Neznáma

Psychologické drama. Zápletka není složitá, ale práce na postavách a dialozích je detailní a mistrovská. Osobně jsem obzvlášť ocenil, že ačkoli je námět politicky lukrativní, autor pro nic neagituje. --- Mám trošku otazníky ohledně kompozice scénáře. Značná část filmu uplyne, než postupně plně pochopíme motivy hlavní postavy. Dovolím si ve vší skromnosti nabídnout návrh, že kdyby se toho na začátku řeklo malinko víc, možná by se divák na straně hlavní hrdinky více angažoval a prožitek by byl ještě intenzivnější. --- Většinu filmových diváků hudba jako taková příliš nezajímá. A tak se u filmu často úspěšně uplatňují druhořadí skladatelé. Ennio Morricone je právě takovým veleúspěšným matadorem málo inspirované, rutinní filmové hudby. Domnívám se, že režisér Tornatore, který je bez debat mnohem kvalitnějším umělcem, užívá Morriconeho konvenční hudbu s dobře vypočítaným úmyslem své náročné dílo přece jen trochu přiblížit běžnému divákovi. --- Když k tomu přičtu několik drobků přece jen sladkobolné sentimentality v příběhu, jaksi se zdráhám film označit za vrcholné dílo. Velmi hodnotným uměním však rozhodně je. (24.08.2010)

Druh filmu, který je pro divákovu psychiku místy dost brutální. Já jsem ho poznával v několika etapách. Napřed jsem měl dojem, že mě autor nutí k zamyšlení, jestli se velmi špatný čin dá vykoupit skutkem dobrým. Pak přijde klasický filmový pocit radosti „jsem dobrej, vím, jak to dopadne“. A nakonec „ono to bylo přece jen o kousek jinak, a dost možná to je podle skutečnosti, a jestli ne, asi to napsala ženská, protože je to tak prostě působí (no offense)“. Každopádně o pár zvratů není nouze, nechybí napětí a příběh má celkem sílu. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh **** | hudba *** | humor – | akce – | napětí ** | pustil bych si znovu *** (20.01.2014)

Obchod s bílým masem, holohlavý Michele Placido a zoufalá snaha najít něco, co snad ani nelze. Giuseppe natočil tenhle film úplně jinak, než ty jeho předešlé. Víc jak třetinu mi nějak nesednul, ale zbytek jsem už slupnul, jako malinu. Určitě ne dokonalý, rozhodně však zajímavý pohled, který se mnohým ženám stal a to nejen v Evropě. Sympatická hlavní hrdinka, téměř kriminální příběh a snesitelný konec ( nemyslím úplně závěrečnou scénu), tohle vše nakonec rozhodlo o trošku horší čtverce. (09.09.2014)

Do filmu se mi promítlo několik mně známých snímků: začínají pronájmem bytu, nebo hotelového pokoje. Není-li to ledajaký příchozí a má-li skrytý cíl, chová se podezřele a jeho jednání nemá vysvětlení. Tyhle slibné začátky mám nejraději. Ani kontrastující záblesky minulosti mi nevadily. Nicméně ve druhé polovině do sebe chce film vstřebat úplně vše, to nejlepší i to nejhorší, minulost, současnost i budoucnost, vše se začně zbrkle rozplétat a zaplétat zároveň a celá atmosféra je pryč. Nakonec lze vše shrnout do tří vět, jako by film ani nebyl, jakoby ani nemusel být. Záchrana v podobě happyendu je uzemňující ... ale přesto, čtyři ... dojala mne totiž na míru šitá Morriconeho hudba a je jedině škoda, že se film dějově i žánrově rozpadl ... (15.03.2013)

Neznámá je silný film. Tornatore je mistr, i přesto, že už natočil ještě o chlup oslnivější díla. Baví mě ale jak přirozeně umí dohromady propojit lidské drama, temný thriller, nádhernou hudbu Ennia Morriconeho a vlastní poetiku. Je to perfektně napsané (De Rita/Tornatore) a skvěle zahrané. Ksenija Rappaport v hlavní roli je naprosto excelentní. Rovnocenným partnerem je jí i Michel Placido, byť tentokrát ne jako komisař Cattani. Fabio Zamarion zase kouzlí skrze objektiv své kamery. Přestože má Neznámá nejblíže k thrilleru, kombinuje v sobě i prvky romance či sociálního dramatu, čímž se předem vymyká jakémukoli zaškatulkování do určité skupiny. Od začátku do konce je to napínavé, v závěru pak velmi překvapivé. Giuseppe Tornatore je vynikající režisér a Neznámou to jen potvrdil. 80%. Ale finální scéna je jednou z nejúžasnějších, co jsem kdy viděl. (31.03.2018)