Čistá srdce

Dánská dramata mají svou specifickou atmosféru a styl. Nejinak je tomu i v případě Čistých srdcí. Anders Matthesen a Morten Suurballe vytvořili netypickou dvojku kamarádů, kteří uprchnou z psychiatrické léčebny, aby našli vysněnou dívku ze starého, černobílého filmu. Pro Krisse je postava Lindy, která se musí prát s útrapami života, můzou a snad tou jedinou věcí, která dává jeho životu nějaký smysl. Jeho oddaný přítel Willy za ním stojí, ať se děje cokoliv. Morten Suurballe mi připomínal Borise Karloffa coby legendárního Frankensteina. Ta tvář, ty jakoby těžkopádné pohyby... Závěrečná pointa je překvapivá a potěší. A úplný závěr filmu nechává pro Krisse naději, tak jako tomu bylo u jeho milované Lindy. (18.11.2017)

Dva idioti jako od Triera během jednoho večera vymyslí a do praxe uvedou plán, který by hrdinové Prison Breaku kutili půl roku. Zde prvně vysvitlo, že s tímhle filmem něco nebude v pořádku. Stejně jako Kriss totiž pohlíží na svět příliš filmově a unikají mu relevantní „drobnosti“, které činí život autentickým. Naprosto selhává psychologie postav: jak máme přiznat ono čisté srdce agresivnímu jedinci, pro kterého neplatí žádné mravní imperativy, ale který se – k divákově zmatenosti – občas chová naprosto logicky? Býti zlým cynikem, sleduji Čistá srdce jako komedii. Komedii chladnou jako madlo od rakve. Film o lásce k filmu nakonec paradoxně slouží zejména coby důkaz, že filmy škodí zdraví. A nemusí jít nutně jen o uhlazené romance ze čtyřicátých let minulého století, jejichž režie by Kennethu Kainzovi zjevně sedla lépe. Bohužel se, Dán jeden, minul dobou. 50% (23.06.2011)

Skvělý film, jehož název v překladu znamená ČISTÁ SRDCE je názvem imaginárního starého filmu, který náš hlavní hrdina ("momentálně" hodně zaostalý) spolu se svým kamarádem , který je na tom obdobně, sledují prakticky pořád dokola, alespoň vždy, když je někdo nedonutí dělat něco jiného. Nikdy nevidí konec filmu a pouze se domnívají, že ví jak film skončí. Jejich duševní obzor je skutečně hodně omezený a tak většinu mouder i životních zkušeností čerpají z onoho filmu. Utečou z uzavřeného oddělení psychiatrie a vydají se hledat herečku, která je každý den tak okouzlovala. Během své cesty rozřazují okolní lidi na ty dobré a na ty zlé, pár těch, co se jim postaví do cesty, bez zaváhání připraví o život. Fascinující nahlédnutí do duše chorého člověka s minimální inteligencí, kterému ať udělá nevědomě i tu největší špatnost, stejně musíme fandit. (20.09.2008)

Tak toto mi nesadlo. Duševne chorý chlapík, ktorý žije len podľa filmu. Ak sa mu niekto nepáči - je naňho napr. nevrlý - vytiahne na neho pištoľ, ktorá je v jeho očiach predmetom dennej potreby, ako napríklad vidlička. A že tých "zlých" ľudí stretne kopu. A keď sa film dostane do situácie, z ktorej sa nedá scenáristicky jednoducho vykorčuľovať, nevadí - dáme tam strih a hlavný hrdina je už niekde inde so zdravou kožou. Alebo bude hlavný hrdina hovoriť plynule anglicky, hoci doteraz vedel len to, ako sa vlastne sám volá. Keď už pozerať film o duševne chorých, tak o takých, čo nechodia ozbrojení a cez ktorých si uvedomíte, aký je svet vlastne krásny. Napríklad http://www.csfd.cz/film/32273-osmy-den-huitieme-jour-le/ (09.01.2009)

Sestra: „Kriss, jestli se budeš chovat tahle, nikdy se odsud nedostaneš, víš to?“ Kriss: „Doufám, že ne.“ Sestra: „Doufáš, že ne? Jak to myslíš?“ Kriss: „Tady mám Lindu a Willyho, všechno.“ Ak by sme sa dokázali vcítiť do prežívania ľudí postihnutých Asbergerovým syndrómom, asi by nám Krissovo konanie nebolo vôbec divné. Ak ho neprijala vlastná matka, o to horšie je pre neho žiť v reálnom svete. A tak si svet skladá do mozaiky podľa svojho obľúbeného filmu „Čisté srdcia“. Funguje ako šablóna na všetko, čo sa mu deje. A jediná žena, ktorá pre neho niečo znamená, je filmová Linda. (19.04.2022)