Ta, která obrací noty
La Tourneuse de pages
The Page Turner
Réžia:
Denis DercourtScenár:
Denis DercourtKamera:
Jérôme PeyrebruneHudba:
Jérôme LemonnierHrajú:
Catherine Frot, Déborah François, Pascal Greggory, Clotilde Mollet, Christine Citti, Jacques Bonnaffé, André Marcon, Martine Chevallier, Frédéric Moulin (viac)Obsahy(2)
Náhoda a arogance jí vzaly smysl života. Zbyla jí jen pomsta. Pro dvanáctiletou Melánii znamená hra na klavír smysl jejího života. Velmi pilně se připravuje na zkoušky na konzervatoř. Pravděpodobně by před komisí neselhala, kdyby předsedkyně, známá klavírní virtuózka, si při zkoušení nevyřizovala své osobní záležitosti a nevyvedla malou nezkušenou dívku ze soustředění. Rozhozená Melánie nedokáže zahrát skladbu tak, jak si ji nacvičila, a u zkoušek propadne. V tu chvíli ztratí smysl svého života. Po letech se Melánie opět setkává s klavírní virtuózkou, která je sice na vrcholu kariéry, ale psychicky velmi labilní. Melánie získá místo jako její asistentka. Nadešel čas pomsty. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (41)
Když se prosté přepínání programu v noci, kdy se vám nechce spát, překlene v nález příběhu, nad kterým přemýšlíte i nadcházející ráno a pořád vám nemůže dát pokoj. Film, u kterého tak nějak pořád nevíte, co nastane v příští chvíli, protože možnosti mají hlavní hrdinky nepřeberné. Znamenitý kousek se skvělou hudební linkou. Tak ráda bych dala plné hodnocení. Žel, něco tomu přeci jen chybí. Snad jsem se plně nevyrovnala s tím, že jsem si obě hlavní postavy, ženy, zamilovala, ale ani jedna z nich nedošla klidu, by právě naopak. P.S. Znamenitá, neuspěchaná kamera, skvěle vyvážený scénář a příjemná, promyšlená režie. ()
Stačilo len krátke stretnutie Melánie s Ariane, ktoré v tej jej malej blonďavej hlavičke zasialo zrnko pomsty. Mala to výborne premyslené, ale mala aj poriadne šťastie, že všetko pekne klapalo a zapadlo do jej plánu. Páčilo sa mi to jednoduché, čisté spracovanie. Herecky tiež dobré a o muzike nemá cenu rozprávať ... klasika. ()
Tichá, klidná, milá, chladnokrevná. V tichém, klidném, milém a chladnokrevném filmu. Uklidňující klavírní hudba, barevně nevýrazná prostředí, mnoho slov, která nic neříkají, mnoho obrazů, ze kterých mnoho nevyčtete. Obracečka not je jako artový (female) revenge movie mimořádně uklidňující podívanou. Na slabých 90 minut obsahuje málo, maličko děje, ale jeho atmosféru vyvolává očekávání šokujícího tajemství. Konec je ovšem stejně nenápadně plíživý jako zbytek filmu, což je fajn. Líbila se mi Déborah François v hlavní roli šedé myšky, která navenek jenom obrací noty, ve skutečnosti mění životy. Někdy je podobná obracečka not, těch osudových, potřeba. 65% ()
Melanie, dvanáctiletá holčina se chce dostat na konzervatoř, ale na zkoušce díky aroganci jedné ze zkoušejících neuspěje a ztratí smysl života. Po letech se jí naskytne možnost odplaty. Motivace Melanie je jasná, ale nemůžu se vzdát pocitu, že má holka trochu problém sama se sebou. Zkrátka kladná postava není zas tak kladná a záporná postava není zas tak záporná, jak to většinou v podobných filmech o pomstě bývá. Za kamarádku bych Melanii asi nechtěl. Pomalu vyprávěnej, řekl bych křehkej film, kterej určitě nenudí a s dobrou atmosférou. ()
Já se připojuji ke komentářům „zajda001“ a nepatřím mezi obdivovatele „inteligentní“ pomsty, na kterou jsem se těšil, ale nenašel ji. Fandil jsem totiž spíš pianistce, která se provinila autogramem, kdežto obracečka je manipulativní, vypočítavá, ochotná fyzicky ublížit malému dítěti a všem kolem. Záblesk pochopení děje jsem viděl jen ve chvíli, když mě napadlo, že obracečka je možná vlastně duševně narušená. Jedno zhrzené dítě ublíží v podstatě čtyřem jiným lidem. Hezký film, hudba, herečky, zbytečný děj. ()
Reklama