Čistá srdce

Tak toto mi nesadlo. Duševne chorý chlapík, ktorý žije len podľa filmu. Ak sa mu niekto nepáči - je naňho napr. nevrlý - vytiahne na neho pištoľ, ktorá je v jeho očiach predmetom dennej potreby, ako napríklad vidlička. A že tých "zlých" ľudí stretne kopu. A keď sa film dostane do situácie, z ktorej sa nedá scenáristicky jednoducho vykorčuľovať, nevadí - dáme tam strih a hlavný hrdina je už niekde inde so zdravou kožou. Alebo bude hlavný hrdina hovoriť plynule anglicky, hoci doteraz vedel len to, ako sa vlastne sám volá. Keď už pozerať film o duševne chorých, tak o takých, čo nechodia ozbrojení a cez ktorých si uvedomíte, aký je svet vlastne krásny. Napríklad http://www.csfd.cz/film/32273-osmy-den-huitieme-jour-le/ (09.01.2009)

Dánská dramata mají svou specifickou atmosféru a styl. Nejinak je tomu i v případě Čistých srdcí. Anders Matthesen a Morten Suurballe vytvořili netypickou dvojku kamarádů, kteří uprchnou z psychiatrické léčebny, aby našli vysněnou dívku ze starého, černobílého filmu. Pro Krisse je postava Lindy, která se musí prát s útrapami života, můzou a snad tou jedinou věcí, která dává jeho životu nějaký smysl. Jeho oddaný přítel Willy za ním stojí, ať se děje cokoliv. Morten Suurballe mi připomínal Borise Karloffa coby legendárního Frankensteina. Ta tvář, ty jakoby těžkopádné pohyby... Závěrečná pointa je překvapivá a potěší. A úplný závěr filmu nechává pro Krisse naději, tak jako tomu bylo u jeho milované Lindy. (18.11.2017)

Sestra: „Kriss, jestli se budeš chovat tahle, nikdy se odsud nedostaneš, víš to?“ Kriss: „Doufám, že ne.“ Sestra: „Doufáš, že ne? Jak to myslíš?“ Kriss: „Tady mám Lindu a Willyho, všechno.“ Ak by sme sa dokázali vcítiť do prežívania ľudí postihnutých Asbergerovým syndrómom, asi by nám Krissovo konanie nebolo vôbec divné. Ak ho neprijala vlastná matka, o to horšie je pre neho žiť v reálnom svete. A tak si svet skladá do mozaiky podľa svojho obľúbeného filmu „Čisté srdcia“. Funguje ako šablóna na všetko, čo sa mu deje. A jediná žena, ktorá pre neho niečo znamená, je filmová Linda. (19.04.2022)

Jedna z oblastí, kam se těžko proniká, je mysl psychicky narušeného člověka a v tomhle případě šlo u Krisse o Aspergerův syndrom. Je to hodně zajímavě zpracovaný příběh, kde se prolíná Krissův život s jeho rituálním sledováním filmu pro pamětníky Čistá duše, který ho nakonec ovlivní až k takovému jednání, které vyustí v dramatický závěr. Abych pravdu řekla, měla jsem chvílemi silně ambivalentní pocity, které se střídaly s těmi, kdy mně byl Kriss docela sympatický a přála jsem si, aby všechno mělo trochu jiný průběh. A opět dávám jednu hvězdu dolů za toho psa. Zajímavý komentář : charlosina (30.06.2013)

„Kdybych byl v Čistých srdcích, tak bych byl s Lindou. Žádný z nás by pak nebyl ve zlém světě sám.“ Kriss o sobě sám říká, že je kripl. Ze všeho nejvíc mu vyhovuje jeho zavedená, každý den se opakující rutina, přičemž jeho jediný kamarád Will to má stejně. Nemají ambice dostat se pryč z ústavu, poněvadž v němž mají vše, co potřebují, tedy hlavně sebe navzájem, relativní klid a film Čistá srdce. Jenže to se jednoho dne změní…Lze se na Krisse a Willyho zlobit? Soudit je za jejich chování, když to vlastně všechno mysleli dobře? A naopak, dokážete sympatizovat s 2 nevyzpytatelnými „magory“, když si uvědomujete, že mimo prostory ústavu jsou nebezpeční nejen sami sobě ale i okolí? Já Krissovi vlastně docela rozuměl, až mě to překvapilo. Každopádně jsem s napětím sledoval jeho putování, i když člověku bylo vcelku jasné, kam tohle všechno spěje. Nicméně vyčítat závěru naivitu asi dost dobře nedokážu, na to mi bylo Krisse až příliš líto, bez ohledu na to, co všechno udělal. Dávám slušné 4*, mé první filmové setkání s Kainzem dopadlo dobře. (17.04.2022)