Pevné puto

Svět, ve kterém Susie pobývá, je fantastický, snový a hravý. Kameramanem filmu je Andrew Lesnie, který svůj talent prokázal perfektním nesnímáním trilogie Pán prstenů. Scény hrají všemi barvami. Dívka prochází krajinou, nikam se ovšem nedostává, cestou potkává i další postavy tohoto zvláštního světa. My si tak můžeme do sytosti vychutnat perfektní vizuální efekty. Příběh si tak nenápadně plyne, nikam se neřítí. V jednu chvíli lovím čelist, když vidím na plátně úžasné ledové útvary, vzápětí jsou však pryč. Většina scén je prchavá, bez hloubky. Po pár dnech jsem si nevybavila téměř nic. Škoda toho trapně moralizujícího konce a bláznivé babičky (Susan Sarandon), která se do pochmurně snové atmosféry filmu vůbec nehodí. Pevnému poutu chybí jakékoliv napětí, gradace. Jedna z těch dobrých scén, kdy se sestra Susie rozhodne, že se vydá do sousedova domu, mě akorát rozzuřila naprosto nelogickým průběhem (Lindsey se snaží zahladit stopy, místo aby raději ihned utekla, když slyší, že se soused blíží)./// Jackson to tentokrát příliš nezvládl. Film působí nevyrovnaně. Jako kdyby režisér nevěděl, jestli chce thriller s fantazijními prvky, líbivou pohádku nebo drama o rodinném zármutku. Další Návrat (novozélandského) krále se nekonal, ale to jsem ani nečekala, protože něco takového překonat snad ani nelze. Těšíme se na Hobita, Petere, byť tentokrát nebudeš sedět na režisérské židli, ale na té producentské a scenáristické. 65%. (06.01.2010)

Je to celkom dobrá fantasy dráma. Má veľmi dobrý príbeh o dievčati z malého mestečka, ktoré žije ideálny život, má milujúcu rodinu a navyše sa aj zamilovala, lenže všetko sa pokazí, keď ju raz na ceste zo školy domov oklame a zavraždí jej sused. A tak sa dostane do miesta medzi zemou a nebom, kde sa s tým pomaly vyrovnáva, ale zároveň to samozrejme veľmi ovplyvní aj jej rodinu a priateľov, ktorí sa s tým zmierujú len ťažko, navyše jej telo sa stále nenašlo a postupne niektorí začínajú tušiť, že práve sused by to mohol mať na svedomí. So spracovaním som spokojný, v porovnaní s knihou zostal dej takmer úplne totožný, len sa zbavil tých najzbytočnejších situácií a prvkov, takže po tejto stránke to dopadlo viac než dobre. Sadol mi už úvod, ktorý ideálne zoznámi so všetkým dôležitým, ale po tom zásadnom prvku, teda smrti hlavnej postavy sa to ešte vylepší. Film je prakticky rozdelený na tri línie z odlišných žánrov, tá kriminálna je asi najmenej zaujímavá, aj keď pár situácií, hlavne sliedenie po dome sa skutočne vydarilo, väčší priestor má už tá dramatická, kde táto veľmi nepríjemná udalosť radikálne ovplyvní životy niekoľkých ľudí, čo mi prišlo ideálne, teda až na tú postavu starej mamy, ktorá to trochu kazí. Ale najväčší priestor má samozrejme hlavná hrdinka po smrti, síce tu cítim ešte trochu väčší potenciál, ale aj tak je to výborne zvládnuté, o rôzne nápady, či už vizuálne alebo obsahové tu nie je núdza, obzvlášť scény, ako užívanie si života po smrti, nachádzanie jednotlivých obetí a pár ďalších je skvelých. A vrcholom je pre mňa scéna s privítaním od detí, to ma dostalo. A hlavne tá posledná polhodina sa skutočne vydarila, tu už jedna výborná scéna strieda druhú. Herecké obsadenie je skvelé, perfektná Saoirse Ronan v hlavnej úlohe, k tomu výborné zloženie rodičov, ktorými sú Mark Wahlberg, Rachel Weisz, aj keď práve tá nemá moc priestoru, bavila ma aj postava sestry, k tomu správne slizký Stanley Tucci ako sused a plno zaujímavých vedľajších postáv. Réžia a technická stránka sú výborné, pochváliť musím obzvlášť perfektnú vizuálnu stránku, len ma mrzelo, že som pri tom nepociťoval žiadne emócie. Ale aj to sa zmenilo v spomínanej scéne s privítaním od detí, ktorá je perfektná. A chválim aj výber hudby. Takže Pevné puto síce nie je taký skvelý film, aký by mohol byť, ale aj tak ma to dosť bavilo a ešte si to niekedy pozriem. 75% (01.09.2013)

„Chcel ju len hladkať. Ale ona zakričala.“ Áno, má to svoje momenty, kruté, krásne, strhujúce a snáď aj šokujúce. Má to scény, kedy si poviete „Peter Jackson sa vrátil“. Scény, kedy mráz na rukách, ľad v žilách a na tvári zvláštny úsmev, ktorý sa spravidla objaví, ak vidíte výnimočnú filmovú scénu, aká tu ešte nebola. Na konci si možno poplačete, predtým vás nadchnú „snové svety“ (ale AKO PRICHÁDZAJÚ SNY sa mi páčilo viac), sem-tam si poviete, že Wahlberg nie je totálne drevo (a to už je čo povedať) a pri niektorých scénach sa objavia veci, ktoré som spomínal: zvlhnutie očí, zovreté srdiečko, poznáte to. Týchto scén je bohužiaľ málo, herci tomu až na výnimky nič extra nedávajú, dvojhodinová minutáž to zabíja a hoci mám rád filmové experimenty, pripadalo mi čudné skombinovať fantasy komédiu s poetickým snovým trilerom, svojráznou melodrámou a hororom o pedofilovi a sériovom vrahovi. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/fantasy/413-pevne-puto-6o- (05.11.2010)

Strašně, ale úplně příšerně, mě tam rozčilovala ta digitální kamera, ten digitální svět a umělotina, ve kterým se příběh odehrává velkou část filmu. Určitě to ale není špatný. Právě naopak. Pevné pouto je supr film. Vždyť to taky točil TEN Peter Jackson, a jako režisér rozhodně špatnej není. Ani nemůže, když už toho má tolik za sebou. Každopádně všecko ostatní má na kraji geniality. Knižní příběh, speciálně hudba, ale i herecké výkony. Všecko tu šlape jako po másle a tak to má být. Dokonce jsem ani netušil, že mě film tak snadno dokáže z minuty na minutu měnit náladu z hnusné na ještě hnusnější. Ale jde to. Fakt to jde. A stačilo k tomu jen to, když se úhlavní sračka minula před kamerou. Víc zhnuseně jsem se fakt dlouho necejtil. (29.03.2010)

Hloupý film. Prvních 30 minut teda bylo dost napínavých, ale velmi prvoplánovým způsobem, což mi vadilo. Film si totiž takovým neférovým způsobem pohrává s divákem, chce po něm, aby přistoupil na hru - což jsem nedokázal. Jenže tu první půlhodinu se alespoň něco děje. Protože zbytek už je pouhá ždímačka citů a nuda. S filmem jsem se prostě dokonale minul. A fakt jen zírám na zdejší hodnocení. No ale pak si vzpomenu na hodnocení Avatara nebo třeba Sedmi životů a už se tak nedivím. Pro někoho jsou Pevné pouto mimo jiné překrásné obrazy, pro mě učebnicová esence kýče. PS: Je to něco, co bych sám do sebe neřekl, ale ke konci už jsem skoro všechny scény, ve kterých nebyl Stanley Tucci, jen projížděl. (18.01.2010)