Franklyn

Kdo čeká drsnou městskou fantasy, bude zklamán. Ta totiž tvoří jen jednu z vrstev příjemně (ale i dosti jednoduše) propleteného příběhu a stejně jako ty ostatní představuje obal k poměrně originálnímu příběhovému sdělení, které však představuje něco zcela jiného, než co by divák, zvyklý na ambicióznější a sofistikovanější látky, čekal. Po bok mistrných mozaik se tak Franklyn už kvůli svému klamnému zevnějšku neřadí a jeho námět by si určitě zasloužil jinak uzpůsobenou realizaci, nicméně zdatně plní úlohu povedeného celovečerního debutu. Že by Gerald McMorrow byl tuctový, se totiž v žádném případě říct nedá. (17.05.2009)

Film začína Senecovým výrokom o náboženstve a ja si vravím, že to asi nebude až taká somarina, ako som sa dočítala v niektorých komentoch. Pri záverečných titulkoch som si ale uvedomila, že som práve absolvovala patetickú náboženskú agitku. Aj keď teda Preest bol zo začiatku vo svojich antináboženských vyhláseniach dosť sugestívny. Či išlo o úprimné vyjadrenie názorov zabalené do opak tvrdiaceho celku, to netuším. Žiaľ, z jedinej racionálne zmýšľajúcej osoby urobili psychicky narušeného človeka, žijúceho vo svojom súkromnom iracionálnom svete. Odkaz svetu je taký, že ateizmus patrí do cvokárne. Takže ak máte chuť na nejaké tie božie cesty a plány, pustite si Franklyn. Tentokrát to bude bez hviezd. Nie som si istá, čo chcem pri hodnotení brať do úvahy. (02.06.2018)

Z ničeho něco. Geraldu McMorrowi se podařilo vytvořit (v dnešní době deseti-, stamilionových trháků) za takřka mizivou částku debutový film, který by mu mohl leckterý filmař závidět. Opravdu. Dva paralelní světy (z nichž jeden je až nápadně pathologicovský) skloubit v jeden příběh a navrch posadit Evu Green je, jak vidno, dobrým receptem na úspěch. (06.10.2010)

Pro mě velké překvapení (druhým, už ne tak milým, jsou zdejší vlažná hodnocení). Debutující McMorrow (budu ho sledovat) hraje s divákem lišáckou hru na schovávanou, která mě po celou dobu moc bavila a nenechávala mojí zvědavost usnout. Příběh roztříštěný do několika linií je kluzký jako had, souvislosti se obnažují pomalu a rafinovaně a dlouho není jasné, v jakém vztahu je vyšinutá realita Meanwhile City ke skutečnosti. Když se to pak osvětlí vcelku prostým způsobem, neznamená to, že napětí opadá. Až do konce není jasné, kudy se děj bude ubírat a i potom zůstává prostor pro tajemství a přemýšlení. Trochu mi to připomnělo Shymalanova šablonovitá "šokující rozuzlení" , ale tahle hra je zastřenější, méně okázalá a pokud se nás i McMorrow snaží přesvědčit o božích plánech a blahodárnosti víry, dělá to nenásilněji a tudíž pro mě přitažlivěji. 90% (10.04.2010)

Franklyn je typickým příkladem aplikace Cimrmanovy frustrační kompozice do filmu – napětí je neustále stupňováno pravidelným střídáním fází očekávání a zklamání. :) Chvíli to vypadá na hodinku kritického myšlení („Bez náboženství je těžké někoho ovládat.“), pak na sci-fi nižší cenové skupiny (animované Meanwhile City a nevěřící fantomas) a pak zas na cestu do hlubin neurotické duše. Eva Green je ovšem v roli nepochopené umělkyně tak vynikající, že uhraje třetí hvězdičku, kterou si snímek jako takový nezaslouží. (17.03.2014)