Maigret

V první řadě je třeba říct, že Bruno Cremer je herec s nebývalým charizmatem a nebýt jej, zřejmě bych Maigreta v celkové porci neabsolvoval, ať by jej hrál Gabin, Atkinson, či kdokoliv jiný.Takhle mi však po 52dílném maratonu trvajícím tři týdny nezbývá, než konstatovat, že mi tento pán bude zcela regulérně chybět. Stejně jako u jiných podobných veličin literární kriminologie, též potenciál tohoto velikána kazí až zločinná:) touha po penězích, respektive kvantum knižních titulů, jimiž ho Georges Simenon vyždímal jak se dalo. Žádný z tvůrců geniálních čmuchalů není ani ze zlomku tak geniálním, aby se vyhnul častému opakování se motivů, ať již jde o dávnou mezigenerační zášť ve zdánlivě poklidném rodinném sídle, věčné milostné trojúhelníky, překvapivě odhalená dědictví apod. Stačilo přitom skutečně ubrat a soustředit svůj um na řekněme deset příběhů a nikoliv šedesát.(Ale říkejte to spisovateli, jehož knihy skutečně živí.) Každopádně, nedošlo-li by pak k takovému xnásobnému rozmělnění nápadů a dílčích motivů, vznikla by silnější díla, v nichž teprve by si divák mohl užít nesporné kvality Maigreta jako postavy. Tedy krom obdivuhodného intelektu, zcela zřejmého, jen na rozdíl od Poirota s mnohem menším sklonem jej demonstrovat, též omračujícím způsobem konstantní rozvaha, obklopující 90% všech dialogů. Tyto vlastnosti skvěle vyniknou právě v podání elegantního a distinguovaného Cremera, jehož komisař je svým zvláštním kouzlem schopen diváka přenést i přes slabší místa svého CV. Navíc, chcete-li si hrát na reálno, nebo se o to alespoň snažit, nemůžete chudáka Julese vystavit vraždě na každičké dovolené, jíž se kdy od své plnoletosti účastnil. Tahle smůla na padouchy je stěží akceptovatelná u Johna McClanea, natož u policejního šéfa z Nábřeží zlatníků. 70% (09.02.2018)

Komisař Maigret má z dnešního pohledu příliš ospalé tempo a v záplavě nejrůznějších akčních kriminálních seriálů, charismatických psychopatických vrahů, geniálních vyšetřovatelů a kriminalistů ozvláštněných nejrůznějšími bizarními povahovými vlastnostmi i poměrně nevýrazného hrdinu, což se nevztahuje k osobě Bruna Cremera, nýbrž k samotné literární postavě. V rámci seriálu vznikla dlouhá řada televizních celovečerních snímků natáčených nejrůznějšími režiséry s více méně vyrovnanou kvalitou, která nenadchne, ale ani neurazí. Kladem je Bruno Cremer v hlavní roli, který si jako zkušený špičkový francouzský herec udržuje vysokou formu a své postavě propůjčuje noblesu. Jako celek si seriál zaslouží v podstatě průměrné hodnocení, ze kterého žádná ze zhlédnutých epizod výrazně nevybočila. Je mi sympatická postava komisaře Maigreta pro jeho plebejství, sociální cítění a empatii pro své protivníky a celý svět kolem. V záplavě ranařů moderních akčních seriálů nebo snobských detektivů vyšetřujících záhady v prostředí společenské smetánky je to příjemné osvěžení. Komisař Maigret vlastně docela často nepředhodí pachatele zločinu soudu a přitom je té neformální spravedlnosti učiněno zadost mnohem víc než v dnešní české justici. Celkový dojem: 55 %. (15.03.2010)

Naprosto nepovedené přepisy Simenonových knih. Tam, kde Simenon pracuje s psychologií a vnitřním napětím, tvůrci tohoto seriálu tupě jdou po povrchu každého příběhu a každého případu, přičemž se ani nesnaží vtáhnout diváka hlouběji do logiky a motivace postav, ani do samotného nazírání Maigreta na věc a svět kolem sebe. Ano, to vystihuje nejlépe - povrchní popis Maigreta, postav, případů i příběhů, který s hloubkou a poetikou knih nemá vůbec nic společného. (29.10.2014)

Duraz na atmosferu a pozvolne, v mene povedenych dilech az mrtvolne tempo. Zdarilejsi jsou (mozna paradoxne) zpravidla ty epizody, v nichz je vrah od pocatku v podstate jasny a ktere tak davaji vyniknout zajimavym charakternim hercum. Nejlepsi dily: Maigret a rozkose noci, Maigret a sklepy hotelu Majestic, Maigret a vzpurni svedkove, Maigret a Fantom, Maigret a smrt Cecilie, Maigret na dovolene, Maigret a mrtvy z trati, Cekani na vraha, Maigret a jasnovidka. (09.07.2021)

Maigret je pro dnešního diváka nuda, není neprůstřelný, nepoužívá zbraně, které budou vynalezeny za sto let, není hacker tělem i duší, nedopouští se automobilových honiček, v kterých zvítězí Trabant nad Lamborghini, neb Trabant řídí nejfantastičtější detektiv všeho míra. Nepobíhá obnažen do půli osvaleného těla mezi ložnicemi dívek a dam, které touží jen a jen po rozkoši spatřit JEHO. Neoslňuje ani přesně mířenou střelbou, asi supertvrdou pěstí. Pod jeho pohledem netaje led, ani se nebortí skála. Jak říkám, zkrátka nuda. Jednoduché televizní zpracování, které dává přednost důvtipu románové detektiva, šarmu jeho představitele a nezájmu diváka o hektolitry umělé krve, tuny vyhřezlých vnitřností a zvuky svištících kulek. Ano, Maigret v podání Cremera se mi líbí. A rouhám se kultu velkého Jeana Gabina, ale ať dělám, co dělám, Cremer je pro mě ten pravý a nejlepší Maigret. (14.10.2011)