Môj pes Skip

Škoda výběru zlé karty v podobě hlavní dětské role Frakieho Munize. Obdivuji jakoukoliv odlišnost, ale on už má od přírody takový přitroublý výraz v tváři a když přitom ještě neustále dělal různé úšklebky, tak mě to jako diváka otravuje. Nebyl mi vůbec sympatický, a pak udeřil psa, tak tomu k závěru filmu vůbec nepomohlo. Jinak mě ten konec dojal. Bylo to krásné zakončení, probrečela jsem ho, protože vím, jaké to je denně myslet na psího přítele, který už je jen v mých vzpomínkách. (21.02.2013)

Po delší době viděno podruhé, v ranních hodinách svátečních, a opět příjemné potěšení, které neurazí. Gerecky i příběhově dobře zvládnuté, s patřičnou dávkou nostalgie i sentimentu, což je pro podobné "příběhy z dětství" naprostá nutnost. K 4* chybí opravdu jen kousek, mimo jiné důvod, vidět snímek znovu (když nepočítáme náhodu:)). (28.10.2009)

Ďalši z filmov zo zvieracej kategórie, ktorý nenechal moje oči suché. Preplakala som asi polku filmu a to ja plačem pri filmoch ozaj minimálne (90% tvoria filmy so zvieratkami). Neskutočne krásne vzdaný hold štvornohému najlepšiemu kamarátovi, doplnený o príjemnú až čarovnú hudbu od Rossa. Pre mňa skvelé herecké obsadenie a aj milo prepracovaný scenár, aj keď niektoré scény boli trošku viac sentimentálne ale keďže sa jedná o film s takouto tematikou, nemám problém to prepáčiť. Dokonca mi tu ani nevadil Frankie Muniz, ktorého inak veľmi nemusím. Film sa dotkne najmä ľudí, ktorí nejaké to domáce zvieratko mali (najmä v detstkom období) a zanechalo na nich istú stopu. Ja som celý čas spomínala na tú moju fenku, ktorú som dostala ako osemročná k Vianociam a po takmer siedmych rokoch sme ju skrz vážnu chorobu museli dať utratiť. "I recieved a trans-atlantic call one day. "Skip died", Daddy said. He and my mama wrapped him my baseball jacket. They buried him out under the elm tree, they said. That wasn't totally true. For he really lay buried in my heart." (05.02.2012)

Přestože mám ráda filmy o dětství a s psím hlavním hrdinou, tento mě moc nezaujal. Možná na tom závisí momentální rozpoložení mysli, možná bych měla film vidět znovu, ale mně to připadlo moc kýčovité a jakoby dělané v Hollywoodu podle receptu vraž do toho malého kluka co nemá kamarády, jeho psa a válku ve Vietnamu...úspěch bude zaručen. Jako příběh ujde, každý si tam jistě najde něco pro sebe. (28.02.2015)

Pejsek je nejen nejlepším přítelem člověka, ale v mnoha případech bývá i nejlepším přítelem dítěte. Já jsem měl to štěstí, že jsem mohl vyrůstat spolu s jedním milým malým pejskem, a od té doby jsem skoro nezažil, jaké to je žít bez pejska. I teď, když píšu tento komentář, leží na mém klíně můj nejlepší psí kamarád. Proto nemohu a ani nechci být objektivní při hodnocení tohoto filmu. Film o jednom přátelství chlapce a pejska, o ničem jiném vlastně ani tento film není. No dobře, vzhledem k tomu, že se odehrává během války, jsou zde i charaktery, které se nějakým způsobem vyvíjejí na pozadí válečného konfliktu, ale vždy je to znovu jen o chlapci a jeho pejskovi. Film jsem viděl poprvé v dětství, když mi mohlo být nějakých 15 let, a poté znovu až nyní ve svých 30 letech. Napoprvé jsem na konci filmu brečel a zapřísáhl se, že kvůli tomu konci už film nikdy nechci vidět. Ale touha připomenout si tento film byla silnější, a po těch 15 letech na mě ten konec zapůsobil úplně stejně. Opět mě to rozsekalo. A jsem zvědavý, kolik let nechám uplynout mezi tímto mým druhým zhlédnutím a následným třetím zhlédnutím. Každopádně uděluji lepší čtyři hvězdy. (05.02.2017)