Code Geass: Hangjaku no Lelouch

1. série - 90% - Dá se ochrana jediného člověka spojit se spásou celého národa a změnou celosvětového řádu? Lelouch usoudil, že ano a započal tak svou nelehkou cestu, kterou provází smrt a krutost, ale i odvaha a čest. A ať už je v centru dění právě Zero, éterická C.C., odhodlaná Karen nebo sympaťák Suzaku, je to cesta obdivuhodná. Na bitevních polích se utužují spojenectví a přátelství, v klidném mezičase ve škole pak potichu vzniká nejedno romantické pouto a nad tím vším se vznáší neuchopitelný a rozporuplný dar Geassu, který je někdy užitečným sluhou a jindy proklínaným pánem. První série se nakonec zastavila těsně pod vrcholem, přesto si i pátou hvězdu bezpochyby zaslouží. Jediné, co mi sedělo o malý kus méně než všechno ostatní, byly pasáže nepřerušovaných vojenských rozkazů, kde se neznalý divák jako já začne občas ztrácet. Jakékoli výhrady nebo pochybnosti ale definitivně berou za své ve strhujícím finále, které uzemní, překvapí a hlavně navnadí na další pokračování tak dokonale, že nezbývá než potichu přemítat nad celou pětadvacítkou dosavadních dílů a dojít k neodvratnému poznání: Code Geass může i přes svou skvělou zápletku a dokonale napínavý průběh mířit opravdu ještě výš, v jednom celku se skvostem, jakým druhá sezóna je, pak dokonce na jeden z úplných vrcholů anime tvorby. 2. série - 100% - Atmosféra potemňuje, charaktery se prohlubují, navazují se nečekaná spojenectví a Lelouch Lamperouge je definitivně vládcem všech ústředních antihrdinů, na které si jen lze vzpomenout. Druhá polovina monumentální ságy znovu přináší nezlomnou Karen, zavilého rytíře Kururugiho, elegantního protivníka Schneizela i čarokrásnou C.C. a dává nám kromě tradiční porce válečné akce ještě větší várku upřímných emocí. Code Geass je příběh, který stojí za to prožít, ať už milujete silné postavy, komplikované příběhy nebo třeba jen souboje robotických vojsk. A to, co nabízí po citové i katarzní stránce finálních deset minut, je něco, co jsem musel vidět ihned znovu - a znovu. Geniální závěr ve všech slova smyslech. (02.05.2011)

Při sledování Geassu mám vždycky neuvěřitelnou chuť zahrát si s někým šachy, i když jsem na ně jinak totální lempl. To víte, některý japonský anime s vámi zkrátka dokážou až nechutně manipulovat. Třeba kvůli Death Note se snad do smrti nenažeru v klidu jablka, protože při tom pokaždé vidím v hlavě Ryukův vysmátej ksicht a to pak v sobě někdy ten smích zkrátka nedokážu zadržet. Právě Death Note mi občas Geass trochu připomínal - relativně podobný námět, hlavní hrdinové jsou takovým tím typem sympatického, mazaného a chytrého antihrdiny a samozřejmě mají oba nějakou nadpřirozenou schopnost, pomocí níž se snaží změnit svět (resp. Japonsko) po svém, navíc byly oba seriály vytvořeny stejného roku, zajímavé... Lelouch mě ale se svým Geassem bavil o něco více, narozdíl od svého "kolegy" Lighta si přece jen seriál udržel svou vysokou úroveň do konce (ba dokonce ji ještě zlepšil!), takže pro mě v tomhle pomyslném souboji zvítězil Lelouch. :) Jdu se co nejdřív mrknout na R2 a jsem zvědav, zda překoná dle komentářů ostatních i u mě tuhle řadu. P.S. Já, Lelouch vi Britannia, vám přikazuji mrknout se taky na tenhle seriál! (26.12.2011)

Konečně anime, které má po většinu času celkem hlavu a patu, kde roztomilé scény zabírají jen nutné minimum a kde se intrikaří, bojuje, odhalují dávná tajemství... Občas až příliš teatrální a překombinované, místy lehce skřípající logika děje, ale nic, co by spokojený divák rád neodpustil - možná kromě uspěchaného, přespříliš melodramatického a novými informacemi nepřehledně nahuštěného konce (který však pořád dává o hodně více smyslu než třeba závěr NGE nebo Ergo Proxy). P.S.: Padouch nebo hrdina, musí mít masku a vlající plášť (jak už nám sdělili třeba Úžasňákovi)! (16.08.2011)

S koncem druhé sezóny (R2) zvyšuju na plný počet. Sice jsem asi nikdy neviděla tak překombinované anime, plné naprosto šílených zvratů, kterých je nasekaných do jednoho dílu tolik, kolik u druhých anime stačí na celý seriál, přecpaný postavami, které teatrálně mluví, činí rozhodnutí, která často nemají smysluplný základ a která si ospravedlňují řečmi o spravedlnosti, míru, yasashii sekai a podobnými koninami:-D Přes všechny nelogičnosti je ale děj relativně dobře promyšlený a celý spěje k velmi uspokojivému konci, u kterého nezůstane jedno oko suché. Ale to se dá čekat u seriálu, ve kterém si všichni navzájem lžou, aby se ochránili, nejlepší přátelé si dávají přes hubu, půlka hlavních postav odejde do věčných lovišť, milenci jsou ze znepřátelných táborů a vůbec vše překračuje mez, kdy se ta přepálená dramatičnost dá snést, jenže.... Ta mez byla překročena natolik, že se tady už dá skoro mluvit o nějaké velmi odvážné stylizaci (které odpovídá i zajímavá, i na anime standarty hodně stylizovaná kresba postav - CLAMP si sakra daly záležet). Osobně jsem si uvědomovala směšnost a neuvěřitelnost některých zvratů a událostí, ironicky jsem se pochichtávala, ale zároveň mě osudy hlavních hrdinů totálně braly, těch několik hodin jsem s nimi vysloveně žila. Taky je zajímavé jakým směrem se odebral seriál (a Lelouch/Zero s ním) - od bojůvek v Japonsku až po boje, které ovlivňují ráz celého světa. A ve výsledku se v tom kombinačním chaosu dá možná najít i nějaká myšlenka. Ještě by mě zajímalo, kde Subjektiv přišel na to, že činy ošklivých postav jsou zde souzeny jinak, když krásní jsou tu snad úplně všichni! I kdybych někoho ošklivého našla (napadají mě jen eunuchové:-D), odlišná měřítka nejsou příliš znatelná - většina postav neustále hapruje od "záporáků" ke "klaďasům", spousta postav udělá něco vysloveně ďábelského a pak za to pyká (často z vlastní vůle, tady vůbec všichni dobrovolně procházejím pokáním za své činy...) Politováníhodní jsou tady v některých okamžicích vlastně skoro všichni. Doufám, že už nikdy nebudu muset trpět tak otravnou postavu, jakou byla Nina. (Btw, kdyby Lelouch přibral nějaké to kilčo, ráda ho pozvu do svého pokojíčku;-) (23.10.2008)

Hodnotím obě řady. Asi jedno z nejlepší anime(řekl bych i seriál), které, jsem kdy viděl. Příběh velmi kvalitní, postavy vynikající, dabing charakterů na nejlepší úrovni, hlavně ústřední dvojka: Jun Fukuyama a Takahiro Sakurai. Velmi kvalitní konec. Stylizace pěkná. Rychlé tempo a přísun informací = náročné na pozornost. Hodně zvratů v ději = nevíte co bude(stane) za půl hodinky. Ohromné množství vedlejších postav cca 20-30 lidí. Viděno dvakrát rozestup dva měsíce. Doporučuji všemi deseti, ale ne jako oddychovou činnost, a není to pro děti, ale na první pohled to může vypadat(ano myslím MECHA souboje a školní prostředí). (29.11.2018)