Darjeeling s ručením obmedzeným

Wes tvrdí (pravděpodobně s nádechem ironie :), že se nechce opakovat, ale že k tomu vždycky nějak sklouzne. Kritika mu to neustále a čím dál lítěji omlacuje o hlavu. A já rád tvrdím: "Who gives a fuck?" Pokud mě pořád baví, pokud se u jeho filmů pořád od ucha k uchu usmívám (ano, jako debil :-), jestliže mě jeho infantilní (a přitom tak upřímné) vtípky po stodruhé rozesmějí a jestliže mě osobně zkrátka stále fascinuje, kterak tenhle vyzáblý stylista proplétá dojemné s komickým způsobem tak ohromně nevšedním a svojským a jestliže si na konci jeho filmů vždy připomenu, proč stojí za to dívat se na filmy... potom prostě odmítám nařčení z neoriginality už z prostého důvodu jeho irelevantnosti - pro začátek :) Jestli na něm je něco pravdy, bude se to týkat pojetí postav. Těmi jsou jako obvykle dobří, v zásadě rozumní lidé, které Wes představí jako bizardní, beznadějně trapné a směšné, aby nám je v pravou chvíli opět ukázal v polohách a situacích ze "skutečného" světa. Všichni tři Whitmanovic bratři takoví jsou - ve stejnou chvíli karikatury i skuteční lidé. Nejmladší Jack, nejmenší s nejmenším egem a největším knírem, snažící se stylizovat do role svobodného dobrodruha a milovníka. Prostřední Peter, apatický, pochybující a tichý, bez potřeby komukoli cokoli dokazovat v Darjeelingu pravděpodobně supluje obvyklou roli Billa Murrrayho (což je také naznačeno ve vtipném začátku). A Francis, můj nejoblíbenější Whitman, postava, snažící se za každou cenu stmelit mladší brášky ve fungující rodinu, i kdyby ho to stálo všechny peníze, vzhled, zdraví, (téměř) život, a (z důvodu že je to poměrně nesnesitelné hovado :) úctu a lásku samotných bratrů. Jo a ještě tohle - jestliže si po skončení kteréhokoli z filmů Wese Andersona (nejen jeho, samozřejmě :-) uvědomím, proč stojí za to dívat se na filmy, zamýšlím se taky nad tím, jak těžké jsou některé věci postihnutelné kritikou. A často si odpovím, že pramálo :-) Can we agree to that? Let's get some drink and smoke a cigarette. 90% (27.06.2008)

"It´s the same old story" zazní v jedné z posledních scén DARJEELING LIMITED, meta-textu k předchozí Andersonově tvorbě. V jeho melancholických dílech se specifickým stylem (postavy čelící - předčasné? - dospělosti jakožto žanrové archetypy a ikony zasazeny do skutečného popkulturního světa, tématizace různých médií a závěrečný obraz ve slow-motionu s narušením klasického narativu, to vše okořeněno weird dialogy) jsme byli navyklí očekávat určitý "soubor znaků", který je zde okázale bořen._____ Nesetkáváme se zde s problematickou přitomností super-ega, ale rovnou jeho absencí (otec byl sražen taxíkem); Owen Wilson zde nehraje jakože světem-protřelého hezounka, protože většinu stopáže má na hlavě obvazy; postavy (vyjma jedné, a to ještě díky kontroverznímu předfilmu HOTEL CHEVALIER) zde nejsou divákovi před anebo při úvodních titulcích představeny; závěrečného slow-motionu se nedočkáme, protože po něm následuje dohra a i médium zde jaksi není tématizováno (divadlo - RUSHMORE, kniha - ROAYAL TANENBAUMS, film - LIFE AQUATIC). Jako kdyby ústřední motiv cesty hrdinů za osvícením byl godardovskou dekupáží provedenou Wesem Andesonem sám na sobě, aby - poté, co v předtitulkové sekvenci nechá hrdiny předběhnout Billa Murraye a tak i svou předchozí tvorbu nechat "za sebou" - se v závěru vrátil zpět na začátek a stal se tak po komerčnějšim LIFE AQUATIC skutečným Indie režisérem._____ Jediný problém bych tak viděl v tom, že tentokráte to uteče až moc rychle (chci víc!) a hlavně, že se nepovedlo filmu zprostředkovat i neseznámenému divákovi jasnou představu o tom, že teď se na něco odkazuje a můžu si to užit, aniž bych znal detailně odkazované (přece jenom o oceánologovi někdo u nás aspoň slyšel, ale obávám se, že o "apuovské trilogii" těch lidí bude ještě míň). (29.01.2008)

Nijak zvlášť výnimočná jednohubka, ktorá ako prišla tak aj odišla. Na komédiu málo smiešne, na drámu málo dramatické. Herci neprekážajú, ale ani nevynikajú, scenár nemá výraznejšie hluché miesta, ale ani neponúka nič, čo by malo samotný film posúvať niekam vyššie. Nenudil som sa, ale od spokojnosti to má ďaleko. (19.02.2008)

Vtipná iniciační road movie a sarkastický obraz současné západní civilizace a její honby za mystikou z průvodce. Otřelý, ale působivě podaný tří bratrů na pouti za sebepoznáním a nalezením osvícení... Skrz prostředí, které svou rolí připomene Tokio z „Lost In Translation“, dětsky sytým provedení zase Wesův předchozí snímek. Narozdíl od „Života pod vodou“ je „Darjeeling s ručením omezeným“ filmem mnohem formálně sevřenějším, dost možná méně bizarním, přístupnějším a více soustředěný k vnitřnímu životu tří hlavních aktérů. Nesnesitelný Wilson, rezignovaný Brody a frajerský Schwartzman hrají naprosto báječně. Civilně, bez křeče, bez touhy rozesmát něčím okatým. Jejich vztahy jsou dosti bizarní, a přesto uvěřitelné, podobně jako jejich postupné změny. Způsob, jakým klíčové okamžiky filmu podbarvuje různorodá hudba, považuji za poslední stavební kámen, díky němuž Andersonův film hodnotím tak vysoko. Je to totiž nejen filmařská, ale i divácká slast. Komedie, nad kterou je třeba se zamyslet. Jakmile ale člověk típne cigáro a přijme pravidla Darjeeling expresu, není cesty zpět. [9/10] (31.01.2008)

Zvednout se po skončení tohoto filmu z kina a vrátit se z báječně absurdního světa, plnýho barev, krásné hudby, rozloučit se s nejpodivnější, ale určitě i nejokouzlující trojicí filmových bratrů, nespatřit už tu překrásnou Indku jako průvodčí ve vlaku, nekochat se nádhernými záběry Indie, nesmát se nad bláznivýma situacema, jako že zabloudí vlak, nebavit se nad vynikajícímy dialogy a především přestat mít ve tváři připitomělý obličejový výraz zvaný "marihuanové absolutní štěstí ", zkátka opustit krásně ujetej svět mistra Andersona a vrátit se zpět do hnusně pravdivé reality, bylo pro mě víc bolestné, jak kopanec do koulí. (29.01.2008)