Zatmenie

Bojíte se slepoty? Kdo ne? Fernando Meirelles vystihuje náladu a atmosféru "slepého světa" dokonale. Přestože má Blindness všechny chyby, které provázejí adaptace románů, jako částečná nevysvětlenost "co, jak, proč" a trochu náhlý a nevysvětlený konec, jde o krásný a chvílemi děsivý snímek, který vystihuje lidstvo jako takové. Je jedno zda vidíte nebo ne, skutečná ne/lidskost se ve vás stejně probudí. Meirellesovi se podařilo sehnat skvělé herce, na kterých mohl začít stavět svou skvělou atmosféru plnou vizuálních "slepé" vizuální stránky. Julianne Moore, Mark Ruffalo, Alice Braga (ano, její fanouškové si opět přijdou na její krásné tělo:)), Danny Glover(skvěle zahraná role) a třeba G.G. Bernale, kterého tentokrát asi ženy nebudou tolik milovat, jako by zvykem. Možná někoho zaskočí směr, kterým se film ubírá, který přes uzavření slepých do karantény přesune k budování "slepého světa", z jehož hlubin se pomalu, ale jistě vynoří všechny možné zrůdnosti, které však opět režisér dokáže podávat velmi reálně a přirozeně. Dát 5* je možná přeceňovaní, hodně lidem tento film nesedne a budou se od prvních minut, kdy začnou lidé slepnout, nudit. Pro ty ostatní však Meirelles přichystal ochutnávku světa, kterého se lze bát, ale také se od něj dá učit a když pochopíte alegorii slepého světa, jak ho pravděpodobně zamýšlí autor filmu i knihy, uvidíte svět jinýma očima. Zpět k otázce ze začátku komentáře. Bojíte se slepoty? A jste si jistí, že opravdu vidíte? (29.12.2008)

WHAT IS HAPPENING TO US REMINDS ME OF WHAT HAPPENED TO SAINT PAUL. PAUL USED TO KILL CHRISTIANS, PERSECUTE THEM, BUT THE LORD CAME TO HIM AND CONVERTED HIM, AND NOT ONLY CONVERTED HIM BUT BLINDED HIM.. Odhliadnuc od scenáristickych prešľapov je BLINDNESS absolútny zážitok pre všetky zmysly. Uchopiť ho malilinko inak, mohlo ísť o intenzívny pocit podobný CHILDREN OF MEN. IN MY DREAMS YOU ARE ALWAYS BEAUTIFUL. WELL, THAT´S WHY BLINDNESS IS A GIFT TO THE UGLY.. (28.09.2009)

Velmi znepokojivý film, byť tematicky není originální. Na začátku si člověk vzpomene nejen na Čapkovu Bílou nemoc, ale hlavně na Wyndhamův Den trifidů. Proto jsem každou chvíli čekal, kdy nastane boj slepých o vidící průvodkyni, jako je tomu u Wyndhama...naštěstí se tak nestalo. Film je to nehezký a špinavý, leč dle mého potřebný. Ukazuje velmi přesně, jak by se v takové situaci lidstvo nejspíše zachovalo. Lidská práva by šla stranou a hrůzu působící nemoc by nutila vládnoucí izolovat nakažené, případně je nechat rovnou likvidovat. Sympatické na epidemiích je, dá-li se to tak vůbec říci, že si nevybírají, jako si nevybírala Čapkova bílá nemoc. Chudí, bohatí, zločinci, dobráci - všem stejně bez rozdílu. Rychle se hroutící společenský řád a snaha přežít by vytvořily anarchistickou společnost bez budoucnosti. Konec filmu je neurčitý, ale spíše s nadějí. Nahotou se nešetří, avšak asi nikoho příliš nepobouří. Je civilní, dokumentaristická, spíše nutí k soucitu.Že nejde o americký film, poznáte velmi brzy. (01.03.2011)

Výtečný nápad, ale pořád nevím, čím měl tenhle film vlastně být. Postapokalyptický thriller? Filosofické pojednání? Psychologická studie? Zřejmě tím vším, ale v konečném finále nebyl pořádně ani jedním. Povedené scény se střídaly s těmi nepochopitelnými, kdy si člověk nad jednáním postav ťuká na čelo, což bylo vidět především v karanténě, do které byli první postižení uzavřeni. nepovedla se ani atmosféra, ze které zřejmě mělo čišet zoufalství, ale na mě to nefungovalo. Naopak působivý pak byl pohled na město, kterým se bezcílně potáceli slepí lidé, rvoucí se o jídlo a dalším pozitivem je i výkon Juliane Moore. Bez ní by to byl těžký průměr. 50% (30.01.2010)

Od Cidade de Deus první film Fernanda Meirellese, který jsem viděl. A popravdě - nestačil jsem koukat. Julianne Moore v roli té, jež vidí a Gael García Bernal v roli záporáka - trochu jsem se obával tohoto obsazení, ne kvůli tomu, že bych jim nevěřil, jsou to výborní herci, spíš kvůli tomu, zda nebylo lepší zvolit neznámé tváře. Režisérovi se však naštěstí podařilo vdechnout filmu tíživou atmosféru (a Julianne bych skoro nepoznal), doplněnou velkou spoustou hodících se přeexponovaných záběrů, přechodů ze tmy na světlo a naopak, ale hlavně charaktery postav, kdy každá z nich ve světě světla žije svůj vlastní osud. Meirelles použil i syrovější záběry, ale vždy tak, aby divákovi nebylo špatně z toho, co vidí, ale z toho, co si dokáže představit. Samotný závěr filmu je pro mě velkou úlevou, bál jsem se, že si v těch dvou hodinách režisér neporadí, ale jeho filozofické zakončení mě pohladilo i znepokojilo zároveň - takový přesah jsem nečekal. (23.04.2009)