Réžia:
Oldřich DaněkScenár:
Oldřich DaněkKamera:
Eduard LandischHudba:
Jiří VáclavObsahy(1)
Bravurní dialog mezi stárnoucím španělským velvyslancem (Jiří Adamíra) a ovdovělou Marií z Pernštejna rozenou Manriquez de Lara (Hana Maciuchová). Velvyslanec se snaží umravnit mladou vdovu a zmírnit i případné nepříjemné následky jejího chování. Konec konců pro katolickou šlechtičnu, navíc Španělku, se opravdu nehodí mít milence. A mladá vdova je nejen půvabná, ale i hbitého jazyka. (Jezinka)
(viac)Recenzie (37)
Mistrovské Daňkovo dílo se ve fiktivním rozhovoru - pokud se dobře pamatuji - choti-vdovy po Vilémovi z Rožmberka a španělského vyslance - z pozdně rudolfinské Prahy dotýká všech obecných otázek nejen své doby, ale i jejích nadčasových momentů. Shodou okolností oba excelující protagonisté - Adamíra i Maciuchová - byli partnery i v rodinném životě, a tak jejich profesionální důvěrnost nepostrádala ani zvláštní, jinak nedocílitelnou lidskou intimitu. Na minimální ploše bylo autorem soustředěno víc než maximum dosažitelného. Inscenace mohla celým svým založením vést Daňka k více divadelnímu než televiznímu nazírání a zpracování. Zvládnutím tohoto možného úskalí - napětí a časový rozvrh díla jsou perfektní - byla podle mého názoru překonána poslední bariéra bránící Daňkovi v dotvoření mimořádného diváckého zážitku. Mimořádného v čase premiéry i naší současnosti. Mimořádně - bohužel - stále nedostupného na DVD nosičích. ()
Brilantní rozhovor o věcech důležitých i nedůležitých, plný ironického popichování a jemného sarkasmu, je bezesporu jednou z nejlepších Daňkových televizních inscenací vůbec. Myšlenky, které v něm co chvíli poletují, nabízejí naprosto netušené rozměry skutečných historických událostí tak, jak je (ne)zachytily dobové kroniky. Důvody jsou ovšem často mnohem prozaičtější. Jiří Adamíra s Hanou Maciuchovou předvedli fantastický herecký koncert, něco, na co se jednoduše nezapomíná. Jedna dekorace, jeden dialog a dva herci. Nic těžkého, zdá se. Možná, ale dnes je to jen stěží dosažitelná úroveň. ()
KKK2 (kostýmová konverzační komedie se dvěma herci, tj. se stále půvabnou Hanou Maciuchovou a tajemných hlasem Jiřího Adamíry) .... Protože necítím potřebu nějak tuto inscenaci komentovat, nahlédl jsem do recenzí, zda bych i někomu nemohl připojit svůj hlas. A našel jsem: duddek ***, který jasně popisuje potřebné reálie (včetně Pražského Jezulátka) a rovněž jeho kritika i hodnocení se shoduje s mým pohledem. Jinak jsem se také dočetl, že se jedná o nadčasové téma. To ano: otázka strategie mileneckých vztahů prominentních osob je stále aktuální. Jinak Španělsko zkorumpované nakradeným zlatem a stříbrem, a po porážce Grande y Felicísima Armada v roce 1588, se ze země colónů a pizarrů postupně stávala zemí hidalgů a picarů - i když musím říct, že právě tohle Španělsko mám rád! ()
Jedno z nejskvělejších konverzačních komorních dramat československé televizní tvorby. A jak se ukazuje např. díky pomýleným koncepčním úvahám tvůrců filmu "Bůh s námi - od defenestrace k Bílé hoře" (2018), zřejmě nebude v dohledných letech překonáno:) Kočár Nejsvětější Svátosti takřka bez humoru a mužsko-ženského laškování, mistrovský herecký duet legendárního - tehdy statného šedesátníka - Jiřího Adamíry a jeho téměř o polovinu mladší, avšak neméně schopné múzy Hany Maciuchové. Kolik rozměrů lidského soužití, tradice, vášně, odpovědnosti, diplomacie, ale i směřování historie ti dva zvládnou rozebrat na prvočinitele... a to vlastně ještě několik minut připadá na "současnost", kdy se oba herci připravují na první klapku, a pak se po té poslední vracejí k dalším osudům starého matadora, strážícího pověst katolického španělského dvora v "kosmopolitní" Praze. Za mě jednoznačně 100%. ()
Uvedeno krásným začátkem z technického zázemí natáčení, kde se Hana Maciuchová ještě civilně ptá Adamíry: "Myslíš, že to vůbec jde udržet pozornost v jednom pokoji jen ve dvou lidech?" No tak to si kurva piš! Hluboký dojem si nesu už z vidění před mnoha lety (mám dojem, že naposledy to dávali, když zemřel Adamíra). Geniální, inteligentní, nadčasové. Sice v podstatě jen všednodenní dialog dvou cizinců, přesto na stříbrném podnose naservírovaný živý a poutavý obraz rudolfínské Prahy. Miluju to! ()
Galéria (4)
Fotka © Česká televize / Vlasta Gronská
Zaujímavosti (2)
- Guillén de San Clemente se narodil v roce 1550 v Katalánsku a zemřel 3. září 1608 v Praze. (ArthasKarfa)
- Marie Manrique de Lara y Mendoza byla španělská šlechtična, dvorní dáma budoucí císařovny Marie Španělské a manželka Vratislava II. z Pernštejna. (ArthasKarfa)
Reklama