Réžia:
Tomas Villum JensenScenár:
Anders Thomas JensenKamera:
Mads ThomsenHudba:
Jeppe KaasHrajú:
Ulrich Thomsen, Nikolaj Lie Kaas, Line Kruse, Kristian Halken, Nicolaj Kopernikus, Jakob Cedergren, Lars Brygmann, Niels Olsen, Peter Mygind (viac)Obsahy(1)
Claus Volter točí artové filmy, sbírá ceny na festivalech, ale má to jeden háček, do kina na jeho filmy moc lidí nechodí. Vlastně skoro žádní. Tonny pracuje ve firmě na třídění a likvidaci odpadu. Díky své výbušné povaze se nesmí téměř stýkat s vlastními dětmi. Když mu po dlouhé době povolí návštěvu, vezme je do kina. Nešťastnou souhrou okolností skončí v sále, kde se právě promítá nový Clausův film. Zážitek je to věru otřesný a Tonny chce vrátit vstupné. A zdá se, že ho nic nezastaví. Ve snaze najít režiséra toho příšerného filmu se stane komparsistou při natáčení dalšího Volterova díla, a když utrpí zranění, otevírá se možnost ovlivnit to, jak bude vypadat příští Volterův film. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (42)
Když něco napíše Anders Thomas Jensen, tak je to prostě pecka. V současném dánském filmu se točí úzká skupinka lidí (včetně dvou hlavních protagonistů "Bomby"), kteří ale stále přichází s něčím novým a to je paráda. Všichni sice víme, že lidé od filmu jsou egomaniaci a realitní agenti, že jsou pošuci, kteří to nemají v hlavě v pořádku, ale v Sprængfarlig bombe se tomu můžeme znovu a znovu smát. "Fucking fuck. Našli nás." "Fuck. Musíme uniknout francouzským oknem na jižně orientovanou verandu." ()
Já ty Dány miluju. Ať to natočí jeden Jensen, druhý Jensen, ať tam hraje Thomsen, Kaas či Mikkelsen, tak stále je to jedna perla vedle druhé. Vždycky si směle a s velkým očekáváním od nich něco pustím a nepochybuji, že se budu bavit, neděsím se předem trpkého zklamání. Ten vtip, ta lehkost hereckého, režijního i scenáristického bytí se jen tak nevidí. Oni mají vše, co bych v našich současných filmech asi hledal marně, a proto to ani nehledám. Proč taky, když jsem našel konečně tu pravou, tj. dánskou tvorbu poslední dekády. A přitom zrovna zde je tak banální námět a k tomu hrstka herců, která hraje furt dokola v téměř každém dánském filmu... Ale když mi vyčaruje na tváři úsměv i taková klišé kravina, kdy Kaas jede v ušatce na golfovém vozíku, něco pokřikuje a následně sejme značku, pak to už hraničí s filmovým zázrakem. Točte dál, hoši, je jedno co, ale hlavně už točte! 84% Ty pouhé 4 hvězdy jsou důsledkem toho, že hodnotím v kontextu s nepřekonatelnými "jablky". ... Ne, ne. Já prostě těch pět musím dát, už pro klid svědomí. ()
Hotovo. Jsem rozstřelený ještě teď. Prvních zhruba 20-25min než přijde natáčení posledního dílu trilogie,jsem nechápal. Je to neotřelé,originální, Kaas a Thomsen totálně boží. Vedle takové komedie se americké a podobné zhovadilosti nemůžou ani postavit, nepamatuju si,kdy naposledy jsem se tak bavil. Zvedlo mi to náladu,jak už dlouho nic. Ke konci už jsem měl strach,že trošku přeladí na vážnější notu,ale návštěva v ZOO to zase zabila! 5 jak z praku!!!:) ()
Jako satira funguje film i přes svou neadresnost velice dobře, protože není problém si dosadit konkrétní osoby, jejich mediální image a filmařská hnutí či poetiku. Problém nastává, když se začne řešit, co nám chce snímek říct, jestli si jenom nezávazně utahuje a míří na egoistické tvůrce uměleckých filmů nesnesitelných pro měšťáckého diváka, nebo se strefuje do obou táborů a záměrně nám představuje nesympatické postavy, s nimiž se nelze ztotožnit a kterým nejde fandit, a okázale v montážních sekvencích vynechává informace, kvůli kterým se závěrečná třetina uzpůsobuje žánrovým konvencím, ale nedrží pohromadě a fikčnímu světu chybí vnitřní logika. Přijde mi, že vlk se nažere a koza zůstane celá; jinak napsáno: neustále vyvádět z konceptu a přitom bořit žánrové konvence a vybízet k aktivnímu diváctví zvládá lépe ten, jenž byl nejspíš největší inspirací pro Nikolaje Liea Kaase. ()
Viděno v kině, silný zážitek tak byl umocněný plným sálem řvoucím smíchy v různých polohách. Tonny je prostáček, který navíc trpí něčím, co připomíná Aspergerův syndrom (ve filmu není řečeno, čím přesně, ale víme, že má tendence při nespokojenosti do všeho a do všech mlátit a bere na to prášky). Když pak vezme svoje děti, které smí vidět jen jednou za měsíc, do kina na pseudointelektuální sračku, na kterou přišlo do kin celých 7 lidí, rozhodne se utracené peníze vymlátit nejdříve z kina, po neúspěchu z režiséra. Po sérii následujících událostí se stane scénáristou i režisérem jeho posledního dílu trilogie a sranda pokračuje. Mimochodem film, který stvoří, mi hodně připomíná tvorbu třeba Roberta Rodrigueze :D Tohle prostě opravdu stojí za to vidět. Inteligentní, vtipný severský film, u něhož mě mrzí snad jen to, že jsem ho neviděl už dříve. ()
Reklama