The Devil's Chair
Réžia:
Adam MasonKamera:
Ole Bratt BirkelandHrajú:
Elize du Toit, Andrew Howard, Matt Berry, David Gant, Louise Griffiths, Pollyanna Rose, Eric M. BreimanVOD (1)
Obsahy(1)
Nick zaveze svou dívku Sammy do opuštěného psychiatrického ústavu. V jedné místnosti v budově najdou staré křeslo, na které si Sammy sedne. Ukáže se ale, že křeslo není pouhou veteší, naopak má tajemnou moc, která dívku zabije. Za vraždu dívky je obviněn její kluk… (LIVINGDEAD)
Videá (1)
Recenzie (101)
Britsko-americký snímek „Ďáblova cesta“ nepřináší nic senzačního, i když se tak v závěru chce tvářit. Je to spíš něco, co je jen takový scenáristickým podrazem na diváka, i když je jasné, že už od začátku to je vysvětlitelné. Ale ani děj mezi začátkem a koncem není nijak překvapivý, má ho ozvláštnit jen to neustálé kecání hrdiny, které mně osobně spíš vadilo. Vlastně hodně vadilo. ()
Skvělého hlavního hrdinu (hlavně teda jeho velmi charismatického představitele spíše, než postavu samotnou), velmi zajímavý střih, dobrou hudbu, hodně zajímavý rozjezd, slibné scénáristické chvilky (mnohé monology hlavního hrdiny), zajímavé postupy (zastavování obrazu), v každém případě pozoruhodné monstrum (neříkám dobré ani špatné, jen pozoruhodné) a pochválení hodný výběr ženských hereček doslova posrala pointa. Já tyhle pointy fakt nemusím, připadají mi hloupé a strašně mi pijí krev. Nebýt jí, mohl to být zajímavý a povedený vcelku levný film. ()
První polovina je vyloženě slabá, ale pak se to začíná rozjíždět, přijde monstrum a začíná být legrace. Pochopitelně je celá zápletka debilní asi jako nápad na výrobu octových chipsů... No jde to, jen jsem se celý film nerozhodla, jestli mně nejvíc leze na nervy gandalf, který vypadá spíš jako saruman, nebo ten druhý, který neustále něco komentuje. Ale jak se říká, konec dobrý, všechno dobré. ()
Psychopatia, ktorá sa snaží miasť diváka, čo jej sily stačia. Monológy ústrednej postavy sú občas otravné, pretože sa pri nich stále zastaví obraz a dynamika scény tým padá do hnoja. Ale aby sme len nenegovali. Je to niečo, čo má možno kreténsky námet, ale jeho podanie je pre fandu krvákov príjemným spestrením. Pripomína to francúzsku vlnu ´´new french extremity´´. ()
Když jsem před více než dvěma lety dělal s Adamem Masonem rozhovor, popsal mi právě natáčený Devil's Chair násldovně: "Je to něco mezi Hellraiserem a Vetřelcem. Je v tom skvělé monstrum. Chci znovu představit opravdové filmové monstrum! A konec je opravdový hardcore a nepřipomíná nic, co jsem kdy viděl." Když odečteme klasické autorské chvástání a nafukování, musím říct, že měl pravdu. Devil's Chair je vynikající ukázkou toho, že pro natočení dobrého horroru nepotřebujete hromadu peněz a že vám stačí jen talent, nápad a pár slušných herců. Mason tohle všechno měl a tak stvořil kvalitu. Komorní, nenápadnou, zpočátku ukecanou jak cikánská vědma, ale zlepšující se každou minutou. Ve chvíli, kdy se objevilo ono monstrum jsem si už chrochtal blahem a až do konce jsem nepřestal. ()
Reklama