Noc oživených mŕtvol

Líné mrtvoly opět útočí a pokud nestihnete odejít, než rychlostí deset metrů za šest dní přešourají váš dvorek, pravděpodobně sežerou i vás. Takhle nějak to dopadá, když se dosavadní trikař/maskér rozhodne natočit film. Můžeme mu děkovat alespoň za věrnost žánru, který ho takzvaně udělal, nicméně situaci to příliš nezachraňuje. Zatímco původní Noc oživlých mrtvol mi přijde pouze poněkud vyčpělá, Saviniho pokus o vstup do hororové síně slávy zůstává ve fázi zapomenutelného béčka. Sice se mu podařilo dodat trochu humoru a místy okatě gumové triky, ale jinak nemá co nabídnout. S vyjímkou Tonyho Todda (vstoupí na scénu s hákem v ruce - okamžitě jsem se jal kontrolovat, zda Candyman skutečně vznikl až po tomhle filmu) nestojí herci za řeč a postavy se chovají typicky hororově (rozuměj - jako kreténi). Závěr s doslovnou kritikou lidského zvířecího chování je směšnou variací na starší Romerova díla. Největším problémem Saviniho filmu je ovšem fakt, že je zhola zbytečný - od originálu se příliš neliší příběhem ani provedením, není krvavější ani napínavější, nemá skoro žádnou atmosféru. Hudba je strašná. V hlavě utkví snad jen zarytým fanouškům zombie subžánru. (08.02.2012)

No, tohle bude těžký. Možná kdyby to nebyl remake, výsledný efekt by dopadl lépe. Až na pár výjimek takřka přesný přepis původního filmu, tentokrát v barvě (což vidím spíš jako škodu), převedenej do tehdejší současnosti. Tony Todd zahrál co měl (nebo spíš, co mu umožnil scénář), naopak Patricia Tallman mi vyloženě vadila, o ostatních hereckýh výstupech (vyjma zombíků) nemluvě. Co se naopak hodně povedlo, jsou jednotliví zombíci, ti se mi fakt líbili a sledovat je, bylo mnohem zábavnější, než celej ostatní děj. Obzvláště pokousaná dcera po přeměně v zombie je fakt hustá a děsivá. S původním filmem se to nedá takřka srovnat a co se týče zombie žánru, existuje hromada mnohem lepších zombie filmů. (07.01.2009)

Jak už tu psali jiní, Saviniho remake slavného zombie hororu od mistra žánru George A. Romera se povedl na jedničku, atmosféra počas filmu houstne a houstne, až se dá nakonec krájet, masky jsou povedené, hudba správně temná a depresivní. Barbara se nám z původní "dámičky" proměnila v drsnou zombie-killer, Ben opět sympaťák, zkrátka vykreslení charakterů a nastavení zrcadla na tu naši lidskou společnost funguje i po dvaceti letech stejně dobře. A jelikož už je i tomuto snímku taktéž dvacet, třeba se dočkáme dalšího remaku, pokud by dopadl jako tento film, byl bych absolutně spokojený. Night of the Living Dead je král všech zombie hororů, aneb jak zatlouct rychle a kvalitně všechna okna v domě :-) (01.11.2011)

Znovu zpracovat kultovní snímek nebývá vždycky dobrý nápad, ale Tom Savini se tohoto úkolu zhostil s naprostou grácií a i když se prakticky ve všem věrně drží předlohy, vložil do své Noci i vlastní nápady. A tady je třeba říct, že na co sáhl, to se mu povedlo. Ať už je to výrazně jiná osobnost ústřední hrdinky Barbary, děsivý živý mrtvý v domě, jenž poskytuje útočiště či třeba jiný, ale pořád hodně působivý konec. Lepší jsou tu pochopitelně i masky a vynikající volbou tu byl Tony Todd, jehož živelné pojetí drsného Bena je rozhodně lepší než výkon Duana Jonese v původním filmu. Originál ale není překonán, minimálně atmosféricky a co do syrovosti a vlastně i brutality rozhodně ne, přesto si remake drží vysoký standard a já byl spokojen. Čtyři střely do mrtvé hlavy... (16.04.2020)

Je to drama, nebo komedie? U filmu, kde jde o konfrontaci jednotlivých postav a jejich charakterové vykreslení nejsem ochoten mhouřit oči nad odlehčujícími momenty, které to všechno shazují. Navíc až ten příliš doslovný závěr dělá z filmu medvědí službu - myšlenka je to sice dobrá, ale názorné vysvětlení hlavní hrdinky není vůbec nutné, snad jenom pro lidi, kteří se právě vrátili z WC nebo si odskočili pro popcorn. (17.10.2009)