Stoj, lebo netrafím

Na tenhle film jsem se vyloženě těšil do té míry, že jsem na něj svého času neváhal jít do kina. Očekával jsem komedii ve stylu mé oblíbené francouzské série o sedmé rotě, ale zklamání bylo úměrné míře očekávání. Jedna hvězdička je možná krutá, ale opravdu jsem čekal něco jiného. Herecký ansámbl, který se sešel na tomhle snímku, se předtím už několik let v české kinematografii nedal dohromady a herecké výkony spolu s několika netradičně obsazenými herci (Kříž s Brabcem coby zavedení klaďáci jsou obsazeni do rolí německých důstojníků) jsou vlastně jediným kladem tohoto dílka. Za špatný výsledek může mizerný scénář, kdy nezkušený scénárista nepochopil rozdíl mezi divadelní fraškou a filmovým reálem. Záměna kominíka za černocha může fungovat opravdu jen na divadle, ve filmu působí naivně a trapně. Přitom navozená situace skýtala řadu možností - už jen prohození oděvů mezi dvěma železničáři a dvěma německými zběhy, navíc výborně obsazenými Nogou a Šteindlerem, mohlo přivodit nekonečné množství skvělých gagů. Jedna z mála fungujících komických situací ostatně přijde, když se železničáři v německé uniformě vrátí domů a manželky je přivítají se zoufalým bědováním, že se těsně před koncem války přidali k Němcům. Režie je neslaná nemastná a je už jen posledním hřebíčkem do rakve, kterou stloukl scénárista. Tehle film měl zkrátka navíc. Celkový dojem: 25 %. (17.06.2006)

Mnozí ze zdejších uživatelů zapomínají na jeden velice důležitý fakt. Od roku 1945 do dnešních dnů vznikly v naší kinematografii pouze tři válečné komedie, z toho dvě bezprostředně krátce po válce (Velký případ a Nikdo nic neví). Už tehdy narazili na odmítavý postoj kritiky, která šermovala slovy o nutnosti zobrazení pouze hrdinských činů a oslavných pajád. Druhá světová válka nazíraná humoristickým pohledem znamenala takřka velezradu. Po únorovém převratu se tento žánr stal logicky tabuizovaným. Navzdory tomu vznikl na sklonku sedmdesátých let scénář cimrmanovské dvojice Šebánek - Čepelka, silně ovlivněný francouzskými válečnými komediemi o trampotách SEDMÉ ROTY či Ouryho VELKÝM FLÁMEM. Tehdejším ideologům ovšem námět, v němž vystupuje černošský pilot, nepřipadal vhodný a realizace mohla být uskutečněna až na konci devadesátých let. Debutující režisér Jiří Chlumský postavil film na absurdních situacích, dialozích a zabydlel jej celou řadou barvitých postaviček, z nichž každá by mohla mít svůj vlastní příběh. Autoři úmyslně dbali na to, aby se žádná z figur nevzdálila z divákovy pozornosti na příliš dlouho. Styl vyprávění sice postrádá výraznější gradaci i zlomové okamžiky, přesto svým obsahem nenudí. Velkou podporu získal snímek v skutečně hvězdném hereckém obsazení, kdy se všichni zúčastnění svých rolí ujali s neskrývanou vitalitou. Ústřední dvojice Abrhám - Holub zcela otevřeně navazuje na titulní dvojici z již zmíněné Machovy veselohry, poněkud netradiční je obsazení Jiřího Bartošky do role německého oficíra, svou bezpečnou polohu zde naopak nachází Ivana Chýlková. Tvůrci se tu snažili do nejmenších detailů vytěžit z daných situací co nejvíce gagů a situačního humoru v intencích absurdní frašky a rozhodně bych se nebál srovnání s výše jmenovanými francouzskými vzory. A jen proto, že má snímek české kořeny nemusí být nutně zatracován. I váleční hrdinové mohou mít komický háv. (16.05.2009)

Téměř idyla, kde se o válce, která ještě neskončila, pouze mluví. V prostoru mezi zámkem a vesnicí se motají němečtí vojáci, čeští ajznboňáci, kominík a americký pilot. Všichni se neustále – samozřejmě jakoby náhodou – setkávají, utíkají před sebou a vyměňují si uniformy. Oproti např. francouzským komediím tohoto typu tu většinou nefungují gagy a situační komika; většinou působí nepřirozeně a chtěně. Tam, kde by film měl mít spád, drhne, a divák má tak bohužel dost času podivovat se nad tím, jak jsou některé situace přitažené za vlasy, ačkoli tento žánr dovoluje leccos... Škoda: určitý potenciál to mělo, ale výsledek je mírně řečeno hodně rozpačitý. (23.08.2010)

Tak jsem si dopřál tento film po letech a musí se přiznat, že jsem se velmi bavil. Skvělé herecké obsazení a výborné situace (a to nemyslím vůbec ironicky). Jediné, co z toho filmu patrně dělá jen taškařici, která si od křapíků z ČSFD vysloužila 44% procent je fakt, že jej pánové Šebánek s Čepelkou nevnutili po smrti Oldřich Lipského (kterému byl scénář původně určen) někomu jinému... Třeba dvojici Macourek/Vorlíček... a dnes by to byla klasika jako Pane, vy jste vdova. A nebo Jindřich Polák, který měl zkušenost ze Zítra vstanu a opařím se čajem? Zkrátka a dobře - hlavní "zásluhu" za výsledek vidím v Jiřím Chlumském, který se v drtivé většině věnuje televizním projektům (Místo v životě, Ošklivka Katka, Kriminálka Anděl)... obrovská škoda promarněné šance... (21.03.2011)

Situační komedie, kde ani jedna jediná situace není komická, je velký průšvih. Naopak je tu řada situací vyloženě infantilně trapných. Scénář, jako by psalo dítě národní školou povinné. Protože normální myslící člověk by si v životě nemohl splést umouněný Bartoškův ksicht s černochem. A na téhlé infantilní vylízané kokotině je postaveno celé tohle veledílo. A ještě jedna otázka. Kdo proboha psal ten obsah filmu? Tento text je doslova ztělesněním rčení: Uplést z houna bič. (12.01.2014)