Code Geass: Hangjaku no Lelouch

"Japonci jsou zjevně naštvaní na Američany, že jako okupační mocnost na ně byli po druhé světové válce příliš hodní a snaží se nalézt svou ztracenou hrdost a pomstu v tom, že je ukáží jako zlotřilé mocichtivé vetřelce a krvemilné ďábly," chtělo se mi napsat po prvním díle. Nicméně je možné, že motiv seriálu je takový jaký je bez nějakého hlubšího záměru, případně těží z módního antiamerikanismu. Upřímně řečeno, je mi to vcelku jedno a dále se tím zabávat nebudu. Geass je poměrně zdařilou dobrodružnou záležitostí, která kombinuje romantiku, mecha-válčení a osudovou dramatičnost - to vše v hávu CLAMPovské kresby, kresby velmi líbivé. Seriál má spád, obsahuje nečekané zvraty, umírá se v něm, postavám je vlastní charisma, potud žádná... Přesto má v mých očích Geass několik zásadních vad. Ty hlavní se týkají směřování děje. Kdo by čekal, že události, ke kterým v seriálu dochází, jsou výslednicí motivací postav, logiky a zákonů pravděpodobnosti, mýlil by se. Naopak, vše je podřízeno tomu, aby docházelo k emotivním střetům, srdceryvným setkáním, vášnivým přím a osudovým náhodám. Pravda, touhle vadou netrpí Geass zdaleka sám, překročil však hranici, kdy to dokážu blahosklonně ignorovat. Tak se proti sobě postaví dva nejlepší přátelé, milovaní a milující se budou mezi sebou zabíjet, přizabíjet, či jinak si z donucení osudu ubližovat, dojde i na ztrátu paměti (a jejímu návratu v nejvhodnější či nejnevhodnější chvíli) atd. atd. A proč? Protože je to přeci tak strašně moc romantické! V tomto anime totiž vše musí působit romanticky, i za cenu uvěřitelnosti. Romantika je to však jak z červené knihovny. Seriálu nemohu odpustit ani jeho hodnotící přístup k činům postav. Činy nehodnotí podle činů samotných, ale podle toho, kdo je koná. Pokud špatný čin páchá osoba překrásná, je to vždy tragédie, smutný osud a pro onu osobu musí divák mít pochopení, pokud nějaký čin páchá osoba ošklivá, seriál tlačí diváka k pohrdání a odsudku. Nezmínit nelze ani nelogičnost jednání postav. Např. Zero je několikrát v situaci, kdy by mohl být velmi snadno odpráskut, vykuchán či demaskován, ale nedojde k tomu. Předposlední výtka vede k zobrazení bojů. Divák naprosto nemá přehled o strategické situaci, přehled taktický je mělký. Proto se vývoj válečné situace a záměr bojujících naprosto nedá odhadnout, což, domnívám se, "militantní" frakce otaku příliš neocení. Rovněž ani to, že vše záleží jen na dvou nebo třech mechách, ostatní jsou tak akorát do počtu (pamatujte ale, že je to romantické). Výtka finální: císař Británie evoluci příliš nerozumí :) Slabší ****. (30.07.2008)

Konečně anime, které má po většinu času celkem hlavu a patu, kde roztomilé scény zabírají jen nutné minimum a kde se intrikaří, bojuje, odhalují dávná tajemství... Občas až příliš teatrální a překombinované, místy lehce skřípající logika děje, ale nic, co by spokojený divák rád neodpustil - možná kromě uspěchaného, přespříliš melodramatického a novými informacemi nepřehledně nahuštěného konce (který však pořád dává o hodně více smyslu než třeba závěr NGE nebo Ergo Proxy). P.S.: Padouch nebo hrdina, musí mít masku a vlající plášť (jak už nám sdělili třeba Úžasňákovi)! (16.08.2011)

Hodnotím obě řady. Asi jedno z nejlepší anime(řekl bych i seriál), které, jsem kdy viděl. Příběh velmi kvalitní, postavy vynikající, dabing charakterů na nejlepší úrovni, hlavně ústřední dvojka: Jun Fukuyama a Takahiro Sakurai. Velmi kvalitní konec. Stylizace pěkná. Rychlé tempo a přísun informací = náročné na pozornost. Hodně zvratů v ději = nevíte co bude(stane) za půl hodinky. Ohromné množství vedlejších postav cca 20-30 lidí. Viděno dvakrát rozestup dva měsíce. Doporučuji všemi deseti, ale ne jako oddychovou činnost, a není to pro děti, ale na první pohled to může vypadat(ano myslím MECHA souboje a školní prostředí). (29.11.2018)

Při sledování Geassu mám vždycky neuvěřitelnou chuť zahrát si s někým šachy, i když jsem na ně jinak totální lempl. To víte, některý japonský anime s vámi zkrátka dokážou až nechutně manipulovat. Třeba kvůli Death Note se snad do smrti nenažeru v klidu jablka, protože při tom pokaždé vidím v hlavě Ryukův vysmátej ksicht a to pak v sobě někdy ten smích zkrátka nedokážu zadržet. Právě Death Note mi občas Geass trochu připomínal - relativně podobný námět, hlavní hrdinové jsou takovým tím typem sympatického, mazaného a chytrého antihrdiny a samozřejmě mají oba nějakou nadpřirozenou schopnost, pomocí níž se snaží změnit svět (resp. Japonsko) po svém, navíc byly oba seriály vytvořeny stejného roku, zajímavé... Lelouch mě ale se svým Geassem bavil o něco více, narozdíl od svého "kolegy" Lighta si přece jen seriál udržel svou vysokou úroveň do konce (ba dokonce ji ještě zlepšil!), takže pro mě v tomhle pomyslném souboji zvítězil Lelouch. :) Jdu se co nejdřív mrknout na R2 a jsem zvědav, zda překoná dle komentářů ostatních i u mě tuhle řadu. P.S. Já, Lelouch vi Britannia, vám přikazuji mrknout se taky na tenhle seriál! (26.12.2011)

Po první sérii chápu, proč se to srovnává s Death Note - a mě osobně to i přes mechy vychází z toho srovnání líp. Po druhé sérii je to určitě lepší než dn, zvlášť konec. A to i přes to, že pro dějové zvraty to občas obětuje přehlednost, logičnost i konzistenci některých postav. Stačí prostě obsadit Noria Wakamota do role, která se v seriálu objeví víc než jednou, a je vymalováno. (07.10.2008)