Krabat: Čarodejníkov učeň

Horší než kreslená česká verze. Ve všech ohledech. Vyprávění je téměř bez magie a výuky což zamrzí. Takže vlastně chlapci umí čarovat ale skoro to vypadá, že jsou samouci. Dále musím říct, že obsazení není vůbec dobré. Jediná postava, které jsem fandil byl Tonda. Krabat se svým knírkem je vtipný a ostatní téměř nedostali šanci něco ukázat. To je velká škoda. Ono to totiž není nějak extra špatný. Má to atmosféru, solidní lokace a kostýmy jsou taky fajn. Ale cítíte jak je to celý tak nějak nedomrlý. 57 procent. (29.12.2018)

Strašlivě slaboduché a přitom měli tvůrci v ruce spoustu es. Preußlerova předloha je sama o sobě velmi povedeným dílem, jehož adaptace nevyžaduje přílišné změny.Dle předpokladu jsou všechny změny příběhu spíše přítěží než posílením. Od začátku je cítit snaha přiblížit tuto hornolužickou legendu současnému publiku, zesílit reálné podklady a z určité části omezit zobrazení magie. Nic proti tomu, ale pak je třeba udělat více než jen seškrtat některé části příběhu, zjednodušit (už tak dost jednoduchou) dějovou linku a přizpůsobit charakter mistra. Tvůrčí tým si zaslouží pochvalu snad jen za scénu první velikonoční noci. Ne, že by byla něčím excelentním, ale zobrazením obřadu a použitím srbštiny (?) vzdávají hold prapůvodu Krabatovy legendy. Krabat v této podobě je pouze velmi slabým snímkem, který si není jist na koho má zapůsobit. Nemusela by to být taková tragédie, kdyby se bylo o co opřít. Ale vzhledem k absenci kvalitních hereckých výkonů nebo alespoň silného hudebního doprovodu není na co vzpomínat. (27.03.2011)

Měl jsem obavu jak tohle dopadne, vzhledem k naší "Zemanovské" verzi, která je bezchybná a neskutečně krásná. Ale naštěstí to dopadlo velice dobře, což jsem od Němců nečekal. Atmosféru to má stále pěkně ponurou. Příběh jde místy naprosto ve stejných kolejích, jako v naší verzi, ale přesto se místy rozchází, třeba v chování tovaryšu k sobě a nebo v podobě kdy má dojít k souboji jednoho z nich s mistrem. Nebot v naší verzi se s ním utká vždy ten nejstarší , kdežto tady se nák losuje. Chybí tu třeba to jak je mistr zkouší tím, že s nima jede na trh či je pošle kamsi do války. Ale to není tak podstatné. Knižní podobu pohádky neznám, tak, že mě nepřísluší hodnotit, kdo se jak moc drží předlohy. Herecké výkony jsou velice dobré a prostředí je opět krásně ponuré. Tady se asi opravdu nesluší srovnávat, dva stejný a přece jenom naprosto jiný filmy (stejně se tomu nevyhneme). Ještě štěstí, že ji Zeman udělal animovanou asi bych tohle pak hodnotil jinak. Takhle jsem spokojený. (30.07.2011)

Ať už je Mistrův mlýn animovaný nebo reálně natočený, sloužit bych v něm nechtěla, ani kdyby mi Mistr nabízel slušné učňovské kapesné a navrch plné zdravotní pojištění. _____ Bezvýchodnost a narůstající hrůza jsou hlavními zbraněmi německého ztvárnění lužickosrbské legendy. Na rozdíl od Zemana, staví tohle vyprávění méně na magii, zato více na vztazích mezi jednotlivými učedníky strašlivého Mistra. Dostal se do myslí zotročených chlapců a převzal nad nimi vládu, takže tam, kde by mělo být přátelství a podpora, převládá podezírání a nesoulad. Je jedno, jestli k tomu Mistr použil kouzla nebo manipulaci, výsledek je stejný. Každý se cítí oblopený nepřáteli a příliš slabý, než aby se sám postavil Zlu. Až příjde Krabat, který si uchová víru i naději a dívka, jejíž překrásný hlas dokáže zlomit moc černé magie. Ale to už přece znáte. ____ Nemá cenu německé verzi vyčítat, že není jako od Zemana. Má své vlastní výrazové prostředky, především vykreslení hrůzostrašné atmosféry (v zimě), ale, kupodivu, i veselých letních dní plných úlevy. Drastické momenty jsou zobrazeny realisticky, psychologie postav funguje, hrůza je všeobjímající. V téhle verzi mi jasněji došlo, proč je příběh zasazený do třicetileté války - to přece byla doba, kdy byli skoro všichni Krabaty zavřenými v děsivém mlýně, vykonávající nesmyslné rozkazy, se zoufalými myšlenkami, protože nad každým visela smrt a naděje byla tak vzdálená, jako dívčí hlas nesoucí z vesnice, kam se nesmí na Mistrův zákaz vstoupit. /16. 6. 14./ (16.06.2014)

Na tuto verzi Krabata jsem byla zvědavá. Hodně zvědavá. Dokonce natolik, že jsem si kvůli tomu (omylem) pořídila Čarodějova učně a po prvních deseti vteřinách utrpěla šok (a posléze to dokoukala, protože když už tak už). Co člověk vidět má, to nakonec vidí. Půvabná, v příjemné rovnováze romantická, napínavá a strašidelná verze příběhu o Krabatovi si mě nakonec dokázala najít. A našla si mě přesně v den, ke kterému naprosto dokonale sedla. (28.10.2015)