Sněženky a machři po 25 letech

Jejej, to je ale zvláštní film. Koncipovaný jako hit zimní sezóny, ale pokud nepočítáme product placement (kvůli němuž ale diváci nechodí do kina), tak tu nejsou vlastně žádné znaky typické komerční zábavy pro masy, jaké mají např. nechutné snímky Marie Poledňákové. _____ Sněženky a machři po 25 letech jsou velmi hořké, smutné a fascinujícím způsobem "rozviklané" dílo, které jako vyprávění nedrží pohromadě, ale jako generační výpověď je to nesmírně silné a komplexní. V té trapnosti, hluchotě a prázdnotě se zračí všechny nezdary, jež potkaly lidi, kteří zažili listopadový převrat. ______ Předpokládám, že se k tomuto filmu budeme vracet s odstupem let podobně jako se tomu stalo s Dědictvím Věry Chytilové a Bolka Polívky. S ním sdílí povadlé Sněženky mnohé rysy; především mudrlantský moralismus - který osobně nijak nevyznávám, ale chápu ho. Ale právě proto, že Machrům po 25 letech - na rozdíl od Dědictví, jehož vážnou rovinu překrylo kultovní hláškování - chybí záchytný humor, bude tento film chápán jen jako "johnovské memento" a pesimistický pohled na roky, jež právě prožíváme.______ Říkám to s plným vědomím toho, že pokládám střetnutí Johnova a Pelantova scénáře s Taušovou režií a kamerou od Chadimy za podivně nefunkční celek. Ale "chyby", omyly, rozpaky a neobratně vykoktaná poselství také o něčem svědčí... Vlastně mě to dost zasáhlo, i když nejsem ve věku hrdinů. _____ Rád bych někdy zkusil srovnat různé typy "lidových filmů", Hřebejkem počínaje, Poledňákovou a Účastníky zájezdu pokračuje a Sněženkami konče. Hodně bychom se z toho dozvěděli o národní povaze a společenském klimatu i podmínkách kulturního provozu. ______________ P.S. Jinak mě dost překvapuje, jak povrchně si spousta lidí pamatuje první film a má ho zafixovaný jako něco humorného a "kultovního". Obávám se, že ta kultovnost mu dost ubližuje. Stejně tak mě udivují otázky "proč to pokračování vzniklo", nebo rádoby dobré rady "nemělo to nikdy vzniknout". To je prostě krátkozraký fetišismus, který si hýčká původní film jako něco úžasného a "příjemného", brr. (21.12.2008)

Tenhle film neměl nikdy vzniknout. SNĚŽENKY A MACHŘI je jeden z mých nejoblíbenějších českých filmů. To, co vzniklo po 25ti letech, mě upřímně vyděsilo. Film, ve kterém se dala očekávat nostalgická vzpomínka na dobu mládí a bezstarostnosti, se stal trpkou výpovědí o zkrachovalých životech, ztrátě iluzí a lidském úpadku. Všichni hlavní hrdinové evidentně nezvládli svůj přechod do dospělého života. Všichni selhali a každý trochu jinak. Navíc ztratili i vše, co je v minulosti spojovalo. Nyní jsou si cizí a společně se scházejí jen ve vzpomínkách. Nyní mají trochu víc zkušeností, ale mentálně zůstali ztraceni ve věku teenagerů. Trochu málo prostoru se dostalo i odrostlým dětem našich „machrů“. Tato linka mohla znamenat únik z deprese rodičů ztroskotanců, ale v zápětí se projevilo, že svůj život zvládají stejně obtížně, jako jejich rodiče. Ačkoli moc nečtu bulvár a společenské rubriky, přijde mi, že do filmu se úmyslně promítly problémy a selhání z osobního života jednotlivých herců a upravily se tak podle toho jejich postavy. Tenhle film je vzpomínkovou akcí herců a tvůrčího týmu. Společně zavzpomínali a vyplakali se sobě na rameni ze svých problémů. No a co divák? Když budu mluvit sám za sebe, mě to naštvalo. 23% (27.01.2011)

Prvně jest třeba podotknout, že původní (a nutno připomenout, že i s mírně hořkou příchutí natočené) Sněženky nepovažuji za nějaký zázračný kult.. prostě „jen“ další český film z mnoha, který možná vyniká nějakou tou jistou režií a kupením funkčních hlášek, ale jinak znám lepší tuzemská dílka, na která milerád vzpomínám. Tudíž mě mnohými předem odsuzované pokračování nijak nerozhořčilo.. Ba naopak. Výsledek je navíc slušný, natočený se ctí a jistou pokorou. Sice se tu setkáme se starými hláškami, ale je s nimi nakládáno rozumě. Jen scénář mohl mít mnohem jistější vedení – příběh je prostý, až to bolí; celé to začne u náhodného setkání Vikiho Cabadaje s profesorem Kardou při čekání na lyžařský vlek a následné myšlenky na třídní sraz. Viki doufá (a divák s ním), že setkání po letech na stejném místě nebude hloupý nápad. Staří známí gymnazisté se (spolu s Kardou a sympatickou profesorkou Hankou) přeci jen setkávají, vyprávějí, vzpomínají, popíjejí, sní, závidí, ale nahodilý souhrn scének holt kvalitní film neutáhne. Takže tahle prostota vyprávění (pár za uši tahajících dialogů rád odpustím) je spolu s nevyrovnanou dramaturgií největším zklamáním. Jakoby se tu lajdácky spoléhalo na to, že když se řekne Cabadaj nebo Převrátil, vyvolá to u diváků řachandu samo od sebe. Jenže chyba lávky!! Naštěstí se tu směrem kupředu myslelo alespoň na novou krev (i když ty vřískající dětičky si tvůrci mohli odpustil). Mám na mysli sympatické duo Jakub Prachař a Juliana Johanidesová v rolích potomků (skutečně výborného a překvapivě sebekritického) Suchánka a (teatrálně přehrávajícího) Duchoslava, kteří jsou sice předem odsouzeni k tomu, že si v Krkonoších chtě nechtě musí něco začít, ale zároveň má jejich vztah NĚJAKÝ ten průběh – právě ten tu jinde schází – a není dvakrát veselý. Na druhou stranu to mohlo dopadnou podstatně hůř – trapně, křečovitě, zbytečně.. stačí si vzpomenout na pokračování Jak se krotí krokodýli (kde původní dva díly s Tomášem Holým paradoxně za kult bezpochyby považuju), které Poledňáková trestuhodně nezvládla. Ano, už se blížím k jádru věci. Kdykoliv se tu totiž poklepe na vážnější strunu namísto nějakého bezduchého juchání na zasněžených svazích, je můj zájem o dění na plátně podstatně intenzivnější. Upřímně mě mnohem více překvapila (i potěšila) ona ztráta mládežnických iluzí a zjištění, že skutečný život není zrovna nic jednoduchého. Bez růžových brýlí tu sledujeme jistou dávku nostalgie i deprese (jasně, čekali jsme komedii), mnohem hlouběji vypovídající o dnešní době. Proč se bránit skutečnosti, že z našich populárních hrdinů mohou být kromě jiného i loseři nebo alkoholici? Mimoto potěší i atmosférická hudba a velice slušná kamera, takže si Taušova vize ode mě zaslouží příjemné *** .. (22.11.2009)

Úlet. Takový celovečerní zdramatizovaný dokument , který by mohl posloužit jako bonus na dvd k původnímu filmu. Čekal jsem, jaká na mě z toho sedne depka, jak všichni píší, ale vůbec mi to nepřišlo. Viděl bych to na přímou souvislost s tím, že jsem žádné z postav prostě nevěřil, i když ta jejich autobiografičnost je velmi zajímavá. Plusem budiž snad až moc dobře vystižená atmosféra topornosti, marnosti a trapnosti srazu po letech a kvalitní technická stránka. (09.06.2009)