Časem zapomenutá země

Zábavné a napínavé dobrodružství anglických trosečníků a německých námořníků, kteří prostřednictvím ponorky anglickou loď potopili. Náhoda je svede dohromady a první třetina filmu v ponorce patří k nejnapínavějším. Na jedné straně je fajn, že se obě znepřátelené strany dohodnou na spolupráci, na druhé stojí fakt, že vždy se najde někdo, co nebude souhlasit a stane se škodičem. Ostrov, skrývající pravěkou flóru a faunu, má své tajemství, jehož odhalení bude stát mnoho životů. Ještěři jsou legrační, ptakoještěři k smíchu, ale mně to vůbec nevadilo. Samozřejmě v té době by byla vhodnější technika stop motion R. Harryhausena, jenže ta je časově náročnější. Nechybí scéna souboje ještěrů, jak se objevila už ve Fantasii (1940) W. Disneye a později v Cestě do pravěku K. Zemana, který se Fantasií nejspíše inspiroval. Ano, jistá podobnost se Zemanovým filmem tu je, ale nesmíme zapomínat, že na počátku stála kniha. Kromě spíše úsměvných ještěrů dojde na několik napínavých scén - souboje s pravěkými domorodci, pád do bažiny či útěk před zuřící sopkou jsou jen některé z nich. A pak kopice mrtvol.... Jistě, pro diváka zvyklého na dokonalé efekty série Jurský park to možná bude nuda, ale pro milovníky starých dobrodružných filmů jde o příjemné pokoukání. Viděno se solidním českým dabingem. (13.01.2020)

Je zajímave sledovat tento snímek, zejména z hlediska dobového přístupu autoru k dané látce a právě ve srovnaní z o 20 let starší cestou do pravěku. Zatímco naši kluci ze zatajeným dechem a úctou pozorují svého prvního mamuta, tito drsní námořníci si svého prvního dinosaura daji k večeři. V podobném duchu pokračuje celý snímek a přes vyhrožovaní pravěkým lovcům automatickou pistolí, těžbu ropy a střílením na všechno živé se dopracujeme k vrcholné scéně, ve které namořníci lodním kanónem ponorky rozstříli na hadry dva na louce stojící bylinožravé triceratopsy. To vše plus jedna skoro citace zemanovi klasiky. Bavil jsem se dobře :-), bohužel zcela mimo tvůrčí záměr (02.03.2008)

Země na kterou čas zapomněl. Ne, není to dokument o cestě do Běloruska, ale pravověrné dinosauří sci-fi. Natočené dlouho po zlaté éře monster movies, dlouho před Jurským parkem, stěží průměrné a po právu zapadané prachem. První světová válka a hustá mlha svedou dohromady trosečníky z torpédované lodě a německou ponorku, zodpovědnou za zničení plavidla. Po několikerém protočení kontroly nad kormidlem se nuceně sjednocená posádka dostane podmořským tunelem do nitra tajemného kontinentu Caprona, na němž přežily pravěké bestie a kupodivu i dva prehistorické lidské rody. Sice umí stěží mluvit, ale ropu znají a ponorka tak může doplnit zásoby a vypravit se na cestu do civilizace. Příběh tedy neoslní a o moc lépe na tom nejsou ani herci, ani efekty. Hodinu a půl stopáže se vleče pomalu, lopotně a přes spoustu zádrhelů. A konec ani nestojí za to. (30.05.2016)

Jednoduše taková Cesta do pravěku pro starší. Bohužel jí ani těm nemůžu doporučit. Celkově ve filmu nebyla jedinná napínavá scéna, vyjímečně nějaká trochu zajímavá a jinak jen nuda... Prvních patnáct minut je asi nejzáživnější část, sice není únos ponorky a jednotlivé přetahování o ni mezi "hodnými" a "zlými" žádná úchvatná pasáž, která by se zapsala do filmových dějin, ale to, co přijde potom, je něco šíleného. Obě skupiny se dají dohromady a spolu čelí překážkám neznámého světa, postupně proplouvají jednotlivými obdobími pravěku a poznávají stále vyvinutější lidské druhy. Na závěr nás samozřejmě nepřipraví o rádoby napínavou scénu a hodinu a půl očekávané konečné poučení a spásný nápis "Konec". Určitě to není největší shit, co jsem kdy viděla, ale aspoň s těma efektama se dalo něco udělat. (11.10.2005)

Příběhy žánru science fiction, kde se lze setkat se zástupci prehistorického života zašlých světů a pradávných tvorů, probudí ve mně obvykle malého kluka. Pokud opominu zub času, který film hodně poznamenal, je více než jasné, že pro dětskou duši měl film ve své době jakési naivně osobité kouzlo. Jednalo se vlastně o první filmový díl z Burroughsovy literární trilogie Caprona, který se tak trochu podobal knížce Ztracený svět od Arthura Conan Doyla. Když mám dnes zhodnotit tento film a napsat jaký z toho mám dojem, jsem trošku na rozpacích, když se tak na to zpětně podívám, tak kdysi dávno přečtená kniha byla mnohem stravitelnější. Z výše uvedeného se možná nabízí srovnání s filmem od Karla Zemana Cesta do pravěku, tím mně nezbývá nic jiného, než napsat prostě a jednoduše, že každopádně Zemanova filmová práce byla po všech stránkách mnohem zdařilejší a nakonec i zábavnější. (25.09.2011)