Avatar

Viděl jsem v IMAXU ve 3D a byl to jeden z mých největších filmových zážitků v životě. Ten IMAX je třeba zdůraznit, případně alespoň kino, protože toto je opravdu film na velké plátno a pokud možno s 3D brýlemi. Je tu vypiplaný každý detail, audiovizuálně jde opravdu o doposud nejsilnější věc, co kdy kdo pro film udělal. Proto hodnocení lidí, kteří Avatara zkoukli na pochybné kopii stažené v počítači, je zcela irelevantní. Technickou převratnost asi nikdo nebude zpochybňovat, často se ale objevují hlasy o primitivním, hloupém příběhu či ekologické agitce. Já musím říct, že to tak nevidím. I dějová či příběhová stránka filmu mě velmi oslovila. Nebyl to případ třeba trapné SW Epizody 1, kde byly úžasné efekty v nudném filmu. Příběh nijak objevný není, ale nemyslím, že by to bylo na škodu. Základem je, že divák objevuje nový svět, nová zvířata, rostliny a mě tohle velmi bavilo. Užíval jsem si, když mě Cameron provázel pandorskou džunglí, seznámil mě s tamními obyvateli, s jejich zvyky atd. Podařilo se mu představit mi modrý národ tak, že jsem chápal, oč mu jde a proč, a že jsem pak v závěru jejich boj opravdu prožíval. A tedy závěrečná bitva je opravdu něco neskutečného. Poznámka k hudbě: Hudbu pro Camerona potřetí dělal James Horner (Vetřelci, Titanic) a měl na práci hodně dlouhou dobu, podobně jako u Titanicu a narozdíl od Vetřelců. Na to, že na ní pracoval přes rok, jsem cítil mírné zklamání, přestože má své velmi silné momenty - například svolávání klanů do boje je hudebně podkresleno moc pěkně. Nicméně se Horner nevyhnul sebevykrádání, na které je u něj člověk zvyklý, a které způsobovalo, že jsem chvílemi slyšel Glory, Willowa, Titanic aj. a mírně to prožitek narušovalo. Nejvíc mě štvaly ječící vysoké hlasy z Tróje. Přesto jde o hudbu nadstandardní, která ve filmu většinou funguje moc pěkně, jen jsem měl chvílemi pocit, že tahle úchvatně vypadající scéna mohla být podkreslena ještě lépe. (28.12.2009)

Čistá filmařina, plná silných scén a excelentních efektů (Zemeckisovy 3D filmy působí vedle tohohle vybroušeného diamantu jako výsměch). „Must see“ záležitost, která nabízí ojedinělý zážitek? Jednoznačně. Nový kult? Těžko. Na to je to až příliš sešité z jiných filmů a příběhů. Každopádně palec nahoru za tak hlasitou a drahou agitku za úctu k přírodě. James Cameron si zaslouží veškerou úctu – jako filmař dokázal ustát i naivní pohádku o boji dobra se zlem a ještě ji prodal jako událost sezóny. A skutečně jí Avatar vizuálně je. K absolutnímu hodnocení však chybí propracovanější děj, nějaký osobitější podpis a výraznější hudba. James Horner by si za svůj výkon zasloužil facku. Namísto originálního motivu jen recykluje osvědčené tóny a ani jednou se nevytasí s něčím, co by si člověk pamatoval po cestě z kina. A ještě vykrádá. Během filmu jsem si vybavil asi deset jiných úspěšných soundtracků (od Statečného srdce přes Skálu, Titanic až po Lvího krále). Avatar je v zásadě pouhou modernizovanou verzí Pocahontas, kterou někdo protáhl pračkou společně s LOTRem a Hvězdnými válkami. Což není nutně špatně. Jen mám pocit, že za pár let po tomhle filmu neštěkne ani pes. Momentální síla tkví ve zpracování. A to se za pár let ztratí, neboť takhle (pokud jde o kvalitu efektů) bude vypadat každý druhý film. Avatar imho nemá trvalou hodnotu. P.S. Ty voiceory hlavního hrdiny si mohl Cameron odpustit. Není nic blbějšího, než filmové situace typu "hrdina jde lesem a přemýšlí nahlas o tom, že jde lesem". Za takové nápovědy pro pitomce nedík. (15.12.2009)

Když to skončilo, připadal jsem si jako Jake Sully probudivší se odpojen od svého avatara. Chtěl jsem okamžitě zpátky. Ano, ten příběh je od začátku dokonce neomylně předvídatelný. Jenomže to mi nevadilo. Je potřeba vědět, na co jde člověk do kina. Jestli nejste ochotni přistoupit na přímočarou pohádku v DOKONALÉM vizuálním hávu, na Avatara nechoďte. Jen budete lomit rukama a nechápavě si trhat vlasy. Můžete se ptát: 1) Je Avatar opravdu ekologická agitka? Zeptám se: Líbila se vám Princezna Mononoke nebo Naushika z větrného údolí? 2) Vypadá to opravdu tak úžasně? ANO! 3) Jaký je dabing? Ujde, ale zcela jistě zabil spoustu vypjatějších scén. 4) Co Hornerova hudba? Mně tam sedla jako prdel na hrnec. Je totiž stějně předvídatelná jako Cameronův příběh. 5) Tak co teda? Avatar je podaný s takovou lehkostí a samozřejmostí, že většinu z vás donutí se na Pandoru vratit co nejdříve. (19.12.2009)

AVATARŮV největší klad a zároveň největší slabina je, že je příliš dokonalý. Dokonalý v kladném slova smyslu tím, jak bezchybně funguje jako stroj, který je nápaditě vyprávěn ústřední postavou prostřednictvím video-logů a myšlenek, promyšlenými motivacemi (vše má své opodstatnění a vyvěrá z předchozího), svým stylem vybočujícím ze současného standardu co do záběrování i montáže (převládají velké celky, jejichž průměrná délka se pohybuje kolem pěti sekund a dechberoucně se využívá hloubka ostrosti) a důslednou prací s archetypy a klišé. Dokonalý v záporném slova smyslu tím, že osobně jsou mi bližší filmy, u nichž při dalším zhlédnutí objevuji nové věci, nepotvrzuji si "pouze" jejich preciznost. Přesto mám ale za to, že výtky k "příběhové řídkosti" a "myšlenkové prostoduchosti" směrem k ultimativnímu blockbusteru, který je vyvrcholením trendu videoherních filmů a těch využívajících efektivně, nikoliv efektně 3D efekt, je dáno aplikováním špatného modelu pro porozumění a pochopení filmu (kdyť AVATAR je ukázkovým příkladem vzorového schématu!) a neobeznámeností s náplní žánrů (antikolonizační a mírové poselství o sepjatosti s přírodou i narážky na minulost i současnost jsou komplexní a neodmyslitelně spjaté se syžetem, nemusí jít do hloubky). Naopak za zcela legitimní považuji srovnání AVATARA se vzorovými blockbustery let minulých... a pro mě z tohoto srovnání vychází jako nejlepší, protože dává zažít pocit nové tělesnosti "iniciačním" vyprávěním, kdy objevujeme nový svět spolu s hlavním hrdinou. Pro mě tak platí nejenom to, že se chci vracet na Pandoru a doufat, že ji mé smysly a rozum budou někdy schopny pojmout celou, ale že chci opakovaně vidět AVATARA, protože mu nemám co vytknout (až na jeho dokonalost). 10/10 P.S. Edgar Morin a Baudrillard by z toho filmu měli radost. (17.12.2009)

Příběh je taaak prostinký, ale kdo by to řešil. Díky Jamesi Cameronovi jsem zase byl malým klukem, který za hlubokého totáče s pusou otevřenou dokořán hltal na zrnící černobílé televizi polský program a v něm první ´Star Wars´, nebo jindy Zemanovu ´Cestu do pravěku´. Avatar jsem hltal podobně a zakoušel dílem radost z poznávání fiktivního světa Pandory a dílem procházel okouzlením z 3D technologie, v jejímž střebávání jsem byl až do dneška panic. Já se fakt nemohl toho trojzměrného obrazu nabažit!! Výtky bych samozřejmě měl. S jakou pečlivostí oděl Cameron svůj film do 3D hávu, s o to menší originalitou vybavil své postavy emocemi a jindy poutavou nejednoznačností. Všechny charaktery postav byly tak naivně jednorozměrné, stejně jako v pohádkách, až mi to ale přišlo svým způsobem roztomilé. Zakazuji si použít slovo „klišé“, protože to si velký James nezaslouží. Nezaslouží, protože mě na 2 a půl hodiny pozval k sobě domů a podělil se se mnou o své technologické hračky. Tak díky, Jime. (18.12.2009)