Válečníci z Atlantidy

Film, který by měl být natočen o 20 let dříve a bavil by tak více. Nízkorozpočtové sci-fi béčko kombinuje klasické braky na téma mimozemšťané z jiných světů a cesta do jiných světů. Vrcholem smíchu jsou trikové sekvence příšer - slimákoještěr, velké želvy řvoucí jako pumy nebo papírová chobotnice. Do odpadu jsem to neposlal, protože jsem asi masochista a smál jsem se u tohoto braku. Hodnocení OST: Brak, brak, brak 2/10 (18.02.2013)

Tohle je první film s VHSkovým rychlodabingem, který jsem viděl. Je to škoda, že k němu neudělali poctivý dabing, protože i když je to béčko, jsou tu zajímavé příšery (nejlepší je obří chobotnice), pěkné prostředí Atlantidy a akční závěr. Efekty většinou nejsou moc dobré, děj je jednoduchý, ale to už k béčkovým filmům patří. Lepší 3*. (14.01.2023)

Tak na tohle si vzpomínám ještě z dětství, kdy jsem naším zbrusu novým videem proháněl jeden rychlodabovaný film za druhým (no, vystačil jsem si tak s deseti). Konkrétně tento se na kazetě nalézal pod nicneříkajícím názvem "Plachetnice" a ani tenkrát mě nijak zvlášť nenadchnul, tudíž jsem mu dopřál podstatně méně repríz, než těm ostatním. Přesto se mi z něj důkladně vryla do paměti scéna útoku na batyskaf (která je s trochou fantazie pořád dobrá) a závěrečný souboj s chobotnicí. Po tolika letech, než jsem vůbec zjistil, o jaký film jde, jsem vlastně nakonec dostal, co jsem čekal: na rok výroby nepřiměřeně naivní béčko s kolosálně zastaralými triky (včetně zarážejícího počtu jasně viditelných drátů) a jinak celkem slibným námětem. Dokonce i na jakýsi pokus o sociální komentář se našlo místo, ale i přes to všechno jde o trochu zdlouhavou záležitost, která už tehdy nemohla bavit, jak by chtěla. Ten, kdo dělal zvukové efekty, se ale bavil docela určitě, o tom není sporu. Abych jenom nehanil, povedená hudba výraznou měrou přispívá k atmosféře, kulisy působí vcelku mile a zcela jistě existují daleko horší způsoby, jak strávit hodinu a půl života. (14.08.2011)

Jeden z prvních filmů, který jsem si jako dítě přinesl z videopůjčovny, ještě spolu s Dunou. Zatímco velkorozpočtovou Dunu jsem tehdy absolutně nechápal a její rozvleklost mě k smrti nudila, tak z laciné brakovky Válečníci z Atlantidy jsem byl naprosto unešený. Díky zběsilému tempu (každých deset minut nové monstrum) se u ní ani na chvíli nelze nudit a 90 minut vám uběhne jako voda, které je v ní požehnaně. Odehrává se totiž pod mořem. Loutka chobotnice stáhne posádku lodi na mořské dno, kde se nachází skvostné dokreslovačky rozlehlé Atlantidy, jejíž obyvatelé nejsou příliš přátelští. Vojáci s plechovými helmami zakrývajícími celý jejich obličej (není moc jasné, jak přes ně vidí) tu zotročují ztroskotané námořníky, kterým ve zdejších podmínkách narostou žábry (navzdory tomu, že nežijí přímo ve vodě). Levitující mimozemšťané s divnými účesy mezitím vymývají vyvoleným lidem mozky promítáním záběrů nacistů. A v mezičasech na všechny útočí zadní projekce rozmanitých gumových monster (dinosauři, chobotnice, obří úhoři, bahenní mutanti a létající ryby), které se většinou pohybují tak pomalu, že si musíte chvíli počkat, než vás sežerou. Ve zdejší Atlantidě najdete snad úplně všechno, co vás napadne, že by tam mohlo být (kromě Mira Žbirky). Tahle přepjatá variace na verneovky je vyvrcholením série fantastických filmů Kevina Connora. Je to přeplácaný mišmaš všeho z Connorových předchozích filmů a ještě spousty věcí navíc. Děj filmu je chytře zasazen do viktoriánského období, kdy lidé ještě mohli věřit na existenci ztracených světů, a jeho staromódní naivita a dětinská nevinnost vás hravě vrátí do doby, kdy vám bylo dvanáct. Plnými doušky si pak vychutnáte nonstop přehlídku spektakulárně špatných triků, chlápků v gumových kostýmech a nezdařilých pokusů o humor, které jsou vtipné svojí nevtipností. Co víc si při nedělním odpoledni přát? (25.06.2016)

Trošku tady zvednu hodnocení. Očekával jsem sci-fi a dočkal se dobrodružného fantasy, jaké jsem kdysi sledoval v dětství. Hrdinná posádka lodi, tajemná říše, spousta příšer, neustále se něco děje. Atlanťané mi přišli docela neschopní, ale na druhou stranu příšery se povedly, hlavně ta chobotnice. Bavil jsem se perfektně možná i proto, že jsem podobný žánr dlouho neviděl. (04.01.2016)