Ta, která obrací noty
La Tourneuse de pages
The Page Turner
Réžia:
Denis DercourtScenár:
Denis DercourtKamera:
Jérôme PeyrebruneHudba:
Jérôme LemonnierHrajú:
Catherine Frot, Déborah François, Pascal Greggory, Clotilde Mollet, Christine Citti, Jacques Bonnaffé, André Marcon, Martine Chevallier, Frédéric Moulin (viac)Obsahy(2)
Náhoda a arogance jí vzaly smysl života. Zbyla jí jen pomsta. Pro dvanáctiletou Melánii znamená hra na klavír smysl jejího života. Velmi pilně se připravuje na zkoušky na konzervatoř. Pravděpodobně by před komisí neselhala, kdyby předsedkyně, známá klavírní virtuózka, si při zkoušení nevyřizovala své osobní záležitosti a nevyvedla malou nezkušenou dívku ze soustředění. Rozhozená Melánie nedokáže zahrát skladbu tak, jak si ji nacvičila, a u zkoušek propadne. V tu chvíli ztratí smysl svého života. Po letech se Melánie opět setkává s klavírní virtuózkou, která je sice na vrcholu kariéry, ale psychicky velmi labilní. Melánie získá místo jako její asistentka. Nadešel čas pomsty. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (41)
Velmi komorní drama natočené s velkou profesionalitou. Dercourtův dvorní skladatel si dal velmi záležet a téměř se přiblížil Cosmovi. Dercourtovi neodpustím ani drobné zaváhání, zdá se mi totiž, že v něm roste následovník Lelouche s citem pro lásku, drama i hudbu. Proto poněkud povytahuji obočí nad nelogičností a především nepravděpodobností scénáře. Ale záhy jej stahuji zpět a rochním si v kvalitě atmosféry. A kochám se tím, že tohle není primitivní americký brak, v němž musí být vše explicitně dáno pro pochopení i blbými. Tady se hodně mlčí a dívá. Od dob Facky jsem si nemyslela, že ještě někdy uvidím takovou hru pohledů, jakou v ní předvedla Anička Girardot s Lino Venturou. A ejhle, je to tu. ()
Zajímavý film, při kterém jsem do poslední chvíle netušila, kam až pomsta Melanie může zajít a docela jsem si oddechla, že ne až kamkoliv dál, kam už se mojí fantazii ani nechtělo...Působivá kamera, svižné tempo, příjemné překvapení coby film francouzské produkce, které příliš neholduji. Asi změním názor. ()
Já se připojuji ke komentářům „zajda001“ a nepatřím mezi obdivovatele „inteligentní“ pomsty, na kterou jsem se těšil, ale nenašel ji. Fandil jsem totiž spíš pianistce, která se provinila autogramem, kdežto obracečka je manipulativní, vypočítavá, ochotná fyzicky ublížit malému dítěti a všem kolem. Záblesk pochopení děje jsem viděl jen ve chvíli, když mě napadlo, že obracečka je možná vlastně duševně narušená. Jedno zhrzené dítě ublíží v podstatě čtyřem jiným lidem. Hezký film, hudba, herečky, zbytečný děj. ()
Najít v dnešní době francouzský film, kde je vše zásadní řečeno mlčením, kdy v jednom pohledu je více citu, emocí i vášně než v milionu slov už není tak snadné jako za starých dobrých časů, ale přece, přece se občas takový film najde a když se najde, tak pak je to mazec. Originalita v detailech, mistrovské herecké výkony, zejména Deborah Francois mě utkvěla v hlavě a nevypadá to, že v brzké době udělá mé hlavičce pá pá. Hudba zde ještě více zvýraznila nevyřčený fakt, že nemusí být potřeba velkolepých reklamních kampaní a počítačových efektů, že může stačit upřimný pohled do lidské duše, aby se příběh stal silným, jedinečným a nezapomenutelným zážitkem. ()
Obracečka není typicky ženským filmem,ale pokud odmítáte proniknout víc pod povrch, nebude to zřejmě pro vás to pravé ořechové. Rozehraná partie nutí zamyslet se nad dalším tahem protihráčů. Pomsta může být velice promyšlená a rafinovaná. Většinou není vůbec sladká a nepřináší úlevu. Jen prodlužuje křivdu. Denis Dercourt nabídnul příběh, na který nezapomenete. Je mi líto, že jeho filmy nejsou dostupnější. ()
Reklama