Réžia:
Jaroslav NovotnýKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan BedřichHrajú:
Bohuš Záhorský, Svatava Hubeňáková, Ladislav Pešek, Jiří Bednář, Marie Burešová, Václav Sloup, Felix ČernýObsahy(2)
Někde na konci světa v zapadlé gubernii se nudí mladá panička stárnoucího úředníka, Darja (S. Hubeňáková). Příležitostné návštěvy stárnoucího seladona, hraběte Ljubina (L. Pešek), chce využít k tomu, aby jejímu muži opatřil místo v Petrohradě a vysvobodil ji tak z vesnické nudy. Hraběti připomíná jejich dávnou známost a bezostyšně mu lichotí, flirtuje, zatímco hrabě se jejím nástrahám ani nesnaží uniknout. Sám jí nabídne, že manželovi opatří místo v Petrohradu, aby se s ní mohl často vídat. Manžel začne žárlit… (Česká televize)
(viac)Recenzie (4)
Problém klasiků je, že měli smysl pouze ve své době. Po čase je z toho už jen nekonečná nudná žvanírna, kterou nezachrání ani zkušení herci. 30%. ()
Vlekoucí se a poměrně nudné zpracování, kterému chybí větší lehkost. Výkony Peška a Záhorského to trochu oživují, ovšem ani to nestačí. ()
Turgeněvova původní divadelní hra Venkovanka připomíná leccos ze života svého tvůrce – i on byl totiž kdysi donucen strávit na venkově nějaký čas a zdejší prostředí jej, podobně jako hrdinku jeho hry, příliš neuspokojovalo. Na televizním provedení z druhé poloviny šedesátých let se, bohužel, zřetelně podepsal zub času: tempo je zdlouhavé a bez jiskry, režie nevýrazná a herci, až na Peška a Záhorského, nezajímaví. Naštěstí existuje ještě rozhlasová inscenace (1996) s Hanou Maciuchovou v titulní roli, která je v každém ohledu zdařilejší. ()
Před několika roky jsem si zkusil přečíst pár Turgeněvových povídek. Pak jsem to vzdal. Tak strašně rozvleklé, popisné, děj se vleče jako želva nebo pracovní tejden. Tahle inscenace - přesně to samé... ()
Reklama