Núdzový východ

Totální smršť - Leonardo a Kate po deseti letech opět spolu na plátně, ale sladké cukrbliky jsou ty tam... Od první scény po nepovedené divadelní premiéře to mezi nimi jiskří - jako by těch sedm let manželství spolu opravdu prožili. A nelítostná sonda do života tohoto zdánlivě šťastného manželství, kterou Sam Mendes na plátně rozehrává, dává vzpomenout na takové majstrštyky jako "Kdo se bojí Virginie Woolfové" či odlehčenější "Válku Roseových". Fakt, že je děj zasazen do nechvalně proslulých 50. let, vůbec není podstatný. Podobné příběhy se za zdmi rodinných vilek a bytů odehrávají i dnes... Ani se nedivím tvůrcům, že do tohoto dusna neměli odvahu zatáhnout postavy dětí, avšak to by byla teprv soda! (06.03.2009)

Sam Mendes a jeho režijní rukopis... Americká krása posunutá historicky do svého prenatálního stadia 50. let. Sam Mendes točí vlastně skoro pořád o tom samém, neboť významově je Nouzový východ dalším faktickým důkazem poznání, že pilíř amerického snu tkví v lepším případě v sebeklamu anebo v případě horším v zoufale sebezničujícím hraní role týkající se dosaženého společenského statusu... Podobné filmy: Americká krása, Hodiny, Kdo se bojí Virginie Woolfové? (03.05.2009)

Scénář: Justin Haythe .. Silný životní příběh mladého manželského páru z předměstí ždímá Sam Mendes po svém, ale více než jeho snažení mě zaujímá obratná práce Deakinsový kamery a Newmanův jemný hudební podklad. A vedle toho samozřejmě herečtí velikáni - Leonardo DiCaprio (netřeba více vyzdvihovat, hraje zase perfektně) a Kate Winslet (které to tentokrát navíc při hraní i zatraceně sluší), kteří se po letech vrací bok po boku ve skvělém, zralém filmu, který si bude ale obtížněji hledat ideální diváky, protože touhle vyobrazenou společenskou cestou - vojna/válka, těhotná přítelkyně, svatba, dům a společný (prázdný) život se všedními problémy a ztrácejícími se sny - dnes už prochází podstatně menší část populace. Ani já jsem nebyl zrovna emocionálně ždímán, ovšem v jednotlivostech je film pravdivě výmluvný jako málokterý. A teď někdo (co ty Same?) šup na Chesilskou pláž. 75%. (31.12.2008)

Zvenku mrazí, zevnitř spaluje. Nový Mendesův film vám nouzový východ zavře přímo před nosem, a nechá vás stejně jako hrdiny pomalu smažit ve vlastní šťávě. Žádné vtípky, žádná ironie, jenom deprese sálající z kancelářských buněk a naleštěných řadových domečků. A hlava plná otazníků a vykřičníků, které do ní nasázel vynikající scénář podepřený ještě lepšími herci. Osobní zkušenosti tenhle film kvantifikují stejně jako světlo procházející skrz drahý šperk. Ať ho však natočíte jakkoliv, nikdy se nepřestane lesknout. Mendesovi slupnu cokoliv, ale tyhle rodinné noční můry, spolehlivě bořící přehnaně optimistické a naivní "povídačky" o amerických snech, mu jdou jako nikomu. Dokonce natolik, že by ho snad mohla půlka Ameriky zažalovat za to, že pere její špinavé prádlo na veřejnosti. Hezký pohled to není, ale z jeho magnetického pole se po pár minutách prostě nedostanete. Brrr. (05.01.2009)

// Jako cením si toho, že závěr byl snad ještě větší psycho než u Gone Girl, řemeslně tomu pak navíc nejde co vytknout. Jenom asi zkrátka nechápu, proč vůbec analyzovat vztah, kde ani jedna postava není sama o sobě zajímavá, ze kterého necítíte lásku na začátku, uprostřed, ani na konci, a který se ještě navíc odehrává v éře, kdy ty vztahy a vůbec postavení muže a ženy stály všeobecně za nic. Emocionálně prázdné, jako celek navíc zbytečné. Holt 500 dní se Summer to furt řeklo nejlíp. (03.01.2020)