V Bruggách

Nešťastná volba povolání vás může přivést leckam, v případě nejhorším až do rozkošné „prdele světa, kde i trpaslíci musí brát drogy“. Pravdou je, že v gotických zákoutích Brugg nečíhají jenom výjevy (jako od) Hieronyma Bosche, při nichž váháte, jste-li jenom v očistci nebo již v pekle, ale také dívka nemudlovsky čarokrásná, která vám s trochou štěstí více dá, než vezme. A to jsou právě ty okamžiky, kdy s naprostou přesností víte, kde jste se octli, totiž v nebi. __ Synopse režijního debutu Martina McDonagha vybízí k představě třeskuté komedie, ke slovu „třeskuté“ mají ovšem nejblíže náboje dum-dum, jež rozprsknou váš mozek po dlažbě rychleji, než stačíte říct „teď se nedívej“. McDounagh s obratností chodce po laně balancuje na pomezí filmu smrtelně vážného a zabijácky vtipného. Což nám nepřetržitě dává najevo. Jeho snaha zvrátit každou potenciálně „jenom vážnou“ scénu ve scénu ne tak docela vážnou je místy trochu násilná a vede k tomu, že jenom čekáte, čím bude shozena serióznost dalšího výlevu emocí. Bezesporu zábavně. Precizní vypointovanost každé vtipně nepravděpodobné situace připomíná poslední film bratří Coenů. Jejich dvorní skladatel Carton Burwell navíc výraznou měrou přispívá k zahalení Brugg do (ne)pohádkově gotického hávu. Scén představujících „místo s atmosféru“ bylo na můj vkus příliš a navíc nemohu tvrdit, že by plnily svou funkci, V Bruggách povyšují nad rámec karnevalu šibeničního humoru především herci. Colina Farrella trápí takřka identické trauma jako v Cassandra’s Dream, ale zde působí mnohem přirozeněji a velmi zábavně se nedoplňuje s Brendanem Gleesonem (nechápu, jak vůbec mohli přežít společnou cestu do Brugg, ale o ní snad v jiném filmu…). O prvek nepředvídatelnosti je vyprávění v poslední třetině (zahrnující zároveň jeden z nejadrenalinovějších i nejvtipnějších killerských duelů) obohaceno třetím mužem do počtu, psychopatickým permoníkem Ralpha Fiennese. __ Můj vztah k téhle drsné komedii, urážející průběžně liliputány, gaye, černochy, Američany a obyvatele Brugg, se od prvních minut vyvíjel pozitivním směrem. Použil bych v této souvislosti nanejvýš neoriginální příměr s cizím městem, které zprvu nenávidíte a potom jej toužíte zas a znovu navštěvovat. Paradox tkví v mé obavě, že druhé zhlédnutí by v mnoha ohledech nedotaženým Bruggám na rozdíl od No Country for Old Men hvězdičku nepřidalo, nýbrž ubralo. Ale třeba se mýlím, moc rád bych se mýlil, protože něčím tak vtipným, drzým a nehollywoodsky krutým pro mne bylo naposledy Kiss Kiss Bang Bang. Apendix: : Co mělo znamenat to pobídnutí během závěrečných titulků „Nezapomeňte tento film ohodnotit na CSFD“? Další znak expanze POMObyznysu? (Black Box) P.S.: Obavy z druhého zhlédnutí byly zbytečné, krásně vynikla propojenost všeho se vším. 90% Zajímavé komentáře: POMO, Nuala (02.05.2008)

Celosvětově divácky úspěšný film. Příběh party nájemných vrahů má černý, ale přesto jemný humor, spousty hlášek, perfektní herectví výjimečného Colina Farrella, vypointovaný scénář a k tomu historické Bruggy. Poněkud mi to provedením i atmosférou připomínalo Pulp Fiction, což je pro film V Bruggách asi nejlepší pochvala. A užíval jsem si i zajímavé "politicky nekorektní" výroky směrem k trpaslíkům, teploušům, čenochům, Vietnamcům a především Američanům. Fuck(t) jo. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=KoE9edjEDCI (19.09.2009)

Neexistuje lepší reklama na město Bruggy než film V Bruggách. McDonagh skvěle namixoval ospalou atmosféru malebného města s temnými praktikami irských zabijáků a svou prvotinu už zřejmě nikdy nepřekoná. Jen ten pokus o akční závěr byl zbytečný, protože síla filmu je především v dialozích a černém humoru. (16.09.2023)

„Teraz ti niečo poviem a nemyslím to zle ani ako urážku. Si zmrd. Zmrd si vždy bol a si. Jediné, v čom sa môžeš zmeniť, je, že budeš ešte väčší zmrd. Pravdepodobne sú zmrdi aj tvoje deti.“ Príjemne nahláškovaná („Ako môžu niekoho kurva nebaviť labute?“) trilerovo-melodramaticky-romantická čierno humorná gangsterka. Lepšie, ako postavy, sú už len herecké výkony (nielen Brendana Gleesona a Colina Farrella, ale najmä). Príjemné je, že samotné Bruggy na seba zbytočne netrhajú pozornosť a sú „len“ neoddeliteľnou a prirodzenou súčasťou k postavám sa mimoriadne brutálne správajúceho príbehu. Prekvapili brutálne krvavé detaily i chémia medzi ústrednou dvojkou. Už menej prekvapili klišé v scenári, plné „dramaturgických naschválov“ (Kanaďan vo vlaku, páchanie samovraždy PRESNE v momente, kedy vás idú odstreliť). Povedzme 70%. (28.05.2011)

Zajímavé drama, pozvolna se rozjíždějící mě hned od začátku nechytlo. Nepochopila jsem, že se nájemnými zabijáky mohou stát takoví nekňubové. Ovšem, když se do příběhu prolnuly vzpomínky na nepodařenou akci v kostele v Londonu, přehodnotila jsem svůj závěr. Odprásknout někoho není jen tak, na to musí mít člověk žaludek, horší pak je, když vás dožene svědomí a vy se snažíte od něj utéct s nabitou zbraní u spánku. Celé to zní jako šílená dráma, ale při pohledu na ty dva jak se jeden z nich (Alastor Moody) nemůže nádhery starobylého belgického města dostatečně nakochat a druhý tímto nuceným pobytem zde neskutečně trpí, je fakt vtipný. Celé to vkusně doplňují "Fleur Delacour či Ten jehož jméno se neříká". (10.08.2014)