Chaotická Ana

Z jaskyne otecka do squat artu sponzora sa učiť Ana ide - ďalej, ďalej od mora. Dotyky mesta i Araba vernú lásku zažíva, no mučená langusta pravdu začínať odkrýva. Prevtelením je dievča večného utrpenia ženy a tento status ju z milenky na matku milenca zmení. Šíp lásky mení preto Anka na stolicu v oku politika, a rafinovane ňou tak pokorí ego tyraniu dobyvačného násilníka. (15.01.2013)

K zrakům spásy vzhlédněte, kdož se v něze káte; vděčnou mysl prodchnete blahem sudby svaté. Kéž, kdo dobrý, ctít ji zná, sluhy, nás, kéž daří panna, matka, královna, bohyně svou září! /// Příměrem pouhým je pozemské dění; co pomíjivé — zde v skutek se mění; co popsat není lze, jsoucnem tu již; za věčným ženstvím jsme neseni výš. (Johann Wolfgang von Goethe, Faust) (08.05.2015)

Julio Medemovi trvalo přesně čtyři filmy, než mě Chaotickou Anou dostal do skoro filmového nebe. Moc jsem neočekával, ale výsledek daleko předčil moje očekávání. Podařilo se mu natočit film, který je skoro dokonalý. Film tajemný, s naprosto úžasnou hudbou, atmosférou a vším, co k něčemu tak vyjímečnému patří. A kdyby se mu v životě už nic nepovedlo, tak jen za tenhle kousek si ho z režisérské topky hned tak nevymažu. (10.09.2014)

Medemove filmy ku mne svojou ojedinelou rečou prehovárajú veľmi sugestívne. U všetkých - Chaotickú Anu nevynímajúc - naša vzájomná komunikácia miestami škrípe, čo ale bohato vynahrádzajú momenty absolútneho porozumenia medzi nami. Takýchto momentov mala Chaotická Ana požehnane a nebyť záveru, v ktorom politizovanie, dovtedy organicky prerastajúce dej, dalo príbehu nepríjemne konkrétne vyznenie, zamiloval by som sa do nej rovnako živelne, ako dokázala ona. (07.12.2008)

Caótica Ana není prázdným manifestem obrazu, jak jsem se při pohledu na malebné obrázky obával, ale labužnickým snímkem, který vnímavost odměňuje jedinečným prožitkem. Medem se dokázal skrze překrásně stylizované filmové obrazy nenásilně napojit na diváka a vtáhnout jej do duše samotné Any, jejíž charakter odráží charakter filmu - obojí je živočišné, komplikovaně jednoduché, smyslové... a taky patřičně smyslné. Zejména první půlhodinka je naprosto fantistickým sledem mimořádně působivých impresí, za něž film vděčí hlavně originálně pojatým hlediskovým scénám (tedy těm, v němž vnímáme dění Aninýma očima); už jen za to "osahávání" městského davu bych zasypal tvůrce ovacemi...Jak jednotlivé kapitoly dělené odpočítáváním od desíti k nule ubíhají, Ana si ujasňuje smysl své existence a postoj k životu, zatímco se proměňuje vyznění i nálada snímku, pointa pomalu vyplouvá na povrch a úvodní surreálno se překresluje do stále hmatatelnějších obrysů. Přechod od smyslů k rozumu je sice dostatečně pozvolný a plynulý, ale přeci jen jsem se v oné první části cítil o dost líp, tím spíš, že ze závěru doslova trčí pár velice konkrétních (politicky laděných a silně kontroverzních) narážek, čímž jsem rozhodně nebyl potěšen a trochu jsem dostal strach, zda mi celou tu dobu nevěšel Medem na nos pseudoumělecké bulíky a Anina poznámka o mělkosti obrazů nebyla jen alibistickou přikrývkou pro porvrchní a mainstreamově orientovanou agitku. Inu, Caótica Ana je tanec na nejasné hraně mezi troufale svojskou uměleckou výpovědí a lacině šokujícím kýčem, kde se těžko registrují prešlapy a není divu, že vzbuzuje značné kontroverze. Tím pádem cítím potřebu definitivně se přiklonit k jedné názorové straně a udílím ne úplně čistých, přesto rozhodných pět hvězdiček. Protože tento film zkrátka nemá obdoby, ať už to vnímáte v jakémkoli smyslu. P.S: Manuela Vellés odvádi v roli Any velmi suvérenní a přirozený výkon, čímž se řadí mezi halvní přednosti filmu a bylo by ostudné ji nezmínit.*****MŮJ FILM ROKU 2008 (česká kinodistribuce) ***** (23.11.2008)