Camping del terrore

Deodato berie koncept klasickej vyvražďovačky, ale chaotickou réžiou a strihom (veru neodvážim sa typovať, nakoľko ide alebo nejde o zámer) diváka sústavne dezorientuje v čase aj priestore. Vytvára nočnú moru, doťahujúcu na Fulciho klasiky. Claudio Simonetti navyše pridáva unikátny soundtrack, mixujúci prvky klasiku hororvej hudby z prelomu 60-tych a 70-tych rokov, carpenterovské neskoré 70-tky a disko mid80-tky. Prehľadne a funkčne. Hidden gem talianskeho hororu. (15.08.2022)

Tady se Deodato fakt nepředvedl ... Ubohý slasher, který nemá ani ty gore efekty, které bychom mohli od "mistra teroru" čekat, ani násilí, nic ... Spatlanina táborového slasheru s nějakými těmi rodinnými problémy místních obyvatel, ale tak strašně nudná a pitomá. Ani David Hess to nezachránil, ani úžasný soundtrack. Tohle Deodatovi fakt neuznávám, prostě je to zdlouhavé, natahované, herci tradičně hrozní, vraždy jsou divně střižené (pokud jsou už vidět). Dobře, počítám nějakou tu nahotu...ale jinak vyloženě odfláklé dílo o kterém se nedá bohužel ani napsat, že by bylo tak špatné, až je dobré ... Málem jsem se unudil k smrti. Hrůza. (25.09.2008)

Priemerný horor z 80. rokov, v nádhernom horskom prostredí, s poriadnou dávkou nahoty a občas aj s mrazivou atmosférou. Hoci ide o nadprirodzený slasher, nemôžem sa ubrániť dojmu, že ukázal menej než mohol. Vyhol sa napríklad akcii a ponúkol až pohľad na zohavené zomierajúce obete s tvárami skrivenými do hrozných grimás. Za záporného hrdinu, ktorý bol takmer stále mimo obraz, sa však vôbec nemusel hanbiť. Skrátka: Camping del terrore vyzeral ako ponáška na Piatok trinásteho a mal chaotický príbeh. Aj keď sa Deodato týmto filmom veľmi nevyznamenal, dal sa pozerať. (19.02.2012)

Klasický osmdesátkový slasher nepřináší z hlediska žánru samozřejmě nic nového a podobných snímků v té době vznikala spousta. Nechybí přirozeně odkazy na Pátek třináctého, především scéna v posteli, kdy je oběť probodnuta zdola. Příběh se odehrává v krásné horské přírodě na podzim, kdy stromy hrají všemi barvami. Tábor je pěkně omšelý, prim ovšem hrají zpustlé sprchy, kam by se normálně žádná děvečka sama přes les nevydala. Mrtvých je hodně, kromě vraždění nožem a sekerou dojde i na lesní pasti. Gore není šokující, spíše umírněné, i tak dojde na četná probodnutí, zásek sekerou do hlavy, odseknutí prstů či na nůž z huby ven. A samozřejmě děvečky se svlékají jak na běžícím pásu, což je jeden z typických žánrových motivů. Běsná je ovšem chvílemi kamera, kdy při některých honičkách v lese se člověku až zatočí hlava, nemluvě o ještě běsnějším střihu. Simonettiho hudba je naprosto skvělá, řezavé kytary pěkně stupňují napětí. Vrah je ukázán v záblescích, a tak nechává divákovu fantazii pracovat naplno. Sice v jisté chvíli si lze vraha tipnout bez problému, ale stejně jde hlavně o vykydlení postav. Silné tři hvězdy vytáhnu na čtyři, páč po delší době jsem si opět užil postarší Itálii. Film především pro skalní příznivce, běžný současný divák by se mu měl raději vyhnout. (17.05.2023)

Nápad se zvířecím šamen je vskutku originální,krásná krajina taky. Film má kladné i záporné stránky tak asi jako všechny filmy. Kladné. Dobrá hudba. Netradiční atmosféra,byť se jedná o horor zasazený do hor. Záporné. Žádné gore. Film nám nenabízí žádné zvláštní nebo originální vraždy. Jenom nůž,pád ze skály nebo v závěru vražená sekera do hlavy. A maska šamana vypadá jako,kdyby jsi jí kupovali někde v papírnictví. Mě prostě připadalo jako,kdyby jí heec prostě navlíkl na sebe a šel na scénu. A ten konec? (23.08.2009)