Repo: Genetická opera!

Hlavní hrdinka kráčející mezi sedadly divadla zborcena krví a zpívající, že je volná. Gotická rocková opera. Rozřezaná těla. Mírou šílenosti nepodobné čemukoli, co znám. Některé prvky téměř na hranici zvrhlosti. Přesto. Prvotřídní hudba a velmi dobré pěvecké výkony, paradoxně dost dobře zapadající do brutality scénáře (námitka, že se občas nejedná ani tak o zpěv, jako spíše o zpívaný dialog, mi nevadila - naopak, připadalo mi to zajímavé a povedené). Doplněno mangou. Výborně zahrané. Působivé. (25.04.2013)

Výborné. Králi ujetých krvavých muzikálu Rocky Horror Picture Show to sice nemůže sahat ani po bříška palců u nohy, ale i tak jsem se bavil a to zdůrazňuji, po celý film. Písně mě až tak nevzaly, byly to povětšinou takové emocajdy (až na pár vyjímek:-), ale celý film je tak hrozně COOL, až mi z toho třeštila hlava. Skvělá stylizace, prostředí, herci, scénář a hlavně zase opakuji stylizace. Tedy komiksová. Vážně skvělý nápad a díky tvůrcům, že se v dnešní době pustili do podobného projektu. Za vidění rozhodně stojí (a některé scény i víckrát po sobě:-) (19.12.2010)

Je to jen pár minut, co jsem film dokoukal a přemýšlím, jestli ten komentář nenechám na jindy. Muzikály mě skoro vůbec (a opera tím tuplem) neberou (vyjímkou je snad jen Hedwig and Angry Inch) a po ultratragických hororových muzikálech Sweeney Todd a Kanibal! Muzikál jsem přemýšlel, jestli do Repo: Genetické opery vůbec jít. Ale tak přišlo to na řadu, tak jsem si řekl, že tomu dám šanci. A teď nevím jak z toho ven. Místy možná až přestylizovaná cyber-gothic-punk-rocková opera plná "ujetých" latexových a gothic oblečků (převážně v černé barvě), černě nalakovaných nehtů, černých vlasů, nabílených tváří a rudé krve a jedné překvapivě netrapné a snad až pohříchu dobré Paris Hilton (její druhý herecký výkon, co jsem měl možnost vidět a zdá se, že alespoň tohle jí v rámci možností jde). Na jednu stranu mě to dějově nějak extra moc nezasáhlo, nepřipadalo mi to zas až tak moc hororové (navzdory gore a krvi), na druhou stranu má ten film asi štěstí, že ač nejsem goth, posledních tak pět let gothic electro/rockovou hudbu docela poslouchám a i ta stylizace (hadry, make-up apod.) se mi docela líbí (na pohled, ne že bych v tom chodil). Takže z téhle stránky se mi to docela líbilo. A ani ten zpěv tady (narozdíl od již výše zmiňovaných hororových muzikálů) není tak hrozný a často to i sedělo do hudby (ten punkovej výplach někde za půlkou filmu je naprosto žůžový). Chcete-li podobnou atmosféru zažít na ostro, doporučuji návštěvu každoročního festivalu v Lipsku s názvem Wave Gotik Treffen, takhle tam valná většina návštěvníků a návštěvnic chodí oblíkaná. Já vám nevím, obsahově nic moc, stylizací a provedením paráda. Asi do toho znovu jen tak brzo nepůjdu (jestli vůbec) ale jednou a na poprvé to obecně nebylo špatné. 3,5* (04.07.2010)

Místy je to téměř edwoodovsky bizarní, do toho navíc ta nu-metalová estetika a faux-goth holčina v hlavní roli. Svým způsobem se nabízí i srovnání s Monster Ball show Lady Gaga, jenže Repo nijak nereflektuje kulturu celebrit, přestože jednu z nejvýznačnějších má přímo na place. Téma "orgány na dluh" zase mnohem důsledněji a lépe zpracovali o dva roky později Repo Men. S komiksovým médiem se tu pracuje naprosto neinvenčně. Výsledek je sice unikátní záležitost, která se ovšem nijak kvalitativně neliší od průměrných MTV klipů a zřejmě i záměrně cílí na totožné publikum. "Seeedmnááááct! Sedmnáct náhodou je mu / A je za vodou, za vodou / Za vodou velikou / Rozešel se s Monikou, s Monikou" (21.01.2011)

Učesaná a naleštěná "špinavá" záležitos, taková kombinace mi prostě nesedí. Stejně jako když vidim na ulici pseudopankáče (novej křivák, vyžehlený tričko a řetěz ze spešlpunkobchodu za litr). To není "opravdový", stejně jako tenhle hnus. Potěšili mě jenom sourozenci Largovi, a to překvapivě ne ta coura Paris, ale hlavně Bill Moseley jako Luigi, ten mě bavil hodně. Škoda, že nedostal víc prostoru. Ale jinak bída s nouzí křtěná nudou... jak by řekl kolega Lahváč: Špatný, špatný špatný... (09.01.2009)