Verejný nepriateľ č. 1: Epilóg

Začíná druhá část a všechno je jinak. Mesrine se vrátil do Francie a je k nepoznání - sebevědomí z něj čiší, a i když jeho politický povědomí neni nijak velký, dokáže ho využít ve svůj prospěch a pro svojí popularitu. A je to právě závislost na popularitě, která ho v Epilogu charakterizuje. Zatímco v první části Jacques svoji tvář hledal, teď se snaží ji co nejvíc ukazovat. Jeho vizáž je dokonalá; při každé své proměně vypadá dokonale, v soukromí sebe i přítelkyni zasypává luxusem, vymýšlí nejbláznivější plány jen proto, aby na sebe upozornil ještě důrazněji, než při předchozí loupeži... A jestli první díl představuje diskutabilní zrání a vzestup gangstera, epilog je jeho stejně rozporuplným rozkladem a pádem. Vincent Cassel už snad Mesrina ani nehraje, on jím je - a i když ho scénář tentokrát občas staví do poněkud předvídatelných situací a vůbec je Epilog celkově mnohem tradičnějším filmem než neustále překvapující první část, je ve svý roli až neuvěřitelně přesvědčivej. (21.11.2008)

Druhej dil ze zacatku pokracuje ve stejnym tempu jako dil prvni, ale navic tu je ucelenej dej, kterej nijak neskace. Behem peti minut se clovek zorientuje, protoze film zacina chvily po udalostech, kde prvni dil skoncil, nez sem se rozkoukal, uz mel Cassel na konte dve vykradeny banky a zase to byla kurevska jizda. Kazda jeho akce, at uz de o utek z vezeni, loupeze nebo unos konci zasadne prestrelkou. Navic uz tu je jako znama osoba a verejny nepritel, takze ho honi vzdycky hromada policajtu. Bohuzel ale v druhy pulce tempo trochu poklesne, misto aby Cassel zase nepretrzite krad a zabijel si zacne hrat na nejakyho revolucionare a jeho nejvetsi starost je, aby byl v novinach. Sice je to porad ve slusnym tempu, porad to je zajimava a drsna kriminalka, ale proste me to uz nebavilo tolik, jako prvni polovina a prvni dil. Nicmene Cassel je opet charismatickej parchant, akorat ten jeho pupek, nevim, jestli fakt pribral, nebo mel jen vycpanou kosily, ale vypadalo to, jak kdyz ma na brise polstar. No a co se tyce Amalrica, ten mi moc nesed, furt jen divne cumel. Celkove ale zase skvela drsna kriminalka, ale prvni dil me bavil vic. (22.02.2009)

Jak mě jednička nadchla, tak epilog jsem skoro odzívala. Moc mluvení, pro mě nudná akce, natahovaný příběh. Film se dlouho plácá okolo Mesrinovy snahy být novodobým Robinem Hoodem, ale nevyužité zůstává třeba téma jeho vztahu k dceři. V jedné scéně dokonce kdosi Mesrinovi sděluje, že policie chce jeho dceru použít proti němu - slibnou narážku už ale tvůrci nerozvádí, stejně jako jenom nakousnutý konflikt mezi Mesrinem a tím "policajtem s námořnickými vousy". Naštěstí má Cassel i s pupkem obrovské charisma a půlhodinku na plátně stráví i Mathieu Almaric (aka padouch Dominic Green z bondovky Quantum of Solace), který má znovu ten pohled chlapíka, co v dětství trhal mouchám nožičky. (26.06.2009)

Jacques Mesrine, pardon, vlastně Merine, byl národní celebritkou, kterou znal každý. Byl neo Robin Hood, bohatým bral a na chudé sral. Lehkomyslný a drzý "revolucionář", který svými moresy přiváděl k šílenství nejen celou Francouzskou policii. Několikrát utekl z vězení a všechny přelstil. S takovou postavu člověk prostě musí sympatizovat, avšak pouze na filmovém plátně. __ Druhý díl je povedenější, stylovější, svižnější, víc vystihuje Mesrinovu psychiku a hlavně ukazuje, co to bylo za člověka, hlavně teda díky výbornému výkonu Cassela, který se tady předvedl mnohem víc, než v Part 1. Za první díl čtyři a za druhý pět, takže za celou výbornou serii dávám šest hvězdiček. (20.01.2009)

Prakticky platí všetko, čo som napísal v komentári prvého dielu. Pokračovanie si drží nastolené tempo, technické spracovanie, zaujímavosť deja ja na vysokej úrovni, frekventované striedanie lokalít a ich následná ucelenosť, aby film tvoril dojem kompaktnosti, mi vyrážali dych. Originálna scéna striedala druhú ako na eskalátoroch a napätie dotváralo brutálnu atmosféru tohto snímku. Prechod z dojemnej scény, kedy by ste Mesrineovi odpustili aj terorizmus svetového formátu sa následne zvrtne v scénu nechutnú a brutálnu, v ktorej by ste ho najradšej videli visieť so sľučkou na krku. Jedinou menšou zbraňou, ktorú vytasilo pokračovanie, boli herci. Menej výrazné vedľajšie postavy (okrem Ludivine Sagnier), ktorých herci nemali šancu poriadne preniesť svoj talent. Najdlhšia je záverečná scéna, takmer bez slov a hudby - dramaticky na takej úrovni, že som si skoro odhryzol všetko nechty. Takže posledné konštatovanie - Jean-François Richet sa týmto dvojfilmom blysol v tom najjagavejšom svetle, v budúcnosti nepodceňovať! 90%. (25.03.2009)