Pohled do očí

Polozapomenutý autorský film Oldřicha Daňka, který vznikl podle jeho vlastní divadelní hry. Ta byla v době svého uvedení v Realistickém divadle (1959) velmi populární. Obsazení, potažmo herecké výkony v tomto filmovém zpracování jsou výborné, přesto mi jistá tendenčnost snímku nedovolí hnout se přes 3 hvězdy. Ovšem pohled do očí Jiřiny Jiráskové je za 5 hvězd. (08.06.2016)

Poměrně neznámý snímek kombinující milostný a poetický přednes s výrobní tématikou, který by se dal označit jako opatrný přechod do tzv. nové vlny v 60. letech. Komediální živelnost šla stranou a spíše se vsázelo na umělecký přednes a poklidnou atmosféru. Příběh není nezajímavý, samozřejmě s ohledem na svou dobu, ale na poetickou atmosféru je potřeba si co nejdříve zvyknout. Dnes už nikdo neví, čemu se říkalo umístěnka. Snímek něco takového připomene. Netýkalo se to pouze mladých lidí, jak by si někdo mohl myslet, ale i těch starších. Šlo samozřejmě o přeložení a něco takového odmítnout nebylo jen tak. Finta, jak se z toho vyvléct, samozřejmě byla a jaká už pojednává tento příběh, kde je v rámci ideologie, jako obvykle, do patřičné problematiky zahrnuto daleko více věcí. Finále příběhu tedy v žádném případě nemůže překvapit, čímž je timto moralizační opět naplněn. Snímek je tedy určen především pro náročného diváka, který rozumí aspektu dané tvorby. Ostatní se budou nudit. (25.09.2020)

Je to sice slabých 5*, protože jsem čekal poněkud silnější konec, ale jinak jsem spokojený. Takhle psychologický film jsem neviděl už sakra dlouho. Většinou jsem spíš měl "štěstí" na ty filmy, které se za psychologické vydávají, ale ve skutečnosti jimi vůbec nejsou. Zde se vlastně celý film rozebírají postavy, přičemž o každé víme přesně všechno to, co bychom vědět měli a díky tomu všechny působí životně, uvěřitelně a někam se vyvíjí. Má to podmanivou atmosféru, skvělou kameru a herecké výkony (i když někteří by mohli být charismatičtější), je v tom nejedna chytrá myšlenka a funguje to přesně tak, jak má, tudíž já jsem spokojený. A to si to vystačilo s tak krátkou stopáží, přičemž psychologie všech postav tu jde skutečně do hloubky! To se vidí skutečně málokdy a kam se na to hrabou ty rádobypsychologické filmy typu Stoker, Slon nebo Neon Demon... Vlastně mi to svým pečlivým důrazem na psychologii postav poněkud připomnělo Auroru (tu Rumunskou, tříhodinovou), ale zatímco tady je to diváčtější a dostaneme většinu věcí rovnou "naservírovaných", v Auroře musí člověk tu psychologii vnímat především z obrazu, chování postav a jejich mimiky. Tak jako tak se mi Pohled do očí líbil a opět děkuju Film Europe, že to pustili do televize (tentokrát mám na mysli z archivu) a taky děkuju tátovi, že mi to vlastně objevil, stálo to za to. Slabých 5* (30.10.2020)

Spolehla jsem se na Oldřicha Daňka a opět to dobře dopadlo, nezklamal mě ani tentokrát, krásně napsané dialogy a moudro v nich umně skryté mě oslovilo, k tomu jsem dostala půvabnou Jiřinku Jiráskovou, charismatického Ladislava Chudíka se slovenštinou a skvěle je doplnil Josef Langmiler s podmanivým hlasem.. Politiku se mi podařilo úspěšně vytěsnit a zůstal moc hezký, takový ten malý velký film.. (26.10.2020)

Zřejmě nejpoetičtější socialistické drama začátku 60. let. Krásná forma zde naráží na rudý obsah, přes který se mi těžko přenášelo. Otec Olgy byl "zvlášť kádrově původní - rudé odbory, v třicátym pátym po nějaký špionážní provokaci emigrace do Sovětu, interbrigády... ; Kdy se vrátíš? Po prolétářské revoluci!" (05.10.2020)