Nájezdníci z Atlantidy

Až roztomile pitomé "osmdesátkové" akční céčko (trash) nedává moc smysl (ostrůvek Atlantida se sice vynoří z hlubin, ale po celou dobu naše skupinka nájemných žoldáků a vědců bojuje proti zástupu punkerských motorkářů; a opravdu by mě zajímal ten "macgyverovský" postup neutralizace radiace z ruské jaderné ponorky :)) a neustálé přestřelky působí ve výsledku fádně a jednotvárně, ovšem čím dřív se mu (a výjimečně i s ním) začnete aktivně smát – ať už záporným hereckým výkonům či srandovním trikům, tím víc se můžete provinile bavit. (11.01.2022)

Zatímco se arcikněz zenového filmu Donald G. Jackson dušuje, že jeho filmy neupadají do klišé a mohou být novátorsky nepředvídatelné díky tomu, že nepoužívá scénáře, pak Ruggero Deodato dokládá, že i s náležitě zhůvěřilým scénářem a příslušně zdegenerovanou režií lze sehrát tuze WTF divadýlko. Nevěřím, že "Nájezdníky z Atlantidy" napsali ti dva padesátníci, kteří jsou pod tím podepsaní, protože tady hraje prim logika klukovské fantazie věku kolem šesti let. Když se divák nechá zlákat náležitě lživým plakátem a nic jiného si o filmu před zhlédnutím nezjistí, nestačí vycházet z úžasu nad tím, jaké praštěné zvraty přicházejí scénu od scény, jaká postava se někde náhle objeví, nebo dokonce do jakého žánru se film různě přepíná. Deodatova práce s filmovým prostorem a logickou i topografickou provázaností dění mezi záběry nechává blednout i mistra absolutního rámu, drekového samouka Davida A. Priora. Celý film působí až videoherně v tom, že vyprávění hrdiny zcela náhodně spawnuje na bizarních místech a nechává je řešit banální úkoly zcela zhovadilým způsobem. Zdejší postavy nejsou ani jednorozměrné, ba spíš se propadají sami do sebe svou antirozměrností, v čemž mezi všemi exceluje odbornice na předkolumbovské jazyky, která působí jak lobotomizovaná parodie na filmové vědátory. Celý film má natolik vysoký rozpočet, aby si mohl dovolit realizovat všemožné fantasmagorické žánrové polohy od katastrofického filmu přes dobrodružku se sci-fi elementy až po postapo akčňák, Ale při tom je pořád rozpočet natolik nízký, aby papundeklový postapo tuzing, speciální efekty (od ábíčkových miniatur po nevídaně fušerské gore umělotiny) i praktická realizace jednotlivých záběrů vyvolávaly křeče bránice. (14.08.2022)

Útěk z New Yorku byl v 80. letech opravdu neuvěřitelná pecka, která strhla velkou vlnu post-apokalypických béček. Deodato také neodolal a přispěl svojí troškou do mlýna v podobě zdejších Nájezdníků. Vzal to pěkně od podlahy a dal do kupy jeden z nejtrashovějších scénářů, který kdy vznikl. Punkeři, jako vyšití z Mad Maxe, si to díky vytažené ruské ponorce skze časovou bránu šinou do našeho světa a chtějí zvěstovat své zkázonosné poselství. Natrhout prdel, se jim vydává rozličná skupinka, která šmelcuje šmejdy po desítkách. Vskutku nádherný trash, který dokážou natočit snad jen italové! Fandům žánru bych doporučil ještě obdobnou perlu z dílny Sergia Matina, a to 2019 - Dopo la caduta di New York. (23.04.2012)

Parádní post-apokalyptické béčko (jedno z nejlepších které jsem kdy viděl), typický trash, ano souhlasím, takové ve své době uměli skutečně jen živočišní Italové:-) Není to jen o akcí (zde v podstatě non-stop), ale i o dobrodružství něco ve stylu filmů o "Indiana Jonesovi", odehrávající se ve velmi příjemných lokacích (Florida, Filipíny), zároveň je to i taková nezvyklá variace na často filmaři vyhledávané filmové téma o "ztraceném kontinentu Atlantis". Příběh byl vážně originální. Není tu k vidění tolik krve a jiných hnusáren jako v jiných Dodatových filmech, i když menší gore samozřejmě nechybí, je to ale především o akci a zábavě, film jako takový je opravdu velmi zábavný, někdy až roztomile pitomý kýč (dialog, extravagantní kostýmy, absurdní postavy, mašiny s ozubenými koly-to všechno tady, bylo naprosto fantastické), připočíst k tomu musím samozřejmě i parádní obsazení, stárnoucí hvězdy jako Ivan Rassimov (ve filmu pořád rozesmátý, i v nebezpečných chvílích v ohrožení života, asi to všechno moc vážně opravdu nebral) nebo Geroge Hilton, pro fanouška euro-kultu oba jistě k nepřehlédnutí. Již zmiňovaná scéna se strunou mi připomněla jinou podobnou scénu, ale z G. H. Lewisova filmu "She-Devils on Wheels", která dost možná Deodatovi posloužila právě jako inspirace. Suma-sumárum; Moc příjemná oddychovka a velmi dobře namíchaný mix, akce, sci-fi a dobrodružství, které asi nelze brát moc vážně, ale které určitě pobaví, a o to tady jde především. Krásná hudba od bratrů De Angelisů jako malé plus. (14.05.2012)

"Kdybys byl ostrov, kde bys byl?" Tohle je rozhodně zábavnej trash se vším všudy. Samotná premisa (nukleární výbuch za americké občanské války potopil Atlantidu a jaderná ponorka ji v 80. letech vytlačila zpátky na povrch) slibuje spektakulární podívanou a trojice herců připomínajících Carradina, Goldbluma a Rogera Moora z Wishe dílo zkázy dokonává. Je tam hodně záběrů na vrtulníky, spousta strašlivě špatné akce a spousta otázek, které zůstanou nezodpovězeny (Kdo je kruci Aishley? A co se stalo s uvězněnými Atlanťany, kteří vypadají jako Abba?). Dávám dvě hvězdy, ale může to být cokoli v rozpětí odpad až plná palba. (05.08.2023)