Pekelná jazda

Hodně nepovedená motorkářská movie, prostá pořádné akce a plná naprosto nesmyslného tupého kecání, které snad mělo nahradit chybějící děj. To vše korunoval naprosto příšerný výkon Larryho Bishopa v hlavní roli. Ten se na režisérské židličce tak soustředil sám na sebe, že opomenul pořádně využít trojici Madsen-Carradien-Jones, která s tim mohla aspoň něco udělat. 15% za zmíněné trio a za pár hezkých holek. (16.10.2009)

Gender studies. Ať mi žádný chlap netvrdí, že by u tohohle filmu nechtěl dělat minimálně casting. O tom, že Larry Bishop je looser co neumí komponovat, vést herce a vyprávět se tu snad nikdo přít nebude. Důležité je, že Michael Madsen tady má jako jediný sako, barmanky se zdraví zásadně prohrábnutím rozkroku, motorkáři se topí v silikonu, David Carradine byl nedávno v Šanghaji a pussy té dívčiny v bílem je on fire. Chtělo by to HC remake od Digital Playgrounds nebo Wicked Pictures. Ani by se na tom toho nemuselo moc měnit. Jednoduchá grindhouse patina v titulcích by zůstala a všichni ti herci by si aspoň zapíchali na kameru a ne někde za písečnou dunou v Novém Mexiku. Těch neuvěřitelně debilních post-Tarantino dialogů si nevšímejte. Filmový primitivismus nejkrásnějšího zrna. God bless America! (03.10.2008)

To, že v tomto filme mal prsty Quentin je cítiť už keď vkladáte nosič do prehrávača. Automaticky teda nechávam bokom nároky na prešpekulovaný scenár a vychytanú pointu, ale nechávam sa unášať krásou skvostných motoriek, vnadami obnažených slečien (ktorých je našťastie zase dostatok) a drsnosťou motorkárskych týpkov, ktorí imho boli zvolení vynikajúco. Páni Madsen, Jones sa akoby na motorkách narodili a celkom to pristane aj starému pánkovi Hopperovi (ktorý si to tu brázdi na vlastnej sajdke). (10.12.2009)

Motorkářský film z produkční garáže Quentina Tarantina od jeho dalšího chráněnce Larryho Bishopa (který si u něj zahrál majitele strip-klubu v KILL BILL 2) je formální nápodobou exploatačních biker movies (rapid-montáž, skokové vyprávění, barevně odlišené flashbacky...) a jejich uvědomělou poctou (hlavní hrdinové vzpomínají na věci staré víc jak 30 let a divák s nimi, protože se oslovuje jeho protetická paměť). Na HELL RIDE je tarantinovský dohled znát, protože otvíráme černobílou sekvencí, David Carradine má před smrtí dlouhý monolog a hudba by mohla vzejít z nepoužitých suit ke KILL BILLovi 2, Michael Madsen hraje násilníka po vzoru Mr. Blonde a na GAUNERY se stylisticky odkazuje ve scéně v "bistru"; pulpové dialogy a over-the-top násilí nechybí stejně jako pohled z krabice (obsahující duše jako v PULP FICTION?)._____ Jenže tahle podívaná vypadá jako exploatační béčko (na rozdíl od Rodriguezovy PLANETY TERROR), netematizuje klasický a postmoderní přístup k filmu a nemíchá současnost s retro prvky (na rozdíl od Tarantinova AUTA ZABIJÁK) a ani nemá potřebu uzpůsobovat film nárokům dnešních diváků a vytunnit dříve viděné (na rozdíl od SOUDNÉHO DNE). "Problém" je, že tyhle pokleslé podívané nebyly nikdy výsostně auteurské a nepojily se - vyjma produkcí Rogera Cormana - s osobou tvůrce (v tomto případě režisér, scénárista a představitel hlavní role Larry Bishop). Machistické, mizogynní a brutální, plné krve a koz, jak to má fanoušek těchle podívaných rád, s herci - Madsen, Bishop, Hopper, Carradine - z motorkářských flicků, kteří vzpomínají na staré (nikoliv dobré) časy a definitivně se s nimi před svou smrtí vypořádávají. Asi je nutné se smířit s tím, že nová vlna grindhouseů nebude, protože ty se přesunuly do hájemství ryzí tvůrčí a fanouškovské nostalgie. 90% (27.08.2008)

Z produkční dílny Quentina Tarantina vyjel pekelný film o motorkářských bandách a jejich nevyřízených účtech mezi 666 a Victors okořeněno ďábelskou hudbou. Film se zpočátku tváří velice zmateně a přeskakuje v letech jako jo - jo. Před 36 - ti lety, po 36 - ti letech, roku 1976, pak současnost...atd. Ale jako vždy se vše nakonec sejde v jednom čase. Michael Madsen byl v tom svém kvádru docela nápadný, ještě že měl na zádech tu nášivku Pistolerových Victors. Dialog z filmu : PISTOLERO : Tak že se sejdeme v Šestce na Šedesát šestce v šest hodin ráno. Budeš si to pamatovat? GENT : Můžeš mi to ještě šestkrát "zvopakovat"? PISTOLERO : I šestiletý dítě by si to pamatovalo. Bar Danis Inferno byl klíčem všeho, chtěl bych něco podobného někdy navštívit a dát si tam pivo. Ve filmu zazní songy jako třeba : Maggot Brain od Funkadelic http://www.youtube.com/watch?v=dh3bleXWaCk nebo Blaclisted od Neko Case a má oblíbená píseň Bride and Bb Hlug tentokráte z dílny Roberta Rodrigueze. Je to jeden z těch filmů, kde jsem vypnul mozek a prostě jsem se bavil. Žádný Oskar nebo Berlín, nebo kdo ví co, prostě Pekelná " filmová" jízda. (02.01.2010)