Tudorovci: Sex, moc a intrigy

Nic není tak černobílé jak se na první pohled zdá, nikdo není doopravdy zlý ani hodný, chvíli sympatizujete s tím, pak za se oním. Ano, pravda je, že kulisy vypadají jak nakašírovaný polystyren, ale kostýmy to bohatě vynahrazují. Co na tom, že šaty vypadají jak kdyby je právě švadlena došila? Královský dvůr těžko chodil v orvaných hadrech :) Kardinál Wolsey se postupně stal mojí nejoblíbenější postavou a jeho zatčení se stalo ukočením a vyvrcholením celé série, výbušný Meyers podává zajímavý a dobrý herecký výkon a osvěžíte si obzory nad politickou situací v 16.stol. a dobovými postavami (Cromwell, More...). Možná právě v době Lostů a Prison breaků je tohle svěží a příjemné osvěžení... uvidíme (pokud budou i další série)jak se bude seriál dál vyvíjet. (13.02.2008)

"Tudorovci" nejsou dokonalí, ale dokážou skvěle vyvážit své slabší stránky. Průserem seriálu jsou hlavně na začátku směšné CGI krajinky a mdlá hudba, postupně se k tomu přidává i nešťastné herecké obsazení. Hlavním problémem je sám Rhys Meyers, který to jakž takž zvládal jako mladý Jindřích, u starého ale připomíná nějakou postavičku z Monty Pythonů. Nenadchla ani Natalie Dormer. Pak jsou tady ale i překvapení - a to hlavně ve vedlejších rolích: skvěle dozrávající Henry Cavill coby Charles Brandon, pak slabě začínající, ale skvěle finišující Sam Neill a Anthony Brophy (překvapivě dojemná role velvyslance Chapuye). Postupně začíná dorůstat i hudba - ústřední smuteční melodii nebo motiv Wolseyho konce (i když se hodně kradlo z Posledního Mohykána) mi na Spotify hraje dodnes. Ve třetí a čtvrté řadě chytá druhý dech i scénárista (i když je stejně půl seriálu o sexu a popravách), takže po pompézním finále musím dát za čtyři - prozatím je to asi nejlepší historický seriál, jaký jsem viděl. Nemluvě o tom, že jsem se - po Tudorovcích, White Queen a několika hodinách strávených na Wikipedii - konečně začal trochu chytat v anglické historii. Juj! P.S. S těmi popravami by to mohli mírnit - při kuchání zaživa si má milá musela odběhnout na WC odhodit boa. (09.03.2015)

Historický seriály nedělaj HBO žádnej problém a ani tenhle není vyjímkou. Pohled do dvora nechvalně proslulého krále se možná někdy až moc zaobírá milostnými pletkami, ovšem nezapomíná také na konflikty postav a historická fakta. Líbí se mi, jak hodně se tvůrci zabývají jeho rozvodu a rozporu s Vatikánem. Herecké výkony to taky hodně drží. Jonathan Rhys Meyers dokazuje, že má obrovský talent. Ještě více na mě ale zapůsobil Sam Neil, kterého už jsem dlouho nikde neviděl a v týhle roli mi udělal velkou radost. HBO už má možná za sebou i lepší fláky, i tak se ale jedná o velice dobrý nadprůměr. 1. SÉRIE - 80% (21.02.2009)

Tudorovci předvádějí to, na co jsme u seriálů ve stylu HBO zvyklí: zvýrazněné násilí, všudypřítomný sex, kvalitní řemeslo a ve srovnání s předchozím už slabší dramatickou linku, takže člověk bez slabosti pro historické reálie se může (ano, i přes přemíru sexu a násilí) uzívat nudou. Samotný Jindřich je ze všeho nejvíc arogantní floutek, který až příliš často předvádí dětinské záchvaty vzteku. Vlastně si sekyru nezasluží o nic míň než všichni ti, které pod ni poslal. Takřka všichni, kteří během dvou sezón ze seriálu zmizeli, byli bohužel velkými hereckými oporami - pletichář Sam Neil, Jeremy Northam jako vynikající Thomas Moore, královská Maria Doyle Kenedy a charismatická Natalie Dormer. Vlastně zbývá už jen jeden - James Frain jako sekretář Cromwell. Zkusme si tipnout, jak si s ním Jindřich VIII. poradí ;-) Po třetí sérii: Dějově slabší a roztříštěnější než předchozí, což je ale hlavně tím, že tahle etapa Jindřichova života žádný jednotný příběh ani nenabízí. Jindřich si (opět) našel nové oblíbence a těch starých se zbavil. Čtvrtá řada: Dramatičnost druhé série je definitivně pryč a my jen sledujeme sled událostí, o kterých se dočtete i na Wikipedii (což dříve tolik nevadilo). Do party se ke zbývajícím hercům přidala Joely Richardson jako laskavá a chytrá dáma Kateřina Parrová. Jinak je zarážející, že za čtyři série se tvůrci nepoučili ze svých chyb. Člověk by na konci čekal i nějaké to filozofické odfrknutí, přičemž seriál k jednomu už dlouho směřoval - na dost velkou svini se žádná voda nevaří. (02.02.2009)

Jeho veličenstvo Jindřich VIII., významná postava anglické historie, je pro mě osobně už od školních let velice nesympatickou, nectěnou osobou, z níž mám bez ohledu k jeho politickým zásluhám osypky. K lidem a ženám zvláště se choval (až na občasné výkyvy dobré nálady) především surově, krutě jako ke psům a nemám chuť se dívat několik hodin na to jak každých 5 minut neuctivě souloží s jinou dámou urozeného původu (které vždy neumírají přirozenou smrtí). Jak podléhá vrtochům, aroganci, je nestálej, prchlivej a můžu v tomhle výčtu ještě sáhodlouze pokračovat. Moje osobní averze k arogantnímu ctižádostivci a nejvyšším služebníkům zkorumpované, špatností prolezlé církve by nemusela být na závadu věci. Dá se točit o špatných charakterech i smutných událostech, intrikách a jiných nepříjemných věcech poutavějším způsobem. Tohle mě nepřiměje k hlubším úvahám. Neupoutá, neobohatí. Je to nezáživné, bez spádu, tenhle Jindřich prostě nemá šťávu ani pozlátkovou, kýčovitou líbivost. Je to tak nějak o ničem, špatná dramaturgie, která ve mně vyvolává především depku, přitom mi to nepřijde dramatické, spíše nudné a vyprázdněné . - Ne, než tohle zpracování Tudorovce, to si dám raději snesitelnější, ač nasládlejší romantickou Bílou princeznu a na slavného Jindřicha se v dalších sériích s chutí vybodnu. (24.07.2017)