Kanibali

Jeden ze základních stavebních kamenů mého hororového fanouškovství. Když mi bylo asi tak 14, sestřenka provozovala videopůjčovnu, takže jsem měl to štěstí, že mi byl tento - grc - snímek - grc - bez problémů zapůjčen. No, nepoblil jsem se, ale docela mě perverznost a brutalita poznamenaly, no na druhou stranu mi bylo jasné, že když jsem ustál tohle, ustojím toho hodně. Pokud si tohle pustíte, počítejte, že jdete do nejhoršího a že si to budete dlouho pamatovat. Doporučuju jen těm nejotrlejším. 75% (26.02.2013)

Tenhle film je neskutečně odporný, ovšem "jen" z důvodu zcela odporného násilí na zvířatech, které je bezprecedentně sviňské. Ale krom toho? Nejsem schopnej říct, jestli je víc zajímavější film samotný, nebo to kvantum legend, co se v průběhu let kolem filmu vyrojilo, ovšem jisté je, že to byl ve své době počin jistě neotřelý a dodnes krásně funkční a přitom k tomu ani nepotřebuje ono proklamované násilí, které je z dnešního pohledu už vícekrát viděné, například ve válečnejch filmech se to střevama a násilím hemží mnohem víc (a krom nebohých žvížátek je tu jen jedna scéna, která je opravdu odporná). Jednoduše to není jen tupá exploatace, ale je tu snaha o větší přesah ve smyslu "kdo je tu ten větší divoch, oni, nebo?" (28.11.2016)

Zhlédnutí tohoto šokujícího a kontroverzního díla jsem dlouho odkládala, protože mi na něj zatím nepřišla ta správná "chuť." Pak nadešel ten moment, já se usadila a pustila si Cannibal Holocaust. Mé představy se však docela hodně lišily od toho, co jsem viděla. Všechny ty orgie, vraždění, brutalita, realistické záběry jsou možná odporné, příšerné, někteří se na to možná ani nedokáží dívat, ale mě celý tento film jaksi nechal chladným. Při vraždění zvířat či scénách, kde domorodci pojídali dokumentaristy, a kde jsem asi měla cítit něco jako odpor, rozhořčení, šok, vztek, či bych měla nad tím hnusem odvracet oči, jsem v klidu, aniž by mnou něco z toho více pohnulo, sledovala celý film. Že byla ta nebohá zvířata skutečně zabita, je otřesné. Ale spíš než to a pocity němého šoku a nepochopení především při scéně s mravenečníkem a prasátkem, které mě docela trochu "zabolely", jsem si uvědomila, že to nejvíce šokující v tomto filmu vlastně nepochází jen od domorodých kmenů. To největší zlo je zde také pácháno partou mladých dokumentaristů. Oni tam nepřišli natočit dokument. Oni přišli na cizí území, ke zcela odlišné "kultuře" a začali s úsměvy na tváři vraždit zvířata a tyranizovat domorodce v jejich vesnici. A to vše si bez jakéhokoliv svědomí natáčeli. Není toto to skutečné zlo? Když člověk provádí všechny odpornosti a hrozné věci, kterých si je dobře vědom, a pokračuje v tom? To mě přivádí k závěru, že těch nejšílenějších, nejkrutějších a nejodpornějších věcí budou vždycky schopni jen lidé. To oni dokáží rozpoutat to největší peklo. Nebyli to vlastně ti čtyři, kdo jsou mnohem, mnohem horší, než ty, civilizací nedotčené kmeny? (11.07.2011)

Keby tvorcovia týmto snímkom chceli ukázať pravú tvár ľudstva, nepoužívali by pri natáčaní skutočné zvieratá. Zabíjať zvieratá a takýmto spôsobom pre film je absolútne choré. Tento film nemá žiadnu pointu, snaží sa iba šokovať a na tom je založený celý dej. Toto je absolútny odpad kinematografie, šialená zvrhlosť pre narušených psychopatov. (01.03.2014)

Rozhodně jeden z lepších příspěvků do kanibalského subžánru, alespoň tedy po formání stránce. Deodato snímek originálně prezentuje jako polodokument postavený na objevených snímcích štábu dokumentaristů po kterých se v zeleném peklu slehla zem. Účinost snímku je v dnešní době nejspíš prchavá, ale dokážu si představit, že v roce 1980 se muselo jednat o šokující záležitost. Co zůstává a zůstane nepřekonané je určitě geniální soundtrack Rize Ortolaniho. (25.10.2017)