Clona

Mám-li být upřímný, tak tenhle film mě zrovna dvakrát nezaujal. Vůbec jsem se nebál, ani jednou jsem sebou neškubl hrůzou, ani jednou jsem nevyjekl, zkrátka jsem to normálně v klidu pozoroval a čekal jsem, kdy už přijdou ty strašidelné pasáže. Jenže za celou dobu filmu jsem se bohužel takovýchto pasáží nedočkal, takže místo hororu jsem vlastně celou dobu sledoval pouhé drama s trochou napětí. A to mi věřte, že mě dokáže vyděsit v hororech prakticky všechno, já jsem člověk, který se lekne velice snadno, takže v tomto případě je asi někde chyba. Ale pokud tedy pominu, že to měl být horor a budu to brát jako drama s trochou duchařiny, tak to alespoň na ten mírný podprůměr docela funguje, ale to je tak všechno, protože tu není nic navíc a celou dobu jsem prakticky jen čekal na něco, co nepřišlo. A příliš tomu tedy nepomohli ani herci. Proti Joshuovi Jacksonovi osobně nic nemám, ale tuto roli jsem mu zrovna příliš nevěřil, nepůsobil na mě zkrátka důvěryhodným dojmem a i v tom zřejmě může být kámen úrazu. Tohle je tedy po všech stránkách skutečně zklamání, asi jsem prostě čekal něco docela jiného. Po zralé úvaze, kdy jsem váhal mezi dvěma a třema hvězdama jsem dospěl k názoru, že vzhledem k mému zklamání zvolím tu horší možnost, takže filmu uděluji dvě podprůměrné hvězdy. (17.07.2010)

Po dlouhé době remake asijské duchařiny, jehož není třeba posílat po porovnání s originálem klečet do rohu na hanbu. Ke cti mu slouží, že původní thajský Shutter patří bez debat mezi absolutní duchařskou špičku. Americká předělávka, které prospěl převážně japonský štáb, jest neurážejícím průměrem s pár světlými, lehce strašícími momenty (na údernost originálu samozřejmě nemá, což se týká především ztvárnění pointy), měkčí jü-rei bez krvavého faceliftingu (zato s dlouhým jazykem a mušincem kolem sebe) a zkratkovitou poslední čtvrtinou. Hodina a půl mi u Clony příjemně utekla, leč podruhé na ni do kina asi nepůjdu, jelikož její dějová kostra je až na pár drobných odchylek totožná s originálem a vidět poněkolikáté to samé a v horší verzi nemusím. 5/10 (18.04.2008)

Asijské duchařské horory staví působivost na minimalismu a pomalosti, na tom, že do každodenního světa skrz jakési praskliny známé reality prosakuje cosi nevysvětlitelného. Mohly by to být klidně sociálně realistické příběhy, jak to v rodinách neklape. Americké remaky v souladu s tím, jak se v Hollywoodu nejčastěji točí horory, představují své fikční světy už předem jako nějak vyšinuté, nereálné, surreálné; děj se pohybuje v šokujících skocích, všichni se chovají divně, pohybují se v nezvyklém prostředí a téměř každá postava - vyjma nevinných ústředních blonďatých hrdinek - je typem monstra. Bát se u originálního asijského hororu znamená přistoupit na to, že za naším světem leží jiný svět, který o sobě dává vědět prostřednictvím různých médií; ať už lidí nebo technologií jako videokazety, mobily, internet nebo fotografie. Bát se u amerického hororu znamená bát se našeho divného dekadentního světa, kde jsou reálná i zdánlivě nereálná nebezpečí úplně stejná. (13.06.2020)

Jeden z dlhej rady pokusov adaptovať kultový ázijský horor pre americké publikum. A dopadol rovnako neslávne ako ďalšie priemerné diela tejto žánrovej minivlny typu, ZMEŠKANÝ HOVOR alebo PULZ HRôZY. Film síce nepostráda napätie a šokujúcu pointu, je to však akosi menej mrazivo podané ako by to mohlo byť. Priemer, ktorý síce hororový žáner nekazí, ale ani ho poctivo nereprezentuje. (23.12.2010)

Tak už jsem viděl i "americkou" Clonu. Trošku bída, nevím proč Amíci předělávají nějaký film a pak stejně děj nechají v Asii. No to je asi na inteligenci některých lidí. Joshua Jackson a jeho partnerka jsou otřesnými herci. Neviděl jsem originál. Ale třeba Puls by dal Cloně na prdel. Ještě musím mrknout na Zmeškaný hovor a na Oko. (05.03.2009)