Piatok trinásteho

Naprostej základ kempovejch vyvražďvaček. Občas to má dobrý momenty, občas slabší, některý vraždy trikově výborný, některý nudný, konec zbytečně protahovanej a hudba z velký části vykradená z Psycha, ale jedno se tomu prostě upřít nedá a to, že to zrodilo božskýho Jasona a kvůli tomu se už vyplatí tomu nadržovat. Navíc to má výbornou atmosféru a vrahova osoba je, na tehdejší dobu, pěkně zdařile tajemná až do úplnýho konce (03.01.2009)

Počin, který se ukázal být pro následný vývoj filmového horroru velice důležitým. Tento levně natočený snímek je po dvou významných peckách 70.let - konkrétně Texas Chain Saw Massacre (1974, režie Tobe Hooper) a Halloween (1978, r: John Carpenter) – rozhodujícím momentem, spouštějícím lavinu tzv. teenagerovských vyvražďovaček, tedy subžánru zvaného slasher. Je docela možné, že kdyby to nebyl zrovna tenhle Pátek 13., byl by tuto vlnu odstartoval nějaký podobný snímek. Ale historie hovoří jasně. Film vydělal velké peníze a mnoho kritiků jeho obliba dodnes udivuje. Cunningham byl ale se svým nápadem evidentně v pravý čas na správném místě (tedy samozřejmě: ve zrušeném mládežnickém táboře u jezera Crystal Lake). A přiznejme si, že na tom filmu opravdu něco je. Své udělala kromě vhodně zvoleného času a místa (prázdniny, nádherné jezero a lesy kolem) hlavně nevšední, zdánlivě amatérská kamera. Ta totiž často snímá děj a (hlavně!) průběh vražd jakoby z pohledu zabijáka. Divák je tak nechtíc vtažen do poněkud zvrhlé, ale zajímavé role, se kterou se (pokud je zcela v pořádku) sice neidentifikuje, ale stává se další obětí tvůrců: Lapeným divákem. Vyvražďování mládeže v podobných filmech zajímalo ze všeho nejvíce právě mládež. To byla oproti minulým desetiletím nejvýraznější změna ve vývoji a chápání žánru. Horror přestal být záležitostí dospělých, a tento zásadní zlom mu přinesl na jedné straně ještě větší popularitu, stejně jako značnou kvalitativní devalvaci na straně druhé. Největší přínos ovšem znamenal pro peněženky producentů, a tak není divu, že se slasherům v 80.letech tak dařilo. Poptávka byla velká, a nabídka nemohla pokulhávat. Pátek třináctého (mimochodem, znáte příhodnější název pro horror?) se dočkal až neskutečného množství pokračování, a není jisté, zda bude tato série kdy ukončena. V dalších dílech byl totiž uveden do života populární maniak Jason, o němž se v původním filmu pouze hovoří. Tato postava v hokejové masce se ukáže být až neskutečně životaschopnou... Ale to už je trochu jiný příběh. [Napsáno v srpnu 2006 pro blog Horror, Chlast & Rock'n'Roll.] (13.07.2007)

Ve čtvrtek dvanáctého je mládež ještě rozpálena myšlenkou žhavého sexu, načež se v noci na sobotu čtrnáctého stává prostřednictvím ostré chladné zbraně nadobro studenou - tolik k tradičnímu týdennímu rozvrhu v kempu Crystal Lake.. Manfrediniho "psycho smyčce" u mordů patřičně úderné, trochu té diváka v pozornosti udržující nahoty, na svou dobu obstojná maskérská práce Sexystroje Saviniho a nádherný manifest hororového klišé, kdy vrah několikrát leží omráčen na zemi a potencionální oběť ctící pravidla fair play jej nehodlá dorazit, nebo alespoň spoutat. No nic, zrodila se legenda a krom vybafnutí za loďkou ani nemusela pohnout prstem, potažmo mačetou.. (14.11.2011)

No, není to zas až tak hrozné. Alespoň ne do chvíle, kdy se objeví paní Vorheesová v celé své kráse. Do té doby to je tuctový vyvražďovák v pěkné přírodě s překvapivě ne až tak do očí bijícím scénářem a hereckými výkony (až na výjimky) a omluvitelným rozdělováním ( jelikož dlouho přeživší netuší, že se vůbec něco děje). Jak už jsem ale předeslal, představitelka paní Vorheesové snímek dosti shodí, jak svým neuvěřitelně trapným vystupováním, tak i značnou nešikovností. Jak si mohli tvůrci myslet, že je možné míti strach z 50-ti leté babky, co je ráda, že udrží sekyru a popoběhne pár metrů? Samotný závěr užuž pomalu vypadal na sériózní překvapení. Nakonec z toho však sešlo. Škoda. (16.10.2006)

film si zaslúži hodnotiť naplno ...lebo režisér dokázal preklenúť mystériu surreálna jedným z najlepších horrorových záverov aký som kedy videl ....diváka necháva v neistote...žije nejaký ten Jason alebo nie .... ?? nebola to len psychodezilúzia hlavnej predstaviteľky ... ???? všetko to teda možno prebehlo len v reálnej rovine a žiadny Jason nežije ....... to čo nasleduje potom ....je už len Minerova konštrukcia (sur)reality o paraexistencii nesmrteľného Jasona ..... ktorého anatomické skupenstvo nerešpektuje zásady fyzikálnej deštrukcie a dekompozície .... tomuto story teda pridáva horrorový grád práve reálna uskutočniteľnosť ....čo sa už o žiadnej z ďalších častí nedá povedať ( aspoň doteraz veda nezaznamenala ani jeden prípad tak extrémnej odolnosti organizmu ..ako to bolo u Jasona ). (05.05.2005)