Na povale alebo Kto má dnes narodeniny

Olbřímí exploze dětské obrazotvornosti a fantazie spojená s řemeslnou zručností nejvyšší úrovně, dělá z tohoto snímku jeden z nejlepších porevolučních animovaných počinů. A to, že je řada věcí pouze nakousnutá (častá to výtka v komentářích vůkol), není vůbec na škodu věci...od čeho jiného máme vlastní fantazii, než právě od toho, že si to nedořečené domyslíme sami. (06.10.2011)

Bezpochyby krásný svět. Vše, co jste kdy viděli zaprášené na vaší půdě v tomto filmu ožívá a prožívá své kouzelné příběhy plné fantazie. Ačkoliv na první pohled se může zdát, že to je pouhá vykrádačka Toy Story nebo, že autor nepřichází s ničím originálním, opak je pravdou. Jiří Barta přichází s hračkami pěknými, malými, prapodivnými i ošklivými. Všichni mají své místo mezi tím vším harampádím. Díky propojení animace a nenápadným digitálním trikům se můžeme nechat unášet tím, jak se igelit promění v moře, křídou nakreslené čáry v koleje nebo vysavač v letadlo. Vše spoléhá na divákovu imaginaci, proto kdo není v hloubi duše alespoň trochu dítětem, tu filharmonii sršící z každého záběru možná neuvidí. Když už jsme u té filharmonie, celému snímku vévodí velká hudba, která velkým dílem přispívá k té správné atmosféře. Dabing jako u jednoho z mála filmů je povedený a dokonce velice příjemný. Diktátorská hlava s děsivou podobou Jiřího Lábuse okolí komanduje propagandistickými hesly jako za doby, kdy ještě nějakému pohlavárovi stála na stole. Pravdou je, že příběh není nejsilnější stránkou filmu, ale vše nahrazuje ta všudypřítomná nostalgická atmosféra starých časů. Obzvláště povedený je konec, kde se vyskytla jedna dokonalá "metonymie". Jak symbolické, když se staré hodinky promění v nekonečnou studnu a pohltí vše špatné... (13.03.2009)

Vzhledem k tomu, že jde o příběh pro děti, měl by člověk asi sedět v dětském publiku a sledovat reakce. Kupodivu se žádné dítě nezvedlo a neodešlo a i když se v některých pasážích trochu nudilo, Bárta je dokázal znovu vrátit do děje. A děj není pro dospělého kdovíjak přitažlivý, takže ho může více méně pominout docela. Jeho absenci vynahrazuje špičková animace s velkým dílem klasické Bártovy invence, která mě nepřestává fascinovat a která dokazuje, že masovému hrobu vynikajících tvůrců Krátkého filmu pár jedinců, pochroumaných a unavených přeci jen uniklo. Čtyřleté děti byly nadšené, bály se, smály a tleskaly. Příběh byl vytvořen pro ně a ony ho ocenily. Já se kochala atmosférou a animačními bonbónky, jen jediná věc mi skutečně skřípala a vadila, totiž to, že postavičky vůbec mluvily. Možná zarámování charismatickým hlasem vypravěče mohlo zvednout celou pohádku výš a přitáhnout i dospělého diváka. Nicméně, kritizovat snadné, v České repubice vytvářet animovaný film velmi nesnadné a já nemám to srdce odsoudit tak obrovskou brilanci, která sice předstihla děj o několik koňských délek, ale zafungovala, jak měla, pro věkovou skupinu, která ji přijala. 6.5/10 (30.05.2009)

No jo, no, ději by se dalo ledacos vytknout. Třeba mně osobně vadila ta přehršel panenek Poměnek v závěru, to jsem vůbec nepochopila - proč? Ale za tu uvolněnou fantazii a výtvarné nápady si to zaslouží přimhouřit oko. I když v tomhle případě spíš naopak oči doširoka otevřít a vychutnávat vodopád obrazových gagů. A nechat se vtáhnout do někdy poetické a jindy zase strašidelné atmosféry. (09.05.2012)

Zlaté české ručičky se postaraly o přívětivou animaci, očekávané zábavné situace a překypování nápady se bohužel krom pár zvolna nastíněných nápadů (včetně zakomponování kolem se povalujících předmětů) nekonají. Prostinký příběh ve spojení s prázdnými postavami bez jakéhokoliv pozadí (jaký význam mají pravidelné „narozeniny“?) či sympatií se na celovečerní ploše, jíž by naopak odpovídala žánrově velice vkusně střižená hudba, jen těžko ztratí. 5/10 (01.05.2009)