finále á la hollywoodský životopisný film - oslava občanského aktivismu (Tleská se s patosem ve tvářích, i když hlavní hrdina má blíže spíše k Larry Flyntovi, než k Erin Brockovich). Pomineme-li tedy konec, překvapí syrové zpracování, originální forma (nepřisvěcování scény, práce s kamerou atd.), hodně civilní projev a hlavně bravurní herecké výkony. Takový přerod z hollywoodského idolu v jižanskou macho-trosku, jaký předvedl Matthew McConaughey, se opravdu hned tak nevidí. Opravdový herecký koncert, do čehož ale nutno zahrnout i další herce. Hlavně ale oceňuji celkový koncept a přístup tvůrců - místo snímku sentimentálního, slzopudného, emocionálně vydírajícího či téma odlehčujícího rastrem černého humoru jdou na věc přímo, bez konceptuálního balastu, což je největší deviza Klubu poslední naděje. (28.02.2014)