Persepolis

Velmi poutavé animované vyprávění, jenž je po okraj nahuštěno zajímavými informacem (politika, dějiny), vtipnými osobními glosami hlavní hrdinky, smutnými až tragickými okamžiky. Přece jen mi o fous víc k srdci přirostl komix, který je zákonitě košatější a obsáhlejší. Vzhledem k tomu, že scénář si zadaptovala sama Marjane Satrapi, tak jeho animovaná podoba nepostrádá to hlavní - nadhled a vtip. Bohužel pro člověka neznalého komixu může být Persepolis až moc nesouvislý a značně epizodní. 80% - film, 90% - komix. (12.01.2008)

Fantastické vyprávění a obyčejném životě v zemi která je naprosto odlišná od té naší a přitom jsou životy a touhy lidí v ní velmi podobné jako život každého obyčejného člověk kdekoli ve světě. Říká se že v jednoduchosti je síla a jednoduchá animace v Persepolis je toho jasným důkazem, i pár linek stačí k vyjádření velmi složitých emocí a myšlenkových pochodů hlavní postavy, která v dětství prochází peklem a je svědkem těch nejhrůznějších událostí jaké si člověk dokáže představit, ale přitom je všechny vidí zkreslené dětsky naivní, idealizovanou a zjednodušující perspektivou a stejně tak je potom předkládá i divákovi... jenže divák na rozdíl od ní ví co přesně se ve světě kolem ní děje a za přívaly velmi vtipných scén vidí krutou zeď reality, takže na něj její vyprávění působí kouzelnou kombinací zděšeného odporu a pobavení (a obzvláště český divák, paralela k době diktatury u nás je pro něj více než zřejmá). 9/10 (14.12.2007)

Správny slniečkár hlása feminizmus, čím radikálnejší, tým lepšie, a zároveň podporuje islam, stavanie mešít, veď je sloboda, tak nech má každý, čo chce. Som zvedavý, ako to raz bude, keď bude tých nekompatibilných priveľa a demokraticky sa dostanú k moci, veď rozhoduje väčšina. Potom slniečkár možno zistí, že všetky tie vlajky roky dvíhal zbytočne, pretože do Európy zavítal Persepolis. A ten nenávidí najviac práve slniečkárov, ktorý ten Persepolis celý čas (ne)vedomky vpúšťali Persepolis je filmom o stratenej slobode, ale aj o tom, že bojovať za ideály sa oplatí. A tiež o tom, že keď náboženský fanatizmus ovládne štát, tak sa vraciame späť k opiciam. Umelecké dielo s presahom myšlienky, že to svinstvo sme si pustili dobrovoľne k sebe už aj na "civilizovaný" západ. (13.08.2023)

"Tolik jsme toužili po štěstí, že jsme zapomněli, že nejsme svobodní" Věřit v reinkarnaci a moci si na mapě světa vybrat místo, kde bych se chtěl v příštím životě narodit, můj zrak by jistě nespočinul na území jihozápadní Asie. Jenže některé věci si nevybíráme, některé věci musíme akceptovat takové, jaké jsou a nějak se s nimi poprat. Marjane Satrapiová pochází z Íránu, z krajiny, o které má asi málokdo přehnaně pozitivní mínění, nicméně z krajiny, kde také žijí obyčejní lidé se smyslem pro humor a kupou obyčejných starostí. Bohužel i starostí méně obyčejných, nad kterými my, kterých se přímo netýkají, rádi přivíráme oči. Jednu z možných cest, kterak tyto starosti nebrat na lehkou váhu a zároveň z nich nezešílet, představuje Persepolis, původně půvabný komiks, nyní neméně půvabný animovaný film. Satrapiová postupně vzpomíná na své vzpurné dětství, puberťácký idealismus, dospívání „na západě“ a první krůčky neprobádanými vodami „angažované“ činnosti. Tato dáma, sympatická mimo jiné snahou o upřímnost k divákům i sobě samé, vyniká vřelým vztahem k nadsázce a schopností pohlížet na některé události se zdravým odstupem. Kromě toho, že zvíte něco o komplikované íránské politické situaci a obdobně nesnadném postavení tamějších žen, uslyšíte, co asi probíhá hlavou dozrávající dívce a uvidíte, jak na íránské škole probíhá seznamování studentek s Botticelliho Zrozením Venuše. Pro život autorky platí známé úsloví „uvěřím čemukoliv, ovšem za předpokladu, že je to naprosto neuvěřitelné“. Věřil jsem každé slovo – něco podobného dokáže vymyslet jedině život. Zdaleka nejpůsobivější byla poměrně obsáhlá pasáž situovaná do Vídně, pracující nadále s autorčiným oblíbeným sarkasmem a navíc uštědřující nepříjemné podpásovky nádhernou definicí toho, co považují za anarchii na východě a co považují za anarchii ve „vyspělých zemích“. Ti první neváhají vzít do rukou zbraně a vyběhnout do ulic (i když to k ničemu nevede), ti druzí si dají scuka v nějakém lesíku, píjí ohnivou vodu, kouří dýmky míru a zpívají protestsongy (což nejenže k ničemu nevede, ale hlavně to nikoho nic nestojí). Jestliže nedokážu vyhmátnout nějaký neduh ohledně obsahu a pojetí příběhu, režii bohužel musím vytknout dosahování kýženého dramatického efektu malinko kostrbatou cestou. Rovněž zamrzí podceňování nespoutaných vizuálních možností animovaného filmu. Někdy by jeden svěží nápad animátorů vydal za hromadu slov, jež se díky citlivě vybraným dabérům dobře poslouchají, ale u tohoto média by člověk přeci jen raději více zaměstnával oči. Ani tyto kaňky ovšem nezačernily mou mysl natolik, abych svůj komentář zakončil jinou dvojicí slov než: Silný zážitek. 85% Zajímavé komentáře: Renton, liborek_, ScarPoul, czejny (24.05.2009)

jedno z děl, které se nebojí kontroverze a ať už si o Íránu myslím cokoli (domnívám se že snímek je poměrně hodně antiislamistický, není tam snad jediná kladná postava muslima), musím uznat, že snímek je velice kvalitní a to především proto, že zobrazuje myšlenkový, emocionální a názorový vývoj z holčičky v mladou ženu. Aláh akbar (15.07.2012)