Bratia Bloomovci

Strašné zklamání. Film nejenže není svižnou komedií alá Dannyho Parťáci, on i k té komedii má dost daleko. Zbývá jen překombinovaná kriminálka, ve které veškeré humorné prvky působí absolutně nepatřičně a jako pěst na oko, zároveň je ale tak překombinovaná, že i ty vážné momenty jsou tu jakoby navíc. K tomu absolutní nejasnost ohledně stylizace (jako by autoři chtěli točit retro ale neměli na to peníze).. V podstatě jediné, co opravdu stojí za řeč, je Mark Ruffalo, který je ale trestuhodně upozaděn... Vlastně se divím, že tomu dávám ty tři a asi to časem opadne na dvě... (01.10.2009)

Dějově mě to sice moc nezaujalo, ale nápad a originalitu to rozhodně mělo. Co se týče herců, líbila se mi spíš ta ženská polovina. Rachel Weisz do role docela dobře padla a Rinko Kikuchi byla příjemným osvěžením filmu. Zjišťuju, že jí role jako tato (nebo například role v druhé řadě Liar Game) sedí daleko více, než když jsem ji viděla v Norském dřevu. Role chudinek zkrátka nebudou její parketou. Dále jsem si také docela užila částěčné zasazení do Prahy. Chvílemi jsem se dost bavila, jindy trochu nudila, ale celkově lehce nadprůměrný zážitek. ~(3,4★)~ (09.08.2011)

Upřímně řečeno divné a to spíše v tom negativním slova smyslu. Na rozdíl od předešlého Johnsonova snímku v podobě labužnické Cihly s pěkným hudebním doprovodem, Bébéčka mě už tolik nezaujaly. Herci dobrý, ale… Jak děj plyne, stává se z toho pěkně nudná kaše. Tak trochu mi to spíš připomíná stylovou parodii na film, postavy se tam pohybují jen jako figurky na šachovém poli a něco výrazného tomu všemu humbuku zkrátka chybí. Snad to vyjde do třetice… (6/10) (29.09.2009)

Vím, že si často stěžuju na nedostatek originality, ale pouze na ní se bohužel taky zrovna stavět nedá, obzvlášť když si scénárista plete pojem "dramatické zvraty" s bordelem jak sviňa. Já v tom měla stejný maglajz jako Bloom Bloom a nebýt jako vždy skvělé trojičky Brody-Ruffalo-Weisz, asi to v půlce vypnu... (02.12.2010)

Trik spočívá v tom necítit se podvedený, ale v tom naučit se sám podvádět. Tak by mohlo znít motto tohoto filmu. A já se podvedený opravdu cítím. Proč? Protože, když zkušený kouzelník prozradí svůj trik přestává být atraktivním a ztrácí své kouzlo. A jak už víme od dob Dokonalého triku - divák si přeje být klamán. Bratři Bloomovi nejsou trumfem, žádným esem či žolíkem, nýbrž sázkou na podivnou kartu, která nemá vyšší cíle, než vyplnit karetní ( filmový ) balíček podzimní nadílky. Režisér se snaží namíchat příjemnou retro atmosféru za použití černých plášťů, buřinek či retro vozidel všeho druhu. Až to chvilkami připomíná hru kloboučku hop nebo skořápky. Ostatně Bloomovi se tváří jako hravý film a určitě jím i jsou, alespoň co se první hodiny týče. Jak praví Bloom: „Dokonalý podvod je ten, když všichni aktéři dostanou to, po čem toužili“. Tady se jen vlk nažral a koza zůstala celá. I přes své zápory, a že jich opravdu je, jsou Bratři Bloomovi místy velmi milým filmem, který se hodí do podzimního nečasu. Ačkoliv divák odchází z kina s pocitem, že je velkou škodou, když část Pražského hradu vyhodilo do vzduchu tak nemotorné kvarteno a ne třeba Jason Bourne. (10.10.2009)