Snadný život

Snadný život hrdina vyprávění stvořený v roce 1957 Jiřím Brdečkou a Milošem Makovcem podle námětu Mileny Kelimek Tobolové nemá. Výstižnější by bylo, že má ve srovnání s ostatními postavami příběhu Snadnější život. Dosahuje lepších výsledků s menší námahou. Jenže vypravěči zjevně chtějí, aby to diváci vnímali negativně, tak mu navrch přidají dvě dámské známosti současně. To by bylo, aby takového chlípníka sledující neodsoudili se vším všudy. Takže tak, černobílá povrchní moralita. https://www.macguffin.cz/ (05.09.2020)

Dosti nezáživná první polovina o studentech, kteří se šrotí indickou literaturu. Druhá půlka, kdy to Boris rozbalí s dvěma přítelkyněmi najednou, je napínavější. Během chvíle oslní všechny - od naivního profesora až po ministerskou kancelář a udělá těžko uvěřitelnou kariéru. Zednářská symbolika: Papež, 52:55 – skrytá ruka. Dobrý Jiří Papež v hlavní roli. Pěkné výkony i ostatních. (09.10.2021)

Patrně existuje víc verzí filmu, protože já viděl něco dost jiného než ostatní komentátoři tady. Vůbec se nejednalo o obžalobu záporného přístupu k práci, natož o nějakou romanci, a navíc prý prvorepublikovou. Film totiž neobsahuje ani odsouzení, ani potrestání hlavního hrdiny, prostě jen popisně zobrazuje jeho za všech okolností uvolněné a bezohledné chování. Tím pádem se snímek zcela odlišuje od ostatních rádobymravokárných děl z padesátých let. Co se mi dál líbilo: a) exotické prostředí studentů indologie. Překvapil mě jejich počet, cca 10 v ročníku, jestlipak našli všichni práci v oboru? Možná jo, Indie je veliká, to třeba u dnešních absolventů humanitních oborů je nejdůležitější pro další život, jestli si během studií dokázali našetřit na žebrácký klobouk, hůl a dřevěnou nohu nebo né. b) Menšík překvapil svým vymazleným imičem, s tím šátkem ovázaným kolem hlavy ukázal, že hnutí hippies nevzniklo v Americe c) Papeže a Martinovskou bych beze vší srandy označil za nejkrásnější pár české kinematografie. Papeže z jakékoli vzdálenosti, Martinovskou z dálky a střední vzdálenosti. (14.12.2014)

Jistá herecká uvolněnost, i když klasická, lehoučká naivita filmů padesátých let se zde občas mihne, výborná režie i skvělá hudební čísla. To jsou jistě nepopiratelné klady filmu. Píseň Dáme si do bytu v podání, na basu swingujícího Jiřího Suchého, u mikrofonu Pepa Zíma a na klarinet Vláďa Menšík, to je vskutku perfektní podívaná. Jinak to lze přirovnat k typické prvorepublikové romanci o poctivém přístupu k lásce i životu. Slušná, neznámá záležitost pro fajnšmekry československého filmu. (19.11.2014)

Na první pohled běžný mládežnický film z druhé poloviny 50. let, na pohled druhý unikátní pohled na soudobý život vysokoškoláků. Za pouhých pět let od Zítra se bude tančit všude se doba poněkud změnila, studenty národopisu vystřídali posluchači zkoušení z indické klasické literatury. Chystaná diplomka z indické hudební teorie je už jen třešinkou na dortu. Hlavní postavy jsou tak silně opsané ze života, že jsem až měla místy pocit hraného dokumentu. Nečekaně silné zrcadlo s dneškem. A to jsem dlouho měla za to, že do Vejšky jsme měli jediný vysokoškolský film - o Šafránkovi na medicíně a Kendym na FAMU. Škoda jen toho násilného konce. (13.06.2016)