Sklenené peklo

Výkladní skříň filmů o lidech konfrontovaných s vlastní smrtelností a zřejmě to nejlepší, co katastrofický cyklus v sedmdesátých letech přinesl. Během čtyřicetiminutové expozice jsou nám představeny téměř všechny důležité postavy (vyjma McQueena, na kterého si jako na hlavní hvězdu večera musíme ještě chvíli počkat), jsou utvořeny páry, které následně mohou být rozdělovány a spojovány i načrtnuty subsvěty (zejména bohatí vs. chudí, později také civilisté a hasiči), jejichž střetávání bude zajišťovat dynamiku filmu. Na projekt vycházející ambiciózně ze dvou knižních předloh a dirigovaný dvojicí vyhraněných osobností (Guillermin režíroval herce a staral se, aby všechno drželo pohromadě, Allen si jako producent ošéfoval akční a trikové scény) je Skleněné peklo uspokojivě konzistentní, byť mu během poslední hodiny trochu dochází kyslík. Scény napínavé bez ohledu na to, nakolik (ne)sympatická postava se nachází v ohrožení, prozrazují hitchcockovskou školu. Stejně tak vedení naši pozornosti k možným zdrojům budoucího neštěstí (příčinu požáru vidíme jako první bez přítomnosti jakékoli postavy). Nenápadně, ale důmyslně film pracuje s barevností jednotlivých scén – od chladně modrých a zelených odstínů se přechází k „hřejivým“ barvám ohně, jež vizuálnímu stránce postupně začne dominovat. Přes rozdrobení děje do mnoha individuálních dramat, ne vždy nejelegantněji integrovaná do jádra vyprávění, neztrácíme ze zřetele, že oheň se šíří po celém mrakodrapu a v ohrožení jsou desítky lidí. Nejbezbrannější jsou v konzervativním duchu katastrofických filmů přirozeně ženy a děti, zatímco mužští hrdinové zosobňují vedle chamtivosti a zbabělosti zejména neohroženost, tvrdou fyzickou práci a hrdinství. Na vině jsou prohnilí jednotlivci, nikoli systém a není problému, který by se nedal vyřešit návrat k tradičním ctnostem, což Američané po destabilizujících 60. letech a aféře Watergate potřebovali slyšet. Princip je jednoduchý, cíl jasný, prostředky okázalé, zábava zaručena. 80% Zajímavé komentáře: tron, choze, genetique, Rex Mundi, Ony, agathon (09.01.2010)

Najlepší katastrofický film ever, ever, ever, ever, ever, ever ktorý si môžem púšťať over, over, over, over, over and over again and forever. Akože fakt. Akože a duo Scortia/Robinson zbožňujem, čítal som aj Prométhea v plameňoch, aj Ponorku. Ale film je proste film, a Fred Astair je famózny, rovnako ako zvyšok obsadenia. Ešte teraz si pamätám, ako som pri niektorých scénach len zostal sedieť s otvorenými ústami (au, moja sánka), absolútne ohromený a ochromený. Technicky brilantné a neskutočne nervydrásajúce. Oscary zaslúžené. 90% (06.04.2014)

Takmer trojhodinové (!) SKLENENÉ PEKLO je jeden z najslávnejších katastrofických filmov (minimálne) americkej kinematografie. Odštartujú ho úvodné titulky plné bombastických mien. Ak necháme stranou zručného britského režisérskeho remeselníka Johna Guillermina (neskôr nakrútil slušný remake KING KONGA), a ktorému z pozície režiséra akčných scén pomáhal Irwin Allen (DOBRODRUŽSTVO POSEIDONA), zostane nám po ruke vskutku strhujúci kasting: modrooký diabol Paul Newman (BUTCH CASSIDY A SUNDANCE KID, PODRAZ) svojou príjemne obyčajnou a predsa atypickou charizmou ťahá film dopredu ako spenená piraňa a akonáhle by diváka ovládla mierna vlna stereotypu, z ktorého by ho nevytrhol ani „zvyšok“ castingu (Dunawayová, Holden, Chamberlain, Astaire, Vaughn, O.J. Simpson), po hodine filmového času na plátno nedočkavo napochoduje jeden z najväčších frajerov, požiarnik Steve McQueen. Nastáva nonstop dravá akčná jazda s na tú dobu skutočne impozantnými trikmi. (24.08.2008)

Jeden z mých prvních filmů, jehož kopii jsem vlastnil na videokazetě:-)a který jsem viděl snad 10x. Skupinka lidí zůstane odříznuta při požáru mrakodrapu v posledním patře. Hoří dole, takže komínovým efektem se oheň postupně dostává nahoru. Hasičáky nefungují (úspora stavitele), hasiči se nahoru nejsou schopni dostat, vrtulník ze střechy nestíhá pobrat i při neustálém otáčení všechny lidi, protože přímoúměrně se blíží oheň a navíc se nahoře tvoří ohněm turbulence. Vyhlídkový přeplněný výtah při panice přetížením spadne a tak je zbylá společnost nahoře totálně odříznuta od jakékoliv záchrany. Párty snobů v horním patře se rázem mění v boj o život a jak to také v podobných okamžicích chodí, dochází k tříbení charakterů jednotlivých jedinců. Máme zde srágory, hrdiny i padouchy, kteří se snaží jednat na vlastní pěst na úkor ostatních. Ve filmu se objevila tehdejší ,,top twenty " Hollywoodských špiček. Ve filmu se v jedné z hlavních rolí objevil i stařičký avšak stále charismatický Fred Astaire. Tenhle film určitě stojí za vidění! 4 hasičáky. * * * * (28.07.2011)

Věnováno všem hasičům světa, kteří obětují své životy aby zachránily jiné. Skleněné peklo je opravdu nejlepším katastrofickým filmem, jak už tu bylo několikrát zmíněno. Hvězdné obsazení v čele se Stevem McQueenem a Paulem Newmanem mu vlastně ani nedává jinou možnost. A to jsem ještě nezmínil ten geniální scénář. V San Franciscu byl otevřen nový mrakodrap, nejvyšší budova světa, hasiči se modlí, aby v tomto "komíně" nemuseli nikdy hasit, ale jak už tomu bývá, lidská chamtivost a touha po penězích - v tomto případě šetřili stavitelé na elektrickém rozvodu, který se při slavnostním rozsvícení budovy přetížil a při obrovském zahřátí chytil jeden sklad... Bezpečnostní opatření selhávají a spíše pomáhají ohni v jeho šíření. - nezná mezí, a tak právě díky ní vznikne požár, který se neústupně rozrůstá po celé budově. Jenže v horním patře s krásným výhledem na město se zrovna slaví... Přes jeho délku jsem se opravdu ani chvilku nenudil, jedná se o mimořádně povedený film, který by se měl stát vzorem všech katastrofických režisérů... Největší chvála patří duu režisérů a hudebnímu doprovodu, díky nimž napětí ve filmu nepolevuje, ale neustála graduje a drží diváka v šachu až do samotného smutného konce... Pro všechny milovníky katastrofických filmů povinnost. (10.02.2006)