Čierna labuť

Velká nafouklá bublina, která se v podstatě smršťuje do několika základních psychologických pouček, a to že potlačovaná ženská sexualita je prevít a nejedné holce z toho už hráblo, že souboj ega a alterega bývá občas těžkým oříškem pro mladé lidi a že zničit falešné svědomí je jako zabít matku, což je samozřejmě pro člověka dost obtížné, proto raději sebepoškozuje sebe ... Nic víc v tomto filmu není, o nic víc zde nejde, žádné úžasné vyvrcholení, žádná úžasná myšlenka, Ameriku Aronofsky rozhodně neobjevil a tak jsem se koukal skoro dvě hodiny na baletní tanečky, které mne po pravdě moc neberou. Hvězdičku navíc dávám za špičkové herecké výkony všech zúčastněných ... ale jako celek je film pouze nevýraznou nudnou záležitostí ... (26.12.2010)

Vyprávění je táhnuto dvěma směry, první, z Wrestlera, se týká způsobu užití kamery - vše se snímá detailem a centruje hlavní postavu stejně intenzivně, jak to dělá i samotný scénář - příběh tak působí velice osobně a diváku blízce. Je spjat s hlavní postavou, jak nejvíc to jde. Druhý prostředek známe z Requiemu za sen - Aronofsky postupně deformuje realitu tím, že ji vyobrazuje skrze oči, které, zdá se, postupně ztrácejí příčetnost. Příběh však nehovoří o poruchách vnímání vnějšku, naopak Aronofsky v tomto povýšil a svými obrazovými hrátkami se snaží vykreslit rozpolcenost vnitřku. Tento vynikající prostředek bláznovství pouze připomíná, jeho hlavním úkolem je vytrhnout posedlost dokonalostí z reálných základů a povýšit ji na ideu, která je pouze zhmotněna děním na obrazovce. Je to vážné, smutné i povznášející... 9/10 (25.12.2010)

Natálko, na konci filmu tvé postavě aplaudovalo plné divadlo komparsistů. Ale neboj, za dva měsíce ti budou aplaudovat tví největší herečtí kolegové, taky ve stoje, až si půjdeš pro zlatou sošku. Dechberoucí herecký výkon! A Aronofsky si minimálně jednu nominaci taky připíše. Můj dojem z filmu navíc umocňuje skvělá hudba - variace na PIČe. (03.01.2011)

Tak to je 2561 komentář, řekla bych, že jsem jedna z posledních, která si tenhle skvost nechala tak dlouho ujít. Já ten film dlouho rozdýchávala, jaký měl dopad na celou mojí bytost, protože to bylo něco tak dechberoucího, co jsem už dlouho, dlouho nezažila a šlo to až na dřeň, kdy jsem na konci měla pocit pomalu jako samotná Nina . A když napíši, že tam byly situace, kdy jsem tajila dech a měla jsem husinu po celém těle, tak mně věřte na sto procent! Ty momenty její sebedestrukce, kdy jsem přemýšlela, jestli je to skutečnost a nebo jen přelud, potažmo naprosto nepřekonatelná pasáž, kdy Nina začíná tancovat na pódiu jako černá labuť a ten její přerod, uff, ještě teď to mám před očima.....brilantní a drtivé až do morku kostí ! Byl to Natálčin vrcholný a dokonalý herecký projev, který budu mít dlouho zafixovaný v paměti. Takový emocionální koncentrát se sice bolestnou, ale dokonalou gradací, kde závěr nemohl dopadnout jinak a s hudebním podkresem Clinta Mansella je opravdu na dlouho nezapomenutelný zážitek. (23.03.2015)

Po solidním, ale pro mě ne zcela stoprocentně uspokojujícím Wrestlerovi si Aronofsky upevnil svou pozici v mojí topce nejoblíbenějších režisérů. V první hodině je Black Swan Wrestlerovi vlastně dost podobná - sledujeme velmi zblízka (až intimně) jednu osobu v "mezní" životní situaci, cítíme její pocity, cítíme každé její zranění. A ne vždy je to úplně příjemné, Aronofsky umí přenášet bolest z plátna na diváka jako málokdo. Tento "úvod" by byl za čtyři hvězdy. To by mě však závěrečná půlhodina nesměla totálně strhnout, odzbrojit a zdecimovat. Ale totálně. Po zádech mi skoro nepřetržitě přebíhal mráz, třásl jsem se jak osika. Oba zainteresované smysly (zrak a sluch) nebyly schopny vnímat nic než film. Takhle mi letos u žádného jiného snímku ještě nebylo. 100 % (22.12.2010)