Bratia Bloomovci

Chvíli po filmu Pád jsem měl možnost dokoukat další z takových těch šíleně zvláštních filmů, na které se hezky kouká, protože z nich číší originalita. Škoda jenom, že si to tenhle film neudrží, protože jak je ze začátku pěkný, a milý, časem se to přehoupsne přes ohromnou nudu, která bohužel zasáhne i Prahu, kde se film točil. Nicméně Praha je tu hezká, tvůrci nic nezkazili, žádné ruské nápisy, nic degradujícího, což je od Američaný dost překvapující. Přesto ale film ve druhé půli ztrácí potřebnou sílu, se kterou se na začátku tak pěkně rozjel. (20.08.2010)

Trik spočívá v tom necítit se podvedený, ale v tom naučit se sám podvádět. Tak by mohlo znít motto tohoto filmu. A já se podvedený opravdu cítím. Proč? Protože, když zkušený kouzelník prozradí svůj trik přestává být atraktivním a ztrácí své kouzlo. A jak už víme od dob Dokonalého triku - divák si přeje být klamán. Bratři Bloomovi nejsou trumfem, žádným esem či žolíkem, nýbrž sázkou na podivnou kartu, která nemá vyšší cíle, než vyplnit karetní ( filmový ) balíček podzimní nadílky. Režisér se snaží namíchat příjemnou retro atmosféru za použití černých plášťů, buřinek či retro vozidel všeho druhu. Až to chvilkami připomíná hru kloboučku hop nebo skořápky. Ostatně Bloomovi se tváří jako hravý film a určitě jím i jsou, alespoň co se první hodiny týče. Jak praví Bloom: „Dokonalý podvod je ten, když všichni aktéři dostanou to, po čem toužili“. Tady se jen vlk nažral a koza zůstala celá. I přes své zápory, a že jich opravdu je, jsou Bratři Bloomovi místy velmi milým filmem, který se hodí do podzimního nečasu. Ačkoliv divák odchází z kina s pocitem, že je velkou škodou, když část Pražského hradu vyhodilo do vzduchu tak nemotorné kvarteno a ne třeba Jason Bourne. (10.10.2009)

Zvláštní film, silný v několika málo okamžicích, slabší v rozvláčném tempu a překombinovaosti podvodů. Byly okamžiky, kdy jsem smíchy nestíhala a chtěla jsem dát 4, byly však i okamžiky, kdy jsem si říkala, tak to ne. Adrien vypadal, že se každou chvíli rozbrečí a po dvou hodinách to na mě už vůbec emočně nepůsobilo, bráška v podání Marka Ruffala zaujal jen svým božím hlasem, ale jinak byl naprosto nevýrazný, Robbie Coltrane a Maximilian Schnell = rychlovýstupy, které maximálně potěšily. Ve výsledku jsou však Bratři Bloomovi filmem, kde vyhrává ženský herecký potenciál - protože Rachel a Rinko zvládly perfektně vypíchnout dvě nejzábavnější postavy, které děj vytahují z ucajdaného melodramatu do komedie. Kostýmní nadčasová stylizace mi přišla hodně zajímává. Přesto však zůstávám u průměrného hodnocení. 60% (23.10.2009)

Svižný úvod, zábavní herci, krásná Praha. To jsou hlavní klady filmu. Škoda jen ztráty tempa v druhé části. Jinak tedy nevím Wese Andersona nemusím, ale atmosféra, kterou navodil Johnson mi poměrně dost seděla. PS: Bylo zajímavé vidět po dlouhé době Maximilana Schella. 70% (vzhledem k místnímu hodnocení volím vyšší počet hvězdiček ). (03.02.2010)

Vím, že si často stěžuju na nedostatek originality, ale pouze na ní se bohužel taky zrovna stavět nedá, obzvlášť když si scénárista plete pojem "dramatické zvraty" s bordelem jak sviňa. Já v tom měla stejný maglajz jako Bloom Bloom a nebýt jako vždy skvělé trojičky Brody-Ruffalo-Weisz, asi to v půlce vypnu... (02.12.2010)