Pocit viny

Tak teď opravdu nevím, zda jsem pointu pochopil, nebo ne! Každopádně knižní předloha má velmi dobré téma a zjevně nebude špatná, když si vysloužila filmovou adaptaci. Jenže film je nudný a dlouhý a to má 90 minut. Kamerové hrátky se spomalenými záběry, makrozáběry a podvoními scénami jsou hezké, hudba příjemně atmosférická. Jenže film postrádá jakoukoli gradaci a silnější emoce (pomineme-li pro mě nejasnou pointu,ale třeba je to moje chyba:-) Uma i Evan nejsou špatné, ale žádné výkony roku nečekejte a Vadim podle mne spíš rád opisuje, než by byl kreativní. Psychologické drama se zajímavým základem, ale bez šťávy a nápadu (navíc ta pointa), které si hraje na víc než je... 40% (19.06.2009)

Rádoby zamotaný příběh, snažící se být na konci co nejintelektuálněji zaobalen tak aby měl divák v hlavě ultimátní zmatek, přičemž je závěrečných několik minut místo úderné katerze nesnesitelně dlouhá reklama na nesmysl nemajíc hlavu ani patu. V začátku relativně solidně budované intimní drama o traumatizované ženě se postupně propadá stále víc a víc do bahna, ze kterého ho nevyhrabe ani pohledná Uma Thurman, natožpak pubertální Evan Rachel Wood. Snaha být zajímavý se tentokrát opravdu nepovedla. (19.11.2008)

Docela silný překvápko při náhodnym přepínání tv! Aneb jak jeden silný moment dělá celý film ( pravda, vracíme se k němu několikrát ). No a dvoukolejný vedení filmu, kde konec přinese víc otazníků než odpovědí! Nejspíš záměrně. Snad neprozradim moc, když napíšu, že ty dvě koleje docela vystihují originální a český název filmu. Sám nevím k čemu se přiklonit... a to mě baví. Ale jsou tu i kazy, především Uma. (28.03.2012)

Jestli někomu stačí dvě krásné děvy (ne, nevypadlo mi písmenko), uhlazená kamera a snaha o vyvolání pocitu viny, pak je to asi vynikající film. Pokud byste však rádi viděli nějaké rozumné rozuzlení, či logickou pointu, která by tomu všemu dávala hlubší smysl, budete zklamaní. S Umou a Evčou bych si dal rande kdykoli a kdekoli, ale až zatoužím po pocitu viny, pustím si pro příště záznam ze schůze poslanecké sněmovny. I když ta také nikdy nedojde rozumného rozuzlení, o logické pointě už vůbec nemluvě... (28.03.2012)

Zbytečné opakování některých klíčových flashbackových scén sice poněkud rušilo prožitek, ale jinak je to velmi dobré, malé, nenápadné, o to však působivější pocitové drama, které člověka donutí přemýšlet o svědomí, o bolesti, o malých i velkých volbách a jejich následcích. Plné zdánlivě zbytečných poetických záběrů a zpomalovaček na banální detaily, které však v závěru zapadnou do souvislostí a dodají událostem i pocitům další rozměr. Stejně jako do sebe postupně začínají zapadat jednotlivé detaily, slova a náznaky vedoucí k překvapivé pointě, od níž jako by se všechny odrazily, proletěly zpětně celým filmem a zasáhly mě jako zesílená ozvěna smutku přímo do srdce, které možná je nejsilnějším svalem, ale určitě také tím nejzranitelnějším. (11.07.2011)